S paní režisérkou jsme se setkali v kavárně Letka blízko Národního technického muzea. Na otázky Lidovek.cz odpovídala den před premiérou jejího snímku Nechte zpívat Mišíka.
Lidovky.cz Jak jste se dostala k točení filmu o Vladimíru Mišíkovi?
Předtím jsem točila Zuzanu Michnovou. Její pecky nás držely při životě, když tady řádili bolševici. Mišík je to samé, prostě bigbít. Vláďa si vzal nějaké muzikanty z její kapely Marsyas, a tak jsem si řekla, že po Zuzaně bych chtěla ještě udělat právě Mišíka.
Lidovky.cz Zamýšlela jste už původně snímek natočit k jeho jubilejním sedmdesátinám?
To ano. Navrhli mi to. A že když film, tak by mohl být k těm sedmdesátinám. Vemte si, před rokem máte teprve scénář a osmého března tohoto roku má být premiéra! Navíc ten snímek má okolo sta minut, to je hodně. Po tomhle už nechci dělat na deadline, je to o nervy. Pracujete šestnáct hodin denně, musíte prostě film natočit. Naštěstí mám kolem sebe úžasné spolupracovníky a ti mi vždy pomůžou.
Lidovky.cz A vypadal by ten film třeba jinak, kdybyste měla více času?
Těžká otázka. Teď zpětně, když to vidím, bych si nejdříve odpočinula a pak možná ten film trochu vyčistila. Něco bych zkrátila, ale při natáčení na deadline ze sebe vlastně stejně vydáte to nejlepší, protože není žádný prostor na “rozjímání”.
Byla jste byla fanynkou Vládi Mišíka?
Rozhodně, je to moje generace. On byl Vláďa fakt pěkný chlap - a ještě je - fanynky po něm šílely.
  |
Lidovky.cz A kdybyste měla snímek o Zuzaně Michnové srovnat se snímkem Nechte zpívat Mišíka? Pracovalo se na nich třeba jinak?
Myslím si, že oba filmy jsou ode mě stejně provedené. V jádru je každý jiný, protože každá ta osobnost je jiná. U Vládi Mišíka se navíc při natáčeni přihodily jiné věci, osobní a rodinné. U Zuzany jsme se nedotkli vůbec tématu rodiny a dětí, šli jsme jenom po tvorbě. Snímek o Zuzaně Michnové byl tedy více surrealistický a Mišík má takový intimní přesah. To se mi splnila vize - nalezení rodiny Vládi Mišíka v Americe.
Lidovky.cz Jak vás napadlo začít hledat Mišíkovu rodinu?
Vloni v březnu, když mi Vláďa sdělil, že měl amerického otce jménem John, jsem si tohle poznamenala do scénáře. My jsme za socialismu byli takoví postižení. Mohli jsme se podělat, když bylo něco z Ameriky. Když ti kluci napjatě čekali na letišti, jestli někdo náhodou přiveze vinyl, to si ty mladé generace už nedokážou ani představit. Tak jsem si řekla, že tam tu Ameriku dám. Touha mladého českého kluka, který žije jen s mámou, poznat svého amerického otce, který mohl, ale i nemusel padnout v korejské válce. Ve filmu to mělo být jako takový sen, ale postupně se to reálně začalo měnit a rýsovat ve skutečnost.
Lidovky.cz Ten proces hledání musel být složitý.
Nejdřív jsme šli do archivů StB. Tam jsme třeba i zjistili, že jeho maminku vyšetřovali a že jí šlo o život. Ofotili jsme spisy, Vladimír napsal dopis a všechno jsme to poslali do Ameriky mojí kamarádce Janě Křenové. Tam úřady zjistily, že mají jméno, datum narození a že John sloužil jako voják v Německu, kde se mohl setkat s maminkou Vládi Mišíka. Vladimír měl dvě malé fotky svého otce, tak jsme je dali na internet a ozvali se lidé z Texasu, že ho nejspíše znají. A najednou se to stalo. Teď to máme i díky testu DNA černé na bílem. Stálo při nás štěstí.
Lidovky.cz Četl jsem, že na premiéru snímku (8. března) dorazí i dva bratři Vladimíra Mišíka právě ze Spojených států.
Nakonec těch lidí přijede asi osm. Dva bratři, celá rodina a ještě bratranec z Hollywoodu, který snad dělá na Hvězdných válkách - ten se bude divit.
Lidovky.cz Film je zajímavý i po stránce financování. Velká část peněz se vybrala přes crowdfunding na serveru Hithit. To byl váš nápad?
Mám tam hodně triků a my jsme najednou neměli na postprodukci. Postavili jsme umělou planetku Vládi Mišíka (skutečné těleso na obloze tak pojmenovali po objevení astronomové v Kleti v roce 1995 - pozn. red.), ta nám pomohla vytvořit poetické prostředí. Řekli jsme si, že když bude finanční nouze, tak to dáme na Hithit. Já jsem s tím zkušenosti neměla, ale věděla jsem o tom, protože studenti z FAMU to používají často. Byl to úspěch, protože z požadovaných 350 tisíc se vybralo přes půl milionu.
Lidovky.cz Mezi odměnami byl třeba i soukromý koncert Vládi Mišíka pro toho, kdo přispěje padesát tisíc. Někdo tedy opravdu přispěl?
To vymyslel producent, já bych si to nedovolila. Hodně mě to překvapilo, ale fungovalo to.
Lidovky.cz Myslíte si, že může film oslovit i mladší generace, které hudbu Vladimíra Mišíka třeba neznají?
To nevím. Já jsem se o to úplně nesnažila, ale ta muzika je opravdu kvalitní a retro se vrací do módy. Navíc k tomu všemu ty poetické texty Hraběte nebo Kainara. Určitě si ta muzika u té mladé generace najde své posluchače. Mám ve filmu hodně inscenovaných věcí, které by těm mladým mohly trochu přiblížit tu drsnost a nesvobodu. Mám tam i historické pozadí, takže to není vytržené z kontextu. Mišík bydlel dole v Praze na Strossmayerově náměstí. Tam byly otevřené dveře, lidé věděli, že mají nové „elpíčko“. Pustili ho a vznikl z toho velký mejdan. Vždycky tam přišli i další lidé a občas tam třeba vletěli policajti. Když někdo desky měl, tak je i půjčoval. Z toho vznikaly báječné vztahy a neskutečné třídění myšlení.
Lidovky.cz Jaká byla spolupráce s Vladimírem Mišíkem, případně jeho synem Adamem?
Odmítl spolupráci s StB i medaili od Zemana. Zpěvák Vladimír Mišík slaví sedmdesátiny |
Výborná! Já jsem byla první, komu předal svoje osobní archivy a domácí videa. On viděl můj film o Zuzaně Michnové, osobně jsme se znali, zkrátka jsme k sobě měli velkou důvěru. S Adamem byla také dobrá spolupráce. Moje původní vize byla taková, že Adam by jel do Ameriky, kam jezdí často, a pokusili bychom se tam natočit nějaké scény. Zároveň by tam mohl pátrat po svém dědovi. Ale to pak nevyšlo. Adam s Vladimírem mají skvělý vztah, zbožňují se navzájem.
Lidovky.cz Byl tam při natáčení stále alespoň náznak přístupu fanynky k idolu?
To už vůbec! Měli jsme starost, abychom ten film udělali.
Lidovky.cz Jak vnímal napsaný scénář?
On ho vzal, viděl, že je tam třeba na té své planetce, že je ten scénář vlastně dost ujetý. Říkala jsem si, že to určitě neskousne. Ale Vláďa na to celé přistoupil. Nijak do toho nezasahoval, kromě návrhů o tom, že by se jedna písnička více hodila jinam a tak.
Lidovky.cz Vynořily se Mišíkovipři natáčení třeba i nějaké dodatečné vzpomínky?
To byla jedna historka vedle druhé. Vzpomínal na ty koncerty a průsery. Pamatuju si, když mi říkal, že byli na Moravě u Olina Nejezchleby ještě s Petrem Skoumalem. Spěchali na koncert do Prahy, Vláďa řídil a v autě s Olinem furt mluvili na Skoumala. U devíti Křížů se Petra zeptali, jestli s nimi půjde na pivo, ale nebyl tam, oni ho totiž zapomněli vzít. Nebylo jim vůbec divné, že nikdo ze zadního sedadla neodpovídal. Tři hodiny se pro něj vraceli. Vláďa si vždycky při natáčení na něco vzpomněl. Občas se to do filmu doplnilo, ale mnoho ne.
Lidovky.cz Co si slibujete od premiéry a jak se na ni těšíte?
Ony budou hned tři, ale lidé bojují o lístky, takže tři jsou patrně málo. To mě těší. Zároveň Vláďa i já jsme odsud,ze “Sedmičky”, takže volba padla jasně na kino Oko. Navíc je to takový velmi příjemný, nenačančaný prostor. Akci nám také sponzoruje výrobce whisky a naproti Oku je policejní služebna. Já myslím, že to bude hezký večer. (smích) Muzikanti se umí docela pěkně zbořit.
Lidovky.cz Jaké jsou vaše plány na další film?
Máme docela hezké téma - příběh o ženách, ale těch tam bude hrát třicet osm. K tomu tři čtyři muži, ale ukážu tedy hlavně baby. Plánujeme to na příští rok. Pracovní název zněl Bloody Mary, protože tam bude hodně alkoholu, ale nakonec jsme to změnili na Provinilé oči.
