Takové varování vydalo tento týden ve své výroční zprávě mezinárodní sdružení pro Alzheimerovu chorobu. Podle něj není prakticky žádná země světa na rostoucí počet pacientů s demencí připravená - péče o ně přitom nebude namáhat jen postižené rodiny, ale i zdravotní a sociální systém.
Alzheimerova choroba je celosvětově čtvrtou až pátou příčinou úmrtí a neexistuje na ni žádný účinný lék (více ČTĚTE ZDE). Jde vlastně o zrychlené stárnutí mozku a postupnou ztrátu duševních schopností a osobnosti až do fáze, kdy je člověk zcela závislý na pomoci druhých. Právě nemohoucnosti se přitom lidé ve stáří nejvíce obávají a Alzheimerova choroba patří v tomto směru k největším strašákům.
Kolik stojí léčba?
Sdružení spočítalo, že v současnosti potřebuje dlouhodobou péči 13 procent lidí starších 60 let, což je 101 milionů obyvatel planety. Do poloviny 21. století jejich počet naroste na 277 milionů. Až u poloviny těchto lidí se přitom v průběhu stárnutí objeví degenerativní onemocnění mozku.
Ve věku 65 let podle statistik trpí Alzheimerovou chorobou asi pět procent lidí, ve věku 80 let už je to třetina.
"Lidé s demencí mají specifické potřeby. Ve srovnání s dalšími uživateli dlouhodobé péče potřebují osobnější přístup, více hodin péče, víc dohledu, a to všechno je spojeno s nutností většího množství pečovatelů, a tedy i s vyššími náklady," upozornil spoluautor výroční zprávy, přední britský psychiatr Martin Prince. Už nyní stojí péče o současných 35 milionů pacientů s demencí přes 600 miliard dolarů (přes 11 bilionů korun) ročně. Pro představu je to asi jedno procento celosvětového hrubého domácího produktu.
Náklady porostou nejen kvůli většímu množství pacientů, ale i kvůli tomu, že čím dál větší část z nich bude závislá na institucionální péči. Nyní se o postižené Alzheimerovou chorobou starají převážně rodinní příslušníci, kteří to dělají zdarma nebo s malým příspěvkem. Dokud ale nebude existovat propracovaný systém, jak rodiny pečující o nemocného podpořit a ulevit jim, bude jich ubývat. Starost o člověka s demencí je totiž psychicky, fyzicky i finančně velmi náročná a příbuzní nemocného ji často sami nezvládají, varuje ADI.
Další významný problém představuje klesající porodnost. V rodinách je méně dětí, a tedy i méně potenciálních pečovatelů.
Čtěte také |
Díky včasné diagnostice se také čím dál víc pacientů dokáže ještě za plného vědomí na život v nemoci připravit a mnoho z nich volí institucionální péči záměrně, aby svou rodinu příliš nezatížili. Jedním z nich je třeba 68letý americký lékař David Hilfiker, který si o postupu nemoci už rok píše blog s názvem Watching the Lights Go Out (Pozorování uhasínajícího světla).
"Až bude čas dát mě do ústavu, nenechávejte mě dál doma a neničte si život," napsal otevřeně Hilfiker. Upozornil tak, že nemocný s Alzheimerovou chorobou může fatálně narušit rodinné vztahy. Starat se o dezorientovaného člověka s náhlými změnami nálad, poruchami řeči, paměti a orientace a neschopného běžných činností totiž může být a zpravidla i je extrémně náročné.
