Kvůli ADHD se jim nemusí dařit ve vztazích, v praktickém životě ani v zaměstnání.
Možná také někoho takového znáte. Dospělého člověka, který je chytrý, občas má dokonce přímo skvělé nápady, dokáže být okouzlující, ale vlastně mu nic nevychází a okolí ho má za lempla. Nic nedotáhne do konce, školu nedostudoval, práce střídá, případně marně čeká na povýšení, jelikož často zazdí nějaký termín. Partnerské vztahy se mu rozpadají, s přáteli se občas nečekaně impulzivně rozhádá. A celkově má přátel jen málo.
Možná má takovou povahu. Ale možná má ADHD neboli poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou, kterou měl už coby dítě, ale nikdy z ní nevyrostl.
Neklid zůstává
Dříve viditelný vnější neklid je teď střídán neklidem vnitřním. „ADHD si do dospělosti přináší asi 40 až 60 procent z těch, kdo jím trpěl jako dítě,“ vysvětluje lékař Pavel Theiner z Psychiatrické kliniky brněnské fakultní nemocnice. Když se takový člověk v dospělosti dostane k lékaři, většinou se spolu nakonec doberou potíží v dětství, které diagnózu jen potvrdí. Odborník se bude ptát na potíže ve škole, dyslexii, zapomínání úkolů, nevyrovnaný prospěch, vyrušování při vyučování, absence, poznámky, ztrácení penálů, nedochvilnost, vztah ke kroužkům, na které chodil. A také na to, zda podobné potíže měl i někdo další v rodině.
Příznaky nepozornosti
Pozn.: Toto jsou oficiální diagnostická kritéria, která lékaři používají u dětí, dospívajících i dospělých. ADHD má dost možná člověk, který u sebe pozoruje minimálně pět z těchto příznaků po dobu minimálně půl roku a obdobně i pět příznaků z přehledu na následující stránce. |
Až osm lidí ze sta
Odhaduje se, že v dospělé populaci má ADHD až osm procent lidí, podle Světové zdravotnické organizace činí průměrný výskyt 3,4 procenta. Velkou roli tady hraje povědomí o diagnóze, a je proto pravděpodobně, že platí spíše vyšší číslo, protože spousta pacientů o své nemoci neví, případně to nenapadne ani jejich lékaře. Poměrně hodně odborníků totiž zatím ADHD coby problém dospělých neuznává. Ale tady se situace v posledních letech lepší, a to i v Česku.
Mimochodem, jedním z typických projevů je prokrastinace – v podání lidí s ADHD se většinou týká odkládání věcí, na které je potřeba soustředění, které je nebaví, případně vyžadují jednání s úřady a podobně. Pacienti tak mohou mít problémy třeba s placením pojištění či daní.
Problémy se sebedůvěrou
Jednou z potíží spojených s ADHD je podle doktora Theinera fakt, že narušuje sebepojetí – pro pacienty je typická nedůvěra v sebe sama, častý pocit selhání, nestabilita, sklon k rozvoji různých závislostí. Epidemiologické studie ukázaly i další zajímavé věci – pacienti s ADHD se častěji stávají účastníky dopravních nehod, ve srovnání s ostatní populací se častěji zraní, častěji se rozvedou, je mezi nimi běžnější nezaměstnanost, mívají nižší dosažené vzdělání. A nejen to, hodně často, až v 75 procentech případů, se u nich vyskytují další psychiatrické problémy, jako je například deprese.
Zatímco nepozornost, neklid či problémy se soustředěním si lze představit snadno, některé další projevy ADHD mohou být trochu překvapivé. Patří sem například impulzivita.
„Můj muž je typický příklad dospělého s touto diagnózou. Dost se nám oběma ulevilo, když mu ji lékař potvrdil a začal chodit na terapie,“ říká Zuzana z Prahy.
Těžce snášela například prudké reakce svého muže – když se ocitl ve stresu, byl na Zuzanu hrubý, nadával jí, hádal se s ní. Za chvíli ho to přešlo, skoro jako by si to nepamatoval, kdežto ona z toho byla špatná i půl dne. Stres přitom mohla vyvolat naprostá banalita, třeba zpoždění při odchodu z domova oproti původnímu plánu.
Přesně takové chování je pro dospělé s ADHD typické. Zuzanin manžel o svých problémech věděl, ale až do svých dvaačtyřiceti let netušil, že by mohlo jít o psychiatrickou diagnózu. Nakonec jej na tuto myšlenku přivedl kolega ze zahraniční pobočky jejich programátorské firmy, který ADHD měl a léčil se s ním.
Mimochodem, dospělé pacienty k lékaři často přivede zjištění ADHD u jejich dětí, kdy jim dojde, že v dětství měli stejné potíže jako potomek a že s některými z nich se potýkají stále. Patří sem třeba špatné známky, které neodpovídají inteligenci dítěte, v dospělosti pak potíže v zaměstnání.
Dospělí pacienti často popisují neproduktivní myšlenkový trysk, myšlenkové asociace, denní snění, rušivé myšlenky, potíže s rozlišením důležitého od nedůležitého. Mnohdy se přidává chaotičnost, zapomínání, ztrácení věcí či unáhlená rozhodnutí.
Žádní úředníci
Přesně taková profese jako počítačoví programátoři je mezi dospělými s poruchami pozornosti a hyperaktivitou běžná, protože je kreativní a o organizaci práce si do velké míry tito pracovníci rozhodují sami.
Krom počítačových oborů je často najdete mezi umělci, sportovci, novináři, v akčních a kreativních profesích. Naopak selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost.
Nestává se, že by lidé získali ADHD až v dospělosti, protože je to vrozená porucha. Pohled na tyto potíže se během posledních sta let zásadně změnil. V roce 1902 o nich psal britský pediatr George Still, který je považoval za důsledek špatné výchovy – tehdy se mělo za to, že postihují jen děti. Ještě v devadesátých letech se mezi odborníky soudilo, že jde o vývojové opoždění, z něhož děti vyrostou. Teprve v posledních dvou desetiletích se prosadil názor, že jde o vrozenou neurovývojovou poruchu. Ve třech čtvrtinách případů se u ní potvrdí vliv dědičnosti.