Po příchodu posil fanoušci věřili, že Jágr, na němž nebude spočívat tak veliký tlak, opět s virtuozitou vlastní bezstarostnosti roznese obrany týmů v NHL a že slavně po 16 letech opět vyhraje Stanley Cup.
Jenže nejlepší evropský hokejista všech dob (minimálně podle dosažených bodů) nesehrál povedenou partii. Má totiž pocit, že už není režisérem dění na ledě. To je pro Jágra velice nepříjemné zjištění. Můžeme kladenskému odchovanci spílat, že má hvězdné manýry, že nedokáže překousnout fakt, že má méně volnosti i času na ledě a že už se vše kolem něho netočí. Třeba Steve Yzerman bolestivý přerod z hvězdy v dělníka ledu zvládl. Jenže Jágr vždy sázel na přirozenost, na svůj naturel, hokejem se musí bavit, jinak chřadne. Takový hráč se nikdy dělníkem nestane.
