Zkratka EHMC. Tou označují výrobci látku, kolem které se letos v létě strhl rozruch. A mohli za to čeští vědci. Tým z brněnského Centra pro výzkum toxických látek při tamní Masarykově univerzitě přišel s podloženým tvrzením, že tato látka obsažená v opalovacích krémech může měnit lidskou DNA.
Paradoxně kvůli slunečnímu záření, před kterým má člověka chránit – při kontaktu s ultrafialovými paprsky totiž EHMC neboli ethylhexyl methoxycinnamate mění svou strukturu a stává se tak nebezpečnou. Stejná látka se běžně používá také například v lacích na vlasy nebo parfémech.
Rakovina? Tak snadné to není
Lidský genetický kód dokáže měnit EHMC, na niž působilo slunce. Podle vedoucího výzkumu Pavla Čupra to však rozhodně neznamená, že hned lze opalovací krémy obsahující tuto chemikálii obvinit z toho, že způsobují rakovinu. Nicméně je pravda, že existuje souvislost mezi poškozením DNA a vznikem rakovinného bujení. Zdravý organismus se s podobným poškozením setkává celkem často a dokáže si s ním poradit. Ale pokud je nějak oslabený, jeho šance se snižují. V případě EHMC výzkum nepotvrdil, že by tato látka mohla přímo zvyšovat riziko rozvoje rakoviny, přesto by podle brněnských výzkumníků bylo na místě její používání v kosmetice zakázat.
Co v domácnosti škodí našemu zdravíStudie z roku 2015, na které se podíleli i čeští vědci, sledovala mimo jiné výskyt chemikálií v domácnostech – uvolňují se tam jak z použitých materiálů, tak z běžně používaných výrobků. Za nejnebezpečnější označila:
Zdroj: Environmental Science & Technology |
Není to navíc jediné riziko spojené s opalovacími krémy. Tyto výrobky často obsahují rovněž benzofenony, které patří mezi endokrinní disruptory. Tedy mezi chemikálie, které ovlivňují hormonální soustavu, někdy se proto označují také jako hormonálně aktivní látky.
Mezi ně se řadí i některé parabeny, které běžně najdete v šamponech či sprchových gelech, včetně výrobků pro děti.
Činnost hormonů dokážou ovlivnit rovněž některé látky běžně se vyskytující v přírodě, jako jsou rostlinné fytoestrogeny, hojně obsažené například v sóji. O některých uměle vytvořených látkách už to víme dlouho, a proto se jejich používání omezuje, příkladem budiž polychlorované bifenyly, pesticidy nebo třeba ftaláty.
Varujících výzkumů přibývá
Na druhou stranu je férové říci, že zdaleka ne každá látka, o které se například na internetu šíří informace, že patří mezi endokrinní disruptory, taková skutečně je. Někdy ani zatím nebyly její účinky dostatečně prozkoumány – dobře to ukazuje právě příklad výše zmíněného ethylhexyl methoxycinnamátu. Ještě v roce 2014 například český Státní zdravotní ústav vydal prohlášení, podle nějž je používání látky v souladu s legislativou EU a že je bez rizik. Protože tehdy o nich nikdo nevěděl. Na seznamu dlouhodobě podezřelých je například látka triclosan, která bývá součástí zubních past, holících pěn či mýdel a bývá zmiňována jako karcinogenní. Používá se coby antibakteriální složka, ačkoli už několik studií tento efekt vyvrátilo, a naopak zmínilo možnost, že látka přispívá k vyšší odolnosti bakterií vůči antibiotické léčbě.
Úřady EU, stejně jako americká vládní Agentura pro potraviny a léky (FDA), proto v posledních letech použití triclosanu pomocí legislativy omezují – obavy z karcinogenity se sice ukazují přehnané, ale látka má zřejmě negativní vliv na lidskou hormonální soustavu a imunitu.
Zaměřit se na složení výrobků, které denně používají, by se měly ženy vyznávající více či méně výrazné líčení. Pak by například zjistily, že rtěnky běžně obsahují těžké kovy, jako je například olovo. Ačkoli se to ze složení nedozvědí, olovo bývá příměsí v používaných a na obale uvedených barviv.
Oční stíny běžně obsahují látky, jako je ethylparaben, butylparaben, methylparaben a propylparaben, na které by se měly výzkumy zaměřit v souvislosti s vlivem na hormonální procesy v lidském těle. Laky na nehty obsahují dibutylftalát, který stejně jako ostatní ftaláty při dlouhodobé expozici poškozuje reprodukční schopnosti a je prokazatelně škodlivý pro vodní organismy. Hydratační krémy, stejně jako například odličovací ubrousky, obsahují ethylenglykol a polyethylenglykol, které zatěžují ledviny.
V této souvislosti stojí za zmínku stále populárnější nákupy kosmetiky přes internet, kdy ani v Česku není problém objednat si výrobky z Asie za výhodnou cenu. Tamní v Evropě nijak neetablované značky nabízejí množství výrobků od krémů přes make-upy a dekorativní kosmetiku až po čisticí masky na obličej, aniž by bylo jasné, jaké je jejich složení. Mimochodem, přesné složení se často nedočtete ani na vůních a parfémech, protože bývá součástí výrobního tajemství.
Příliš mnoho chemie vadí
Je pravda, že výrobky, které se tu legálně prodávají, musí odpovídat legislativě a normám, množství obsažených chemických látek je proto relativně nízké a samo o sobě nemusí představovat velké riziko. Nejde však jen o působení jednotlivých chemikálií, ale také o to, že spousta výrobků představuje doslova chemických koktejl složený klidně z deseti a více různorodých chemických látek.
Vliv takových výrobků na zdraví není snadné posoudit, stejně jako není možné posoudit kombinaci všeho, co člověk používá, a rozhodně není možné jednoduše říci, že způsobují rakovinu. Ale odborníci už vcelku běžně mluví například o tom, že množství chemie v životním prostředí má vliv například na snižující se plodnost mužů, že může ovlivnit imunitu a že má vliv i na vývoj dítěte v děloze.
Na druhou stranu, nové výzkumy pomohly vyvrátit některá stará podezření – týká se to například spojitosti mezi používáním barev na vlasy a vyšším rizikem rozvoje rakoviny močového měchýře. V minulém desetiletí toto podezření nepotvrdily studie ze Španělska, Švédska a z USA. Nadále však platí, že některé složky barev na vlasy mohou vyvolávat těžké alergie.