Čtvrtek 1. prosince 2022, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kartáček vynalezli ve vězení. Byl z kosti a prasečích štětin

Zdraví

  7:00
Prasečí štětiny, koňské žíně, větvičky, ptačí křídla, sůl či saze - to vše používali lidé několik staletí k čištění zubů. Teprve ve 30. letech minulého století vynalezl americký chemik Wallace Carothers pevné a pružné vlákno - nylon, který byl poprvé použit právě pro hygienu chrupu. První zubní kartáček se syntetickými vlákny představila americká firma DuPont 24. února 1938.
Zubní kartáček - ilustrační foto

Zubní kartáček - ilustrační foto foto: Shutterstock

Než se ale tato, dnes tak samozřejmá, věc dostala do koupelen, proteklo v řekách mnoho vody. Nejstarší pomůcka na čištění chrupu (na jednom konci roztřepená větvička) je podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. I dnes je v muslimském světě považována za přírodní zubní kartáček (miswák), zmiňovaný i v koránu, větvička salvadory perské (arak), která roste v subtropech a obsahuje řadu pro zuby příznivých látek.

ČTĚTE TAKÉ:

Sofistikovanější instrument pro zdravější a krásnější úsměv vymysleli v Číně kolem roku 1400 (podle jiných zdrojů o pět set let dříve) - na kost či bambus připevnili štětiny ze zad vepře.

Kartáček ve vězení

Za evropského otce zubního kartáčku je považován anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel v roce 1780 ve vězení, kam se dostal za pobuřování. Čištění chrupu hadrem se sazemi a solí se mu ale zdálo neefektivní, a tak inspirován koštětem vyžádal si od dozorců štětiny, jež zapíchal do proděravěné kůstky od jídla. Po propuštění z vězení vyrobil Addis menší počet takových kartáčků a nabízel je zprvu svým klientům mezi knihkupci.

Brzy se ale tato zubní pomůcka stala velmi populární a módní záležitostí, a tak v roce 1840, kdy už firmu vedl Addisův syn William, měla 60 zaměstanců a vyráběla čtyři modely kartáčků. Pro bohatší zákazníky používala štětiny z jezevce, pro ostatní se dovážely prasečí. Podnik existuje dodnes, jako Wisdom Toothbrushes.

V USA získal první patent na zubní kartáček Hiram Nichols Wadsworth v roce 1857, ale ve větším se v Americe začal vyrábět až v roce 1885 a byl rovněž z kosti a prasečích štětin. Kost jako rukojeť kartáčku byla nahrazena prvním plastem - celuloidem teprve v prvních letech 20. století.

Konkurent pro štětiny - nylon

A ještě tři dekády pak trvalo, než se v zubní hygieně zrodil konkurent pro štětiny. Přitom vynálezce nylonu Carothers, který jím způsobil převrat v řadě oborů, se nedožil ani prvního umělého kartáčku, ani "nylonek" (dámských punčoch, od roku 1940). V dubnu 1937 ve svých 41 letech spáchal sebevraždu, údajně i proto, že měl pocit, že selhává ve vědecké práci.

První elektrický kartáček na zuby vynalezl v roce 1954 ve Švýcarsku doktor Philippe-Guy Woog a nazval ho Broxodent. V roce 1959 ho představil v USA, kde již dva roky nato přišla firma General Electric s vlastním elektrickým kartáčkem, který byl, na rozdíl od Broxodentu, na baterky.

K tématu:

A jak to bylo se zubní pastou? Nejstarší zmínka o ní pochází ze starého Egypta, kde se doporučovala směs soli, pepře, kosatce a lístků máty. Staří Řekové ji vylepšili o abraziva, když do ní drtili kosti či mušle. Všeobecného rozšíření se dočkaly zubní prášky v 19. století, kdy se jako jejich základ používaly mimo jiné rozdrcené cihly či skořápky.

V roce 1887 začal ve Vídni Carl Sarg prodávat s velkou reklamní kampaní, jíž se účastnila i herečka Sarah Bernhardtová, zubní pastu Kalodont, jejíž název se stal i synonymem pro zubní pastu obecně. Na úsvitu 20. století se do zubní pasty začal přidávat fluorid.

A na závěr jedna rada stomatologů - na značce zubní pasty a tvaru či velikosti zubního kartáčku až tak nezáleží, důležitá je pravidelnost a technika čištění (včetně mezizubního kartáčku). I když každý z tisíce značek a modelů dnešních kartáčků je přece jen praktičtější než prasečí štětiny na zvířecí kosti.

Autoři: ,

Mohlo by vás zajímat