Také na samotném sídlišti Máj se nic neděje, pouze Romové v ulici Václava Volfa diskutují s novináři a televizními štáby, z nichž část přijela do Českých Budějovic ze zahraničí. Obavy z dalších protiromských nepokojů vyvolala snaha některých lidí svolat prostřednictvím sociálních sítí do jihočeské metropole znovu demonstraci proti místním Romům. Podobná, původně poklidná demonstrace přerostla před týdnem na sídlišti Máj v „pouliční válku“, při níž bylo zraněno 13 lidí, z toho tři policisté. VÍCE k tématu ČTĚTE ZDE.
„Nezaznamenali jsem dosud žádný konflikt, v centru města se nikdo neshromažďuje a klid je i na Máji,“ řekla LN mluvčí českobudějovické policie Lenka Holická. Policie přitom kontroluje i příjezdové komunikaci a provádí namátkové kontroly automobilů. Protože se na sociálních sítích objevily i informace o možné příjezdu zahraničních neonacistů, ve městě hlídkují stovky policistů a k nasazení jsou připravena i vodní děla.
Spory a problémy v Budějovicích prý nejsou
Jediným veřejným shromážděním však zatím zůstává shromáždění Romů před domy v ulici Václava Volfa. Českobudějovické Romy přijeli podpořit i nejrůznější aktivisté z jiných míst v republice, před jedním z domů je rozvinutý velký transparent s nápisem: „Romská hrdost“.
REPORTÁŽ |
Ani ulice V. Volfa s největší koncentrací Romů v Českých Budějovicích, přitom rozhodně nepřipomíná například vybydlený severočeský Chánov. Paneláky jsou opravené, vizuálně se tato část sídliště nijak neliší od jeho zbytku. S Romy na ulici diskutuje i řada „bílých“ obyvatel. Proč se tedy před týdnem právě českobudějovický Máj stal místem pouliční války, při níž se radikálové snažili prorazit kordón policejních těžkooděnců a napadnout Romy?
„Tady nejde o tom, že by v Českých Budějovicích byly mezi většinovým obyvatelstvem a romskou menšinou větší spory a problémy než jinde v republice. Lidé jsou ale všeobecně naštvaní a stačí jakákoliv roznětka a dojde k výbuchu,“ tvrdí předseda Výboru pro odškodnění obětí romského holocaustu Čeněk Růžička. V jihočeské metropoli se takovou roznětkou stal před čtrnácti dny spor mezi dětmi na hřišti, do kterého se zapojili i dospělí. Při rvačce, jejíž příčiny a míru zavinění policie stále ještě nevyšetřila, byla lehce zraněna „bílá“ těhotná žena a její přítel.
„To je přece blbost. Ženský se porvaly a kvůli tomu je v ulicích válka jako by se to nikde jinde nestalo. V Budějcích byl vždycky klid, tady nejsme v Chánově,“ říká jeden ze známých českobudějovických Romů Dušan Markovič.
Podle Čeňka Rüžičky stát dělá chybu, když nenechá Romy, aby si sami ze svého středu zvolili autority, které by dohlíželi na „pořádek“ v jejich komunitě a přitom komunikovali i s úředními místy nebo policií. „Máme sice romské policisty i koordinátory, ale často se jedná o lidi, která na tenhle post někdo dosadil, i když nemají potřebnou autoritu. A neziskové organizace a politici neumějí pracovat s romskou mentalitou,“ tvrdí Růžička.
Tak vypadala situace před týdnem
Sám je příslušníkem jedné z nejstarších romských rodin v Česku. Naprostá většina Růžičkových příbuzných zahynula za druhé světové války v koncentračních táborech. „Bohužel už si asi nikdo neuvědomuje, jak vlastně vznikl nacismus a z čeho vycházel. Já když slyším hesla jako „Čechy Čechům“ nebo „Nic než národ“, mrazí mě v zádech,“ říká Růžička.
"Proč nikdo nepokutuje Romy?"
Mezi Romy shromážděnými v ulici Václava Volfa se přitom pohybuje i řada bílých obyvatel sídliště, včetně impozantní postavy rodilého Bulhara Todora, který se se všemi zdraví. „Já s nimi problémy nemám, protože oni vědí, že jsem horká krev a kdyby si ke mně někdo něco dovolil, špatně by to s ním dopadlo,“ říká Todor. Za největší potíž soužití s Romy v jednom domě považuje všudypřítomný hluk. „Jenže to není tak chyba Romů, ale policajtů. Já když bydlel v jiné ulici a pustil si s návštěvou nahlas hudbu, přijela policie a dostal jsem pokutu. Proč nikdo nepokutuje Romy?,“ diví se Todor.
Souhlasí s tím, že po sídlišti by se měla pohybovat kromě policejních hlídek i hlídky samotných Romů. „V Americe také černý šerif rozdává pokutu černochům,“ říká Todor. S žádným napadením, loupeží nebo krádežím ze strany romských sousedů se ale na Máji nikdy nesetkal. „A to jim říkám všechno, co se mi nelíbí, rovnou do očí,“ tvrdí Todor.
