Jsou to právě giganti, na jejichž jména sponzoři podporující evropské poháry slyší především a koho hlavně sledují televizní diváci.
  |
Kam jinam než do těch nejslavnějších a nejbohatších klubů chodí světové hvězdy, které na přestupech a platech stojí stamiliony eur. Leckdy jsou přitom tyto organizace silně zadluženy, takže je aktuální koronavirová krize zasahuje o to citelněji.
A show přece musí jet dál...
Proč by si vlastně takovou uzavřenou soutěž pro fotbalovou smetánku založit nemohli? Na každý jejich zápas by se třásli příznivci po celém světě, televizní společnosti by se nezdráhaly platit za vysílací práva horentní sumy a pro každého by byla spojení s tímto podnikem obrovská čest. Vždyť v zámoří taky elitní ligy fungují v omezeném počtu několika desítek týmů.
Jenže nějak se při těch vidinách skvělých zítřků zapomnělo na okolí. Není se co divit, že UEFA a FIFA reagovaly popuzeně, Superliga by rozbila zavedené pohárové pořádky, narušila celou fotbalovou pyramidu a také odklonila spoustu peněz.
Řádně se ale naštvali také fanoušci, dokonce i zmíněných velkoklubů, zvlášť když UEFA hrozila jejich vyškrtnutí z národních soutěží. Opravdové fanouškovství totiž není o tom, že sedíte u televize tisíce kilometrů daleko a přepínáte z jednoho super zápasu na druhý.
Nebo že každé dva týdny zaplatíte pár tisíc za vstupenku na Juventus, Liverpool, Real či Barcelonu a čekáte od samých hvězd nadpozemské výkony. Skutečný fanda se svým klubem prožívá i ty momenty, kdy se na výsluní teprve drápe nebo když se mu nedaří.
Aneb jak řekl kapitán Liverpoolu Jordan Henderson: „Ve sportu musí být riziko a odměna, jinak to nemá smysl. Musíte být v nejistotě a úspěch si musíte zasloužit.“
