V Budějovicích fandili místní lidé radikálům proti policii

Vyvolávání rasistických hesel, střety s policií, neonacisté v ulicích? Nenechte se vysmát! Něco takové se může stát v Duchcově, Chomutově, Mostě, ale nikoliv v Českých Budějovicích. Tady na jihu si lidé byli zvyklí vždycky řešit problémy sami mezi sebou, klidně, pokojně, jak se Budějčáky sluší a patří. My nepotřebujeme, aby nám s našimi Romy radili „náckové“ z Ostravy.

O dvě hodiny později se pohled na České Budějovice jako na poklidné a nekonfliktní město možná navždy změnil. Na sídlišti Máj, kam se neradikálnější demonstranti z náměstí přesunuli, totiž vypuklo něco, co město bez nadsázky ještě nikdy ve své historii nezažilo.

Jsme v Budějcích?

Převrácené hořící popelnice, výbuchy výstražných granátů, slzný plyn, sanitky odvážející zraněné, školou povinní výrostci, házející kameny a lahve na těžkooděnce. Jsme opravdu v Budějcích? Co se to proboha s těmi Budějčáky stalo? „Sakra, tohle jsem nečekal. To se nemělo stát,“ říká pětapadesátiletý Josef Novotný, který stojí u dětského hřiště v ulici J. Bendy a nevěřícně se dívá na scénu, jako vystřiženou z válečného filmy.

Stovky těžkooděnců brání vlastními těly přístupové cesty k pahorku, na kterém se shromáždili místní Romové. „Čechy Čechům. Proč bráníte Cikány! Cikáni do práce,“ freneticky křičí asi čtrnáctiletý výrostek a háže těžký kámen mezi policisty. Jako odpověď na spršku kamenů přiletí výstražný granát a ampule se slzným plynem. Dav se na chvíli rozuteče, ale okamžitě se vrací na místo. Pro jednoho z policistů, ležícího na zemi poté, co byl zasažen kamenem, přijíždí sanitka. „To máš za to, blbče, neměl jsi sem lézt,“ řve jako smyslů zbavený asi čtyřicetiletý muž, stojící opodál. A znovu stejná otázka. Jsou tohle vůbec Budějce?

v Budějovicích hořely popelnice

Náctiletí mezi demonstranty

Na kordon policistů neútočí žádné „holé lebky“, žádní „nabušení“ svalovci. V čele útočníků stojí v naprosté většině děti, kterým je mezi čtrnácti až osmnácti lety nebo alespoň tak vypadají. Kde je táta, který se vynoří z davu, klukovi pěkně po „budějcku“ nafackuje a pošle ho domů uklízet pokojíček?

Většina dospělých, kterých se na sídlišti shromáždili zhruba dvě tisícovky, beze slova nebo dokonce s úsměvem sleduje, jak děti házejí kameny a lahve na policisty, ale stejně tak jim nevadí, že zbloudilý kámen velmi často zasáhne i parkující auto nebo se trefí do okna.

„Co to je za blbce, že se nechali takhle obklíčit,“ vysmívá se těžkooděncům další, asi padesátiletý muž, evidentně fandící rozdivočelým výrostkům. V dobré náladě radí redaktorovi LN, aby si nezamykal kolo. „Cikáni jsou zalezlí,“ směje se vlastním slovům.

Každého, kdo sleduje střet mezi policisty a radikály, musí nutně napadnout, o co útočníkům vlastně jde. Chtějí Romy lynčovat? Opravdu by se dospělí dívali, jak jejich děti lynčují člověka? Při pohledu do davu to spíše dopadá, jako by evidentní problémy s romskou menšinou byly jen jakousi roznětkou pro vypuknutí jakési všeobecné zloby, která vyplula na povrch.

PROHLÉDNĚTE SI FOTOGALERII: .

Ctihodní občané, kteří ještě před hodinou na chodníku uklízeli výkaly po pejskovi, najednou křičí rasistická hesla a tleskají výrostkům za to, že doslova demolují celé sídliště. „To už není útok na Romy, to je útok na policajty,“ říká další z přihlížejících Ivan Dolejšek, když další vlna útočníků začne házet kameny.

Romové z pahorku už dávno zmizeli, skryli se pod policejní ochranou i s dětmi v bytech, útoky kameny a lahvemi proti těžkooděncům ale pokračují. “Tady nejde jenom o Romy, lidi jsou prostě všeobecně naštvaní, dusí to v sobě. Jednou to prostě přijít muselo,“ tvrdí Dolejšek.

Až po osmé hodině večer se situace uklidňuje, party výrostků odcházejí zapít bitvu směrem do centra a navzájem se chlubí šrámy od obušků. A mnozí dospělí jako by se najednou probudili ze zlého snu. Byli jsme to opravdu my?

Možná jen ten, kdo se v Budějovicích narodil, může pochopit, co se v sobotu na budějovickém sídlišti vlastně stalo. Asi třicetiletá, dlouhovlasá žena stojí u sídlištní pošty a utírá si slzy. Pomoc odmítá. „Ne, nic mi není. Ale podívejte se kolem, tohle přece nemůžou být Budějce,“ říká.