3. června 2018 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Katastrofa jménem kůrovec. Severní Moravu už nezachráníme, varuje expert Zahradník

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 15Diskuse

PRAHA Současnou kůrovcovou kalamitu přirovnává Petr Zahradník z Útvaru lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, biolog a spoluautor projektu Kůrovcové info, k válečnému stavu. Čeká nás boj o každý kousek území. První bitvu na severní Moravě jsme už podle něj prohráli. „Pokud ale nebudeme okamžitě konat, může se dostat do obrovského průšvihu velká část republiky," uvádí.

LN: Říká se, že současná kalamita je nejhorší od dob Marie Terezie. Vnímáte to také tak?
Z hledika nebezpečnosti je to největší kalamita v celé naší historii, zcela jistě od narození Krista. Můžeme to pochopitelně brát různě. Při orkánu Kyrill v roce 2007 během dvou dnů padlo 10 milionů kubíků dřeva, při nynějším kůrovci máme za rok 3,7 milionu kubíků (oficiálně přiznaných na cca 70 % území), za dva roky jsme v podstatě na stejném objemu jako byl Kyrill. Jenže Kyrill byl jednorázový. Mírně srovnatelné je to s imisní kalamitou v 80. letech, nebo s mniškovou kalamitou ve 20. letech minulého století. Dnes jsme se ale ocitli ve spirále a je otázka jestli se nám podaří ji rozmotávat nebo se do ní budeme dál zaplétat.

LN: O nebezpečí kalamity se mluví už léta, proč tedy dospěla do tak obrovských rozměrů?
Kalamity kůrovce tady byly vždycky, údaje máme už od šestnáctého století, z oblasti Jeseníků z počátku devatenáctého století. Známá je také kalamita kůrovce na Šumavě v letech 1868 až 1878, o které psal Karel Klostermann ve svých románech. V novodobé historii byla první velká celoplošná gradace kůrovce v poválečném období v letech 1945 až 1952, důvodem bylo zanedbání péče o lesy během války, navíc rok 1947 byl abnormálně suchý. Další epizoda přišla v osmdesátých letech, tehdy opět zaúřadoval suchý rok 1983.

LN: V čem je to teď jiné?
Dají se najít paralely mezi roky 2003 a 2015. V roce 2003 kůrovec gradoval a když už začínal být po kontrolou, přišel Kyrill a polomy se nepodařilo zpracovat včas. Stav kůrovce pomalu klesal v roce 2011 a 2012, ale přišel abnormálně teplý rok 2015 a od té doby se ho nedaří zastavit. Teplotně si byly roky 2003 a 2015 velice podobné, zásadní rozdíl je, že v roce 2003 bylo v lesních porostech relativně nízké množství škůdce, zatímco v roce 2015 už ho bylo hodně a nárůst byl o to intenzivnější. Přibývají i další faktory. Kromě sucha či kyselé půdy začal být problém s lidskými silami a se špatným odbytem dřeva. Napadené dříví zůstává často v lese a protože není dostatek lidí, není asanované. Brouci se kvůli tomu dál vyvíjejí a napadají další stromy.

LN: Na to, aby v lese nezůstávalo neasanované dříví by měl ale přeci někdo dohlížet.
Kontrolní mechanismy jsou v zásadě tři. Obecní, městské a soukromé lesy musí mít ze zákona lesního hospodáře. Ve státních lesích jsou to zaměstnanci Lesů ČR. To je první instance, která by měla upozorňovat vlastníka, že se neděje všechno podle zákona. Druhým orgánem je Státní správa lesů, která je na obcích s rozšířenou působností a na krajských úřadech. Jenže kraj je od problému už moc daleko a obce s rozšířenou působností zas moc nízko, lidé tam mají kromě správy lesů na starosti ještě další agendu a většinou to ani nejsou odborníci. Škoda, že už nefungují okresy, které by v tom mohly sehrát velkou roli, dřív byl na okrese vždycky lesník, který své věci rozuměl. Třetí kontrolní orgán, o kterém se až doteď vůbec nemluvilo, je Česká inspekce životního prostředí, jejímž zřizovatelem je ministerstvo životního prostředí. Ta má ze zákona dohlížet i na práci Státní správy lesů. Jestliže tedy nekonala správa, je to špatně, ale měla konat i inspekce.

Podle Zahradníka jsme bitvu s kůrovcem na severní Moravě už prohráli. Pokud nezasáhneme, můžeme čelit velkým problémům na celém území republiky.

Podle Zahradníka jsme bitvu s kůrovcem na severní Moravě už prohráli. Pokud nezasáhneme, můžeme čelit velkým problémům na celém území republiky.

LN: Takže viníky jsou resorty zemědělství i životního prostředí?

Každý nese svůj díl viny. Jenže místo toho, abychom hledali řešení, hledáme viníka. Na to není čas, teď potřebujeme především akci. Jít do lesů, najít napadené stromy a účinně je asanovat, aby brouci nevylétli a nenapadali další a další stromy.

LN: Na jaká území je třeba se nyní zaměřit?
Jde o to, co se bude dít, jak a také kdy. Je to můj osobní názor, který vychází z toho, jaké máme nyní možnosti s odbytem dřeva, jaké jsou kapacity na jeho zpracování, na asanaci napadených stromů. Republiku bych rozdělil do tří částí. Tou první je severní Morava, kde už se toho mnoho nezachrání. Tím ale nechci říci, že bychom tam měli rezignovat na jakoukoli činnost. Speciálně velkou pozornost bychom ale měli upřít na pás od Znojma po Domažlice, na okresy podél hranic s Rakouskem a Německem, aby se tam situace ještě nezhoršila. Pokud padne Českomoravská vrchovina, padne celé území. Smrk je tam dominantní, patří tam a vždycky to byla relativně zdravá oblast. Tenhle ohromný komplex je najednou ohrožený tím, že by ho mohl zasáhnout kůrovec.

LN: A ta třetí část?
To je zbytek republiky, který je třeba hlídat a kůrovce účinně likvidovat. I tam totiž vidíme mezi lety 2016 a 2017 určitý nárůst. Pokud nebudeme konat, tak se za rok za dva můžeme dostat do obrovského průšvihu. Jsou to vlastně tři typy managementů, které by se v rámci krizového stavu daly využít.

LN: Severní Moravě už opravdu není pomoci?
Tam už jsou smrky v podstatě odsouzené k zániku. Proto říkám, že nyní jde o to soustředit se na místa, kde se dá ještě něco udělat. Připomíná mi to trochu válečný stav, kdy se ranění nosili do nemocnice a ošetřovali se jen lidé, kteří měli šanci na přežití. Je to děsivé, ale oni věděli, proč to dělají. Operovat mnoho hodin někoho, kdo stejně nepřežije, a mezi tím nechat zemřít šest dalších lidí, které mohli zachránit, prostě nešlo.

LN: Proč to tak odnesla právě Morava?
Před třemi lety byla mnohem sušší, než zbytek republiky, problémy s nedostatkem vody tam navíc byly už dřív.

LN: Jaké další lokality jsou ještě ohrožené?
Orlické hory, Hradecký a Pardubický kraj, to jsou velice riziková místa, která je třeba intenzivně hlídat, protože se tam tlačí kůrovec právě ze severní Moravy.

Na moravské lesy útočí kromě kůrovce smrkového i kůrovec severský, neimportovali jsme si ho sem spolu s laciným dřevem z Polska?

Na našem území, v Německu, ale i v Rakousku byl lýkožrout severský popsán už v 19. století. Ve větší míře se objevil v roce 1968 na Opavsku, gradace časem zanikla a znovu se objevila až počátkem 90. let, kdy bylo sucho. V oblasti Opavy a Vítkova byl jeho výskyt masivní, ale nikde jinde. Jestli se tam dostal z Polska, je otázka. Vyskytuje se totiž v Bieloveži, ale ne na jihu.

LN: Čím si jeho současný masivní výskyt vysvětlujete?
Lýkožrout severský se chová trochu jinak než ten smrkový, takže na něj neplatí standardní opatření. Mohl se klidně vyvíjet několik let a nikdo si ho nevšiml, protože je velice podobný lýkožroutu smrkovému, jsou spolu dokonce i na stejném stromě. Lýkoužrout severský obsazuje horní část kmene, smrkový tu dolní.

LN: Je lýkožrouta severského na Moravě víc, než smrkového?
Ne, ale je významný. Když to z hlavy spočítám, tak na Moravě dnes máme kolem 1,5 milionů kubíků kůrovcového dříví, z čehož je 300 tisíc kubíků napadeno lýkožroutem severským. Ale tato čísla je třeba brát s rezervou. Jde totiž o to, jak lidé kůrovce zaevidují a oni většinou uvádějí kůrovce smrkového, protože to nerozlišují. Problém je, že na kůrovce severského nemáme žádný feromon do lapačů, nejde do lapáků ani do polomů, napadá jen stojící dříví a je i uvnitř porostů, takže se špatně dohledává. Kdyby měl hajný prohlédnout každý strom v revíru, nebude mu na to stačit týden.

Za rozšířenost kůrovce s největší pravděpodobností může velmi suché počasí v předchozích měsících a následné oslabení stromů.
Jak už vyplývá z názvu, brouk napadá převážně oslabené nebo poražené smrky, čímž zajišťuje takzvané zmlazování lesů.

LN: A co s tím?

Tím, že lýkožrout severský jde s lýkožroutem smrkovým, zatím stačí jít po tom smrkovém a zároveň se zbavíme i většiny severského. Spíš jde o to, že nemáme možnost aktivní obrany, tedy to, co děláme proti tomu smrkovému.

LN: Dříve se napadená kůra pálila přímo, proč už se to nedělá?
Pálení se dělalo po ručním odkornění, ale nemá to smysl. Buď ho totiž provedu ve stadiu, kdy jsou tam larvy, které když už nepoškodí škrabák, tak uschnou. A jestliže to udělám v momentě, kdy se brouk vylíhnul, tak on v takovém počasí, jako je teď, zvedne krovky a letí pryč. Pálil bych už jen prázdnou kůru, což by nemělo smysl. Pokud je chladněji, kolem 15 stupňů Celsia, tak sice neodletí, ale klidně z té kůry pěšky odkráčí a zavrtá se do hrabanky.

LN: Jeden čas se mluvilo i o tom, že budou při kůrovcové kalamitě pomáhat drony, speciálně cvičení psi, kteří dokáží vyčenichat feromony. Je to pořád v plánu?
Je to spíš takové líbivé divadýlko. Dron uvidí napadený strom až když je rezavý, a to je pozdě.

LN: Co by tedy mohlo pomoci?
Testujeme kameru, která by dokázala rozlišit, zda je strom napadený kůrovcem, nebo má jiný stres. Už loni jsme ji nabízeli Lesům ČR, ale tehdejší vedení tomu nebylo nakloněno. Říkali, že už to všechno znají a umějí, což tak ale není. Kamera totiž dokáže měřit teplotu stromů. V těch napadených jsou chodbičky, a tudíž i jiná teplota kůry, než u zdravého stromu. Vznikla i nová metoda na asanaci dříví, která je účinná, rychlá a relativně levná. Bohužel u nás není registrovaná. Mělo by proběhnout jednání z Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským na udělení výjimky. Umožnilo by to asanovat velice rychle zhruba milion kubíků. Dříví se naskladní na skládku, zakryje plachtou, pod ní se foukne plyn a během 24 hodin je všechno mrtvé, i když je to pod kůrou.

LN: Vláda chce přivést na pomoc do lesů až čtyři tisíce pracovníků ze zahraničí. Pomůže to?
Představa, že by se to podařilo vyřešit letos, je zcela mylná. Musí to být do určité míry kvalifikovaní lidé, kteří umějí pracovat s motorovou pilou, jinak se první den někdo zabije.

LN: Kolik lidí z toho celkového objemu musí být kvalifikovaných?
Většina. Velice často se těží harvestory, které dokážou dřevo likvidovat relativně rychle. Je ale spousta míst, kam se s nimi nedostanete a právě tam musí nastoupit člověk, který je schopný pracovat s pilou. Pak jsou potřeba lidé na asanaci, ale jeden člověk je schopný asanovat za den zhruba deset kubíků. I ti musí absolvovat školení, dostat osvědčení. Možností jak asanovat je několik, u všech ale na něco narazíte. Například hlavice na odkorňovací stroje částečně poškozují dříví, takže firmy ho pak nechtějí kupovat nebo chtějí slevu, a to už teď je cena nižší, protože jde o kůrovcové dřevo. Vlastník lesa i dřevozpracující firma se tudíž dostávají do záporných čísel. V takovou chvíli už je nutná intervence státu. Nejde o to, oživit trh, ale zlikvidovat kůrovce, protože jinak budou škody narůstat. V Bavorsku, kde mají podobné problémy, to zadotovali sto miliony eur.

LN: Dotační programy, daňové pobídky i další opatření pro boj s kůrovcem zavedli nejen Bavoři, ale i Rakušané Mělo to tak být i u nás?
Mělo. Byly o to snahy, ale zatím marné, ačkoli třeba u zemědělců je dotování ztrát běžné. Aby se kůrovec zastavil, musíte lidi motivovat.

LN: Proč dotace nefungují v lesnictví stejně jako u zemědělců?
Jedním z důvodů je prý i to, že ztráty jsou dané nejen vlivem vyšší moci, tedy počasím, ale i lidským faktorem. To ale přeci nebrání tomu, aby se to pokrylo z národních zdrojů, stejně jako v Bavorsku.

LN: Vraťme se ještě ke kalamitě a k jejím důsledkům. Jaký je český les budoucnosti?
Jeho složení se mění už dnes, množství listnáčů postupně narůstá. Jestliže jsme před dvaceti lety měli 54 procent smrků, v současné době je to 50 procent, což je značný pokles. Dnes to vyznívá tak, že smrk u nás skončí, vyhyne. To v žádném případě. Ve vyšších polohách najde uplatnění a osobně si myslím, že i ve středních, například na Vysočině. Zapomínáme totiž na to, že les není jen národní park, je to něco jako pole – zaseje se a po určité době sklidí. Navíc společenská poptávka po smrkovém dřevu je velká.

LN: Čím by se nyní měly osazovat holiny na severní Moravě?
Říká se, že holiny na severní Moravě budeme obnovovat bukem a jedlí, ale není to tak jednoduché. Buk i jedle jsou stínomilné, a na holinách buď uschnou nebo neporostou. Spolu s bukem a jedlí by tam měly být využité dřeviny, které udělají stín. Jednou z nich je právě smrk, který by se netěžil za sto, ale už za čtyřicet let. Také je dobré připomenout takzvané pionýrské dřeviny jako je bříza, osika, jeřáb. Rychle rostou a cílovým dřevinám vytvářejí ideální podmínky.

  • 15Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz