Už tohle ilustruje, jak se v klubu, jenž podruhé po sobě prošel do boje o zlato, pracuje s nadějemi. Výše popsanou osmičkou to navíc nekončí, Zlín má v záloze další a jeho kádr až na čtyři výjimky (!) tvoří výhradně a pouze hráči, kteří prošli místním mládežnickým systémem.
Ve Zlíně byl hokej vždycky jedničkou, i při ligových časech tamních fotbalistů ve městě jasně vládl.
A tamní hokejisté ukazují, že srdcařství nemusí být ve sportu prázdnou frází – skutečně hrají za své město, za své kamarády, za spoluhráče, s nimiž v šatně můžou od žáčků strávit řadu let.
Že by to byl návod na úspěch?
