13. července 2018 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Stala jsem se profesionální posluchačkou, říká hvězda Colours Ruthie Fosterová

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ruthie Foster | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ruthie Foster | foto: Colours of Ostrava

Americká zpěvačka Ruthie Fosterová je držitelkou mnoha prestižních cen a na svém kontě má také tři nominace na Grammy. Své písně na pomezí blues, gospelu, country a folku nabídne dáma, která sloužila u amerického námořnictva, také návštěvníkům festivalu Colours of Ostrava.

Vaše nejnovější album se jmenuje Joy Comes Back, Radost se vrací. O jaké radosti to zpíváte?
O radosti z toho, že jsem znovu našla pevnou půdu pod nohama. Souvisí to s mou osobní cestou a týká se to nejen hudby, ale také mého soukromého života. V posledních letech se toho kolem mě mnoho změnilo. Stěhovala jsem se, velké změny se týkaly výchovy mé dcery. A já jsem si během všech těch událostí uvědomila, že hudba není jen moje práce, ale že je to nedílná součást mé osobnosti, mého soukromí. Jakákoli změna v mém životě se tedy zákonitě odráží i v mé hudbě. V hudbě jsem tedy našla novou posilu a tento proces vnímám jako návrat zpátky domů.

Mluvíte o své osobní cestě, ale osm z devíti písní na albu je převzatých. Jak vybíráte skladby pro takto osobně pojatou desku?
V poslední době jsem hodně cestovala a neměla jsem příliš mnoho času a ani energie psát nové písně. Ale na druhou stranu jsem začala mnohem více než dřív hudbu poslouchat. Stala jsem se takovou profesionální posluchačkou. Dostala jsem se tak ke spoustě písní mých přátel, kteří dokázali zformulovat přesně to, co jsem sama cítila. Vlastně jsem už nepotřebovala psát nic nového, protože všechno bylo řečeno. Konkrétně tady v Austinu mám mezi přáteli mnoho dobrých autorů, s nimiž souzním. Když zařadím na album písně někoho takového, mohu mu pomoci, aby se o jeho tvorbě víc vědělo. Oč méně jsem tedy byla schopna psát, o to víc jsem poslouchala a objevovala krásné písně.

Jak do takového konceptu zapadá protiválečná píseň War Pigs od skupiny Black Sabbath?
Před lety jsem sloužila v americké armádě u námořnictva, létala jsem vrtulníkem a v té době byli kolem mě samí mladí muži, kteří neposlouchali nic jiného než rockovou muziku. V té době jsem se tedy jako posluchačka dostala i k Black Sabbath. Teď jsem se k této písni vrátila a přepracovala jsem ji podle své oblíbené metody. Ta spočívá v tom, že si vezmu píseň jednoho žánru a přetvořím ji do úplně jiného stylu. Pak má taková píseň šanci dostat se k lidem, kteří by si ji jinak neposlechli. Podobně jsem například na svém starším albu pracovala s písní Ring of Fire od Johnnyho Cashe. No a teď jsem si vzala tuto skladbu od Black Sabbath, svlékla jsem ji do syrového bluesového tvaru, přidala slide kytaru, a tak předávám její posleství posluchačům, kteří mají rádi blues, ale které neoslovuje Ozzy Osbourne.

Jak vnímáte téma té písně? Je běžné, že muži a ženy ve vojenských silách Spojených států poslouchají protiválečné skladby?
Ano, naučila jsem se ji sice ve vojenském prostředí, ale sloužila jsem v armádě v době míru. Poselství té skladby je navíc bohužel stále platné. Proto si myslím, že by se podobné písně měly dál hrát a zpívat. Ostatně mám na tu skladbu spoustu kladných reakcí. Svou verzi nevnímám jako protest, ale jako konstatování faktu, že se stále dějí věci, které by se dít neměly.

Jediná vaše autorská píseň na albu se jmenuje Open Sky. Jaký příběh se k ní váže?
To je velmi osobní skladba, která souvisí s tím, o čem jsem už mluvila. Jak už jsem řekla, nebyla jsem schopna napsat pro toto album více vlastních písní. Nechtěla jsem být příliš osobní, ale na druhou stranu jsem ze sebe některé věci potřebovala dostat. Rozešla jsem se s partnerem, řešili jsme, kdo se bude starat o naši malou dcerku, a z toho všeho jsem se potřebovala dostat zpět do bodu, kdy budu znovu schopna milovat. Bylo to děsivé a já jsem potřebovala své pocity nějak sdílet se svými přáteli. Tak vznikla píseň Open Sky.

Podle čeho si vybíráte spolupracovníky na svá alba? Na aktuální desce mě zaujal kytarista Derek Trucks v titulní písni.
S Derekem jsme dlouhá léta přáteli. Když jsem se rozhodla nahrát píseň Joy Comes Back, jeho kytaru jsem v ní hned slyšela. Je to gospelová píseň, evokuje ve mně černošské bohoslužby a Derek umí zahrát tak úžasně, že jeho hra připomíná sytý zpěv. Jeho nástroj má nádhernou barvu, zní, jako by zpíval. Neznám nikoho jiného, kdo by dokázal můj zpěv tak výrazně melodicky podpořit. Derek toto své umění ostatně léta ukazuje při spolupráci se svou ženou Susan, krásně se doplňují. Okamžitě jsem tedy věděla, že do této skladby chci pozvat právě jej. Málokdo by dokázal gospelovou píseň podbarvit tak jako on.

Vy sama jste ovšem jako malá zpívala v gospelovém sboru. Jak důležité to bylo pro vaši další kariéru?
Ano, je pravda, že gospel tvoří základ mého hudebního myšlení i mých životních hodnot. Jeho vliv se odráží v mých melodiích, ale vlastně vůbec ve všem, co dělám. Musím však zdůraznit, že gospel pro mne není nezbytně svázán s konkrétním náboženstvím. Spíše jej beru jako něco obecnějšího, něco, co člověka vede k pravdě. Někdo vnímá gospelovou hudbou pouze jako náboženskou, ale pro mne je to ještě něco víc. Je to hluboce spirituální záležitost, která se dotýká pravdy a přesahuje jakékoli náboženství.

Jste mimo jiné vystudovaná zvuková inženýrka. Využíváte nabyté vědomosti při své současné práci?
Ano, když nahrávám své vlastní album, snažím se s producentem i s mistrem zvuku hovořit o tom, jak na mne nahrávka působí. Ozývám se s vlastními nápady a postřehy. Sama si nahrávám demosnímky svých písní ve vlastním domácím studiu. Tam také hodně využívám svou audiotéku, přemýšlím, co bych mohla změnit, vylepšit, nechávám se inspirovat jinými nahrávkami. Na koncertě se plně soustředím na svůj výkon a starost o zvuk přenechávám jiným. Ale doma ve studiu je pro mne práce se zvukem důležitá.

Označila jste se za „profesionální posluchačku“. Soustředíte se tedy při poslechu i na zvuk nahrávek?
To je nádherná otázka, děkuji za ni. Ano, soustředím. Snažím se při poslechu dávat pozor na každý aspekt nahrávky, a to i tehdy, když poslouchám alba, která důvěrně znám. Miluji například vše od Ala Greena a zvlášť jeho rané nahrávky. V té době nepoužíval vůbec žádné dozvuky, jeho hlas byl naprosto suchý, ale byly v něm krásně slyšet všechny emoce. Když jsem nahrávala své předposlední album Promise Of A New Day, Meshell Ndegeocello, která je produkovala, posadila můj hlas právě do této polohy, který mi připomněl Ala Greena z jeho starších alb. Takže ano, stále poslouchám, protože se jako posluchačka stále učím něco nového. Podle mne je to ještě důležitější než psát nové a nové písně. Stále vzniká nová hudba a stále je tu spousta starší hudby, ke které se můžeme vracet. Nikdy to neskončí. Různé písně můžeme uchopit rozličnými způsoby. I proto ráda střídám producenty, kteří mou hudbu a můj hlas posunou vždy někam jinam. To mě na mé práci baví.

Milan Tesař, autor je hudební publicista a redaktor Radia Proglas
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz