Dvojice hokejových trenérů, co převzala odpovědnost

Marian Jelínek (45) zamířil před novou sezonou z pražské Sparty do HC Plzeň 1929, Jiří Kalous (44) pak ze Slavie do celku Bílí Tygři Liberec.

Oba však už před časem práci hlavního trenéra ochutnali, Jelínek v Německu, Kalous třeba v Rakousku. Jelínek poslední sezony působil po boku Františka Výborného, Kalous zase sedm let pomáhal Vladimíru Růžičkovi.

Jelínek připouští, že v Plzni vnímá větší pocit zodpovědnosti, nicméně svůj post nebere jako toužebný vzestup v kariéře. "Úplně bez problému bych třeba dál pokračoval i­v práci asistenta; ostatně s­Frantou Výborným už jsme měli podepsané smlouvy do Ruska," nedělá ze své nové pozice v Plzni vědu. Na Výborného vzpomíná dodnes jen v dobrém. "Vážím si jeho lidskosti i­jeho trenérského umu. Pracovat u něho v­roli asistenta pro mě bylo cennější než se kdesi plácat na postu hlavního trenéra," přiznává.

Kalous v podobné tónině hovoří o Vladimíru Růžičkovi: "Spolupráce s ním mně hodně dala, podněty pro svoji práci se snažím sbírat ale i u jiných trenérů," říká.

Jelínek sází i na psychologii

Nový trenér Plzně tvrdí, že ho nesmírně zajímá i otázka psychologie. Ke zmíněné oblasti přičichl kdysi u uznávaného trenéra Pavla Wohla, jenž právě i psychologii začal do přípravy zařazovat. "Hodně mě obohatil také častý pobyt v zámoří, kam jsem jezdil za Jardou Jágrem," vrací se k časům, kdy nejlepšímu českému hokejistovi dělal osobního trenéra.

"Dodnes mám zapsaných spoustu tréninků zámořských týmů, nezapomenutelné bylo třeba i motivování hráčů. Právě i tenhle prvek se snažím do přípravy zařazovat."

Kalous tvrdí, že v Liberci víceméně nepotřebuje mezi hráči jakousi spojku, tedy pojítko mezi trenérem a týmem. "Necítím potřebu radit se s hráči. Na hokej mám určitý názor a svoji koncepci, linii. Když ale situace bude vyžadovat cosi řešit, samozřejmě si popovídám s jakýmkoliv hráčem."

To Jelínek hovoří trochu jinak. Možná i částečně proto, že oporou jeho týmu by se opět měl stát jeden z naganských hrdinů Martin Straka. Jinak též spolumajitel plzeňského klubu. "S Martinem jsem připravený řešit třeba otázky týkající se útoku, s­Jardou Modrým zase obranné záležitosti," říká Jelínek jasně.

Vztahy mezi hráči a trenéry do jisté míry ovlivňuje i tykání či vykání. V tom jsou oba trenéři zajedno. "Starší hráči mi tykají, mladší si na to ještě musí počkat," říká Kalous.

"Někteří kluci, s nimiž jsem pracoval v Jágr týmu, mně tykají, jako třeba Martin Straka anebo ,Bóža‘ Modrý, ostatní vykají," povídá Jelínek. "Nejsem zastánce toho, aby trenérovi dvacetiletí chlapci hned tykali, i když vím, že trenér si získává autoritu jinými věcmi."

Prohra se může stát i výhrou

Na Kalouse i Jelínka čekají zcela jistě i prohry. Jejich tíže v letech minulých dopadala na hlavní trenéry, teď se pro ně situace změní.

"Pro mě o příliš zásadní změnu nepůjde, protože jsem i v roli asistenta vnímal silný pocit zodpovědnosti za neúspěch," tvrdí Kalous.

"Samozřejmě vím, že v hokeji se neustále vyhrávat nedá," navazuje na svého kolegu Jelínek. "Porážky přijdou, ale nejdůležitější je dokázat se z nich poučit a říci si, proč jsme prohráli. Když se sjednotíme a vysvětlíme si příčinu, aby se prohra příště neopakovala, pak i dílčí neúspěch může znamenat víceméně vítězství."