LN Strach a úzkost v této chvíli zvládá každý po svém. Jinak mladý student, jinak starší podnikatel, jinak samoživitelka…
V situaci, kdy se objeví hrozba a člověk přesně neví, jak s ní bojovat, a navíc není úplně jasné, kdy ohrožení pomine, jsou tyto emoce přirozené. Způsob, jak s emocemi zacházíme, je individuální. Někdo má tendenci pocity potlačovat, ignorovat, jiný se je snaží přeprat rozumem… Nejzdravější je emoce přiměřeným způsobem ventilovat, dát jim průchod.
LN Senioři jsou křehčí, či naopak léty vytrénovaní?
Jak kdo. Každý je jiný. Nicméně u seniorů mohou být obavy umocněny tím, že patří do rizikové skupiny: často se léčí s nějakou nemocí, a logicky tak mají větší starost o své zdraví. I jejich psychika pak může být celkově křehčí.
LN Onemocní-li v rodině senior, je namístě vlídnost.
Tím hlavním, co je třeba zajistit pro seniora, který onemocní chorobou covid-19, je podle mého názoru hlavně klid. Psychická pohoda je pro úspěšné zvládnutí nemoci – a to jakékoli – velmi důležitá.
LN Žije-li s námi senior ve společné domácnosti a je zvyklý na každodenní kontakt s blízkými, jak ho psychicky podpořit, aby netrpěl tím, že musí být náhle separován?
K jeho uklidnění přispěje už jen to, že nastalé situaci porozumí a bude mít potřebné informace. Přiměřenou formou je mu třeba vysvětlit smysl nutných opatření – například že se nyní nebude moci pohybovat volně po bytě, jak byl zvyklý. A také mu dát víru v to, že ten stav nepotrvá věčně…
Pokud senior propadá pocitům beznaděje, strachu z toho, že nemoc nezvládne, či jiným obavám a úzkostem, lze ho posílit a podpořit připomínkou náročných situací, které už v minulosti zdárně překonal. To mu dodá odvahu. Případně je možné kontaktovat některou z linek pomoci seniorům – organizace Elpida, Život 90 a další.
LN V reálu to znamená, že rodina přejde s babičkou či dědou na telefonický kontakt? Je-li senior zvyklý hlídat menší vnuky, má se dětem dovolit nakukování k němu, ale v roušce?
Kontakt s blízkými je pro starší lidi nesmírně důležitý a jakákoli jeho forma je lepší než nic. Samotná podoba kontaktu s nemocným záleží na rozhodnutí dané domácnosti. Umím si představit co možná nejbezpečnější formu osobního kontaktu – vnoučata v roušce, babička v roušce –, ale i online hovor s videem z pokoje do pokoje. Namístě je i kreativita, kdy se zapojí ostatní členové rodiny – vnoučata můžou napsat dopis, namalovat obrázek, k talíři s obědem babičce přibalit vtipnou fotku… Fantazii se meze nekladou.
LN A seniorovi vše vysvětlovat dokola a chlácholit jej?
Hodně záleží na tom, v jaké kondici dotyčný senior je. Doporučovala bych být spíše vnímavý k tomu, jak se senior cítí, ptát se ho, co potřebuje, pokusit se být v jeho přítomnosti klidně a optimisticky naladěn, povzbuzovat ho. V případě jeho dotazů mít po ruce jasné, stručně a pozitivně formulované informace spíš než záplavu detailů.
LN Ono často vše řešící objetí je teď zapovězeno?
Proti úzkosti a strachu fyzický kontakt opravdu pomáhá – objetí, pohlazení, stisk ruky… To ale v době covidové představuje riziko, proto je namístě zkusit nemocnému vyjádřit podporu jinak – gestem, slovně. Říci třeba: Teď bych tě objal/a. A poslat vzdušnou pusu, usmát se…
LN Když se podaří vlít seniorům optimismus do žil, je asi čas odstřihnout ho od negativních zpráv, od zpráv vůbec… Nebo ho nechat plně v dění?
I tady platí, že klid a stabilita jsou na prvním místě. Přísun zpráv, které jsou v dnešní době vesměs negativní, regulovat můžeme. Je-li starší člověk zvyklý sledovat večerní zpravodajství, asi by těžce nesl, kdyby o ten rituál přišel. Na druhou stranu, k jeho psychické pohodě moc nepřispěje, pokud bude denně sledovat přírůstky nakažených či nechá zpravodajství běžet nonstop.
LN Čím odvést pozornost mezi čtyřmi stěnami?
Nabídnout alternativy: stáhnout film pro pamětníky, pustit koncert klasické hudby, metalové kapely, pokud ji senior rád poslouchá, domluvit telefonát, případně videohovor s jeho kamarády, ukázat fotoalbum…
LN Paradoxně je někdy klidnější sám senior než pečovatelé.
I ten, kdo o seniora pečuje, může mít strach a cítit úzkost. Proto by pečující neměl zapomínat na sebe!
LN Pouštět k němu zvířata, na která je zvyklý, či nikoli?
Pokud bych se na situaci dívala pohledem seniora, řeknu ano. Cokoli, co ho podpoří a přispěje k jeho duševní pohodě, může pomoci. Ale… Otázkou je, jak by nemocný zvládal péči o zvířecího parťáka, a pokud ne, zda by se o potenciálně rizikového mazlíčka mohl a chtěl starat zbytek rodiny.
