Virtuální svět se může stát pastí. Lidé raději komunikují online než tváří v tvář

V ordinaci se setkávám s lidmi, kteří jsou schopni prosedět u počítače čtyřicet a více hodin v kuse, uvádí přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze profesor Michal Miovský. „Nejsou pomalu schopni navazovat reálné vztahy a leckdy dávají dokonce přednost počítačovému sexu před tím skutečným.“ 

Jednoduchost a rychlost, s jakou jim počítače pomáhají uspokojovat základní lidské potřeby, však v sobě podle jeho slov skrývá velkou zradu. Ze života se jim začínají pozvolna vytrácet takové polarity, jako jsou láska a nenávist, boj a pocit sounáležitosti. Jinak řečeno emoce, které dělají člověka člověkem.
S lidmi, kteří tráví u počítače víc času, než je zdrávo, se stále častěji ve své praxi setkává také psycholožka Marta Boučková z pražského Střediska praktické psychologie. „Někteří z nich přestanou chodit do práce,“ říká. „Jediným zdrojem potěšení, uvolnění, klidu a spokojenosti je pro ně počítačová hra.“
Pověsit život na jednu skobičku je přitom podle ní velká chyba. Pokud totiž dojde k nějaké změně, snadno se nám může život sesypat jako domeček z karet. A někdy může „katastrofu“ vyvolat jen rozbitý počítač.

Zacyklené uvažování

V poslední době přibývá také lidí, kteří přespříliš podléhají různým sociálním sítím. „Najednou začnou sami sebe zotročovat do zacyklených způsobů uvažování,“ upozorňuje profesor Michal Miovský. „A ještě sami sebe utvrzují v tom, že je to tak správné.“ 

Už si nejdou jen tak posedět s přáteli do restaurace, ale začnou chodit jen do trendy podniků, které mají nejvíc lajků. Sotva dosednou, pověsí na oblíbenou sociální síť selfíčko, aby všichni viděli, že sem dorazili. Jakmile mají před sebou jídlo a pití, musí se přátelům ze své sítě pochlubit, co všechno si mohou dovolit. Chtějí přece patřit do prestižního klubu, ať to stojí, co stojí.
Za členství v něm tak ve skutečnosti platí nejen nabouraným rozpočtem, ale i ztrátou individuality. Netuší, že podléhají manipulaci a často jsou vystaveni i podpásovým úderům. 

„Sociální sítě navíc v mnoha lidech vzbuzují falešný dojem, že mají množství přátel, kteří jsou s nimi na jedné vlně,“ míní psycholožka. „Záleží ale na tom, jak kvalitní je to vztah.“ A někdy je podle ní otázkou, zda vůbec nějaký reálný vztah mezi přáteli na sociální síti existuje.

Podlehnou i dospělí

Závislost na počítačích podle průzkumů nejvíc ohrožuje teenagery a adolescenty, kteří by se měli právě v tomto období začít osamostatňovat a budovat si svoji sociální pozici. Být co nejvíce v kontaktu s lidmi a nacházet si životní přátele. Jestli to opravdu zvládnou, hodně podle psycholožky záleží na rodinné výchově. 

„Klobouk dolů před rodiči, kteří jako poslední koupí svému děcku mobil, i když ho už všichni ostatní ve třídě mají,“ říká. Stejně tak smeká před těmi, kdo si najdou čas na to, kontrolovat, jak dlouho jsou jejich děti na počítačích nebo mobilech. 

Podle ní stojí určitě za to, zamyslet se i nad dědictvím předchozích generací. Dát svým potomkům šanci jen tak se venku proběhnout a občas se i chvíli nudit tak, jak to dřív bylo docela běžné. Naučit je základní dovednosti, které se podle průzkumů stále víc vytrácejí. Závislost na počítačích však podle doktorky Boučkové neohrožuje jen děti a mladistvé, ale i dospělé lidi s vysokým nadšením pro novinky, kteří jsou netrpěliví a nechávají se velmi ovlivňovat veřejným míněním.

Budoucnost ve virtuálnu

Budoucnost nevidí profesor Miovský právě v růžových barvách. „Pokud bude přibývat lidí, kteří spolu raději komunikují online než tváří v tvář, pak má náš obor před sebou poněkud chmurnou vizi,“ říká. 

„Znamenalo by to totiž, že se začínáme přesouvat do virtuálního světa.“
Prvním signálem je podle něj přibývání nelátkových závislostí. Řadu prožitků, jež dřív lidem zprostředkovávaly drogy, jim už totiž dnes nabízí virtuální realita. 

Psycholožka Marta Boučková ale natolik pesimistická není. „V poslední době hodně pracuji se sportovci ve věku 14 až 17 let, kteří podobně jako jejich vrstevníci využívají sociálních sítí,“ říká. „Velmi dobře ale už začínají vnímat, že přátelé, které tam mají, nejsou skutečnými přáteli.“Doufá proto, že časem podobná realita dojde i těm, kteří jsou dnes na moderních technologiích závislí víc, než je zdrávo.