Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nesouhlasím se šíleným kultem dítěte, mně nikdo nic nedal, říkal Pohlreich

Lidé

  6:00aktualizováno  9:51
PRAHA - U příležitosti dvacetiletého výročí magazínu Pátek Lidových novin výjimečně odemykáme rozhovory s významnými českými osobnostmi. Letos v dubnu oslavil 60. narozeniny zrovna v den, kdy poskytl tento rozhovor. Opálený a s černo-zlatými brýlemi Zdeněk Pohlreich (nar. 1957) působil, jako by se zrovna vrátil z dovolené na Floridě, a ne jako uštvaný byznysmen s plným diářem.

Zdeněk Pohlreich foto:  Tomáš Krist, MAFRA

LN: Někde jste líčil, že vám v dětství táta nikdy nedal ze svého talíře, když už jste měl dojedeno, ale měl ještě hlad... Měl jste přísnou výchovu?
Myslím, že ne. Moje máma je strašně hodná a dala by mi všecko, tatík byl tvrdší, ale s ním jsem nežil. Měl jsem jednoduchý, hezký dětství. Nic jsme nepotřebovali. Nesouhlasím s tím současným šíleným kultem dítěte. Podle mě to nemá být tak, že dětem všechno podřídím a nic po nich nechci. To je na život nepřipraví. Mně nikdo nic nedal, všechno jsem si musel zasloužit a mám pocit, že je to tak správně.

Osudové hovězí. Považovali ho za blázna, hvězdu z něj nakonec udělal Pohlreich

LN: K emigraci do Holandska jste dospěl ve dvaatřiceti. Co jste tu za sebou nechával?
Úplně všechno. Byt, spoustu kamarádů, celej svůj život... Byť to bylo v roce 1989, neměl jsem sebemenší tušení, že to tu rupne, a hlavně jsem chtěl za každou cenu vypadnout. V těch dvaatřiceti to bylo pozdě, měl jsem odejít dřív.

LN: Měl jste jako emigrant z komunistické země snadnou výchozí pozici?
To určitě ne, v tom devětaosmdesátém jsme to měli mnohem těžší než lidi, kteří tam odešli v osmašedesátém. Tehdy tam fungovaly programy pro přistěhovalce z Afriky, ale lidi z východního bloku tam rádi neměli, věděli, že jsme si tam přišli polepšit.

Zdeněk Pohlreich.
Zdeněk Pohlreich.

LN:Nechtěl jste se po listopadové revoluci vrátit do Prahy?
To mě ani nenapadlo. Moje první myšlenka byla, že mě vyhostí z Holandska, toho jsem se bál. Zpátky se mi rozhodně nechtělo. Já nikdy nebyl revolucionář ani vlastenec. Upřímně, bylo mi jedno, co se tady dělo. A v mnoha aspektech jsem se nesekl ani v tom, co se dělo pak. Jsem realista.

STALO SE 21. 4. 2017

Lidové noviny toho dne napsaly, že cestovní kanceláře navrhují Čechům zavedení klouzavých letních prázdnin. 

Národní galerie finalizovala velkou výstavu světoznámého německého malíře Gerharda Richtera, kterou vidělo téměř 55 tisíc lidí. 

Zbýval ještě měsíc do zákazu kouření v restauracích a hospodách (platí od 31. 5.).

LN: Za vaši raketovou popularitu může televize. Pamatujete si svůj první casting?
Zrovna dneska mi říkal (kuchař a moderátor) Ivan Vodochodský, že stojí v pozadí mého televizního objevení, může to být čtrnáct let. Točili jsme spolu tehdy nějaká zkušební videa, on tvrdí, že se dostala do rukou produkci, která se rozhodla, že bude natáčet pořad Ano, šéfe!. Prý hned když to viděli, rozhodli se, že chtějí mě. Pak přišli za mnou domů, něco jsme natočili a jim se to líbilo.

LN: Měl jste trému? Nebo jste si s kamerou rozuměl hned?
Neměl, já jsem exhibouš a televizní práce mě lákala. Ale v mých pořadech jsem měl to štěstí, že jsem nikdy nemusel něco hrát podle scénáře, to by mi nešlo, já byl vždycky za sebe a mohl jsem si říkat, co chci.

LN: Včetně toho řvaní?
Já že jsem někdy na někoho křičel? Hele, když jsem byl mladší, bylo to horší. To jsem byl fakt pes.

LN: Máte díky tomu mezi lidmi automatický respekt?
To asi jo. Četl jsem přiblblej názor nějakého kuchaře, který říká, že v kuchyni by se řvát nemělo. S tím nesouhlasím, podle mě se v kuchyni řvát musí. Stejně jako v armádě, po dobrým to nejde. Kuchyň je tvrdá, vyrůstal jsem v tom, že v kuchyni musí být stoprocentní disciplína, a neumím si představit, že by to mělo být jinak. Je tam hromada charakterů, ale jde vám o jeden výsledek. K němu se nedá dospět tak, že si půjdeme ven zahrát ping-pong jako ajťáci někde v Silicon Valley.Kuchyň je tvrdá, vyrůstal jsem v tom, že v kuchyni musí být stoprocentní disciplína, a neumím si představit, že by to mělo být jinak. 

V rámci vzpomínkových rozhovorů z magazínu Pátek jsme už vydali:

Autoři:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...