Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

Česko je pro mě srdcová záležitost. Vrchol výkonnosti nás ještě čeká, říká trenér basketbalistů Ginzburg

Trenér basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg foto: Reuters

Rozhovor
PRAHA - Pouť českých basketbalistů k šestému místu na mistrovství světa na chvíli pobláznila národ. Jejím strůjcem byl izraelský trenér Ronen Ginzburg, který řadu let sbíral mistrovské tituly s Nymburkem. „Vrchol českou reprezentaci ještě česká,“ věří zkušený kouč.
  10:00

Ronen Ginzburg (56)

  • Narodil se v izraelském Tel Avivu, kde hrál 14 let za celek Beitar Tel Aviv
  • Po ukončení kariéry trénoval několik klubů v Izraeli
  • V roce 2006 se jako asistent hlavního trenéra Muliho Katzurina přesunul do Nymburka, kde přešel v roce 2011 do pozice hlavního trenéra
  • S Nymburkem vyhrál devětkrát českou ligu, z toho pětkrát jako hlavní trenér
  • Od roku 2013 trénuje českou reprezentaci, kterou převzal po Pavlu Budínském. Letos s ní skončil na MS šestý

Trenér české basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg.

Lidovky.cz: Do Česka jste přišel v roce 2006. Co jste tehdy o českém basketbalu věděl?
Pamatuji si ten moment jako včera. Volal mi Muli (Muli Katzurin, v letech 2006–2010 trenér Nymburku – pozn. red.), že se se mnou chce sejít. Řekl mi, že bude trénovat v Česku a jestli nechci být jeho asistent. Byl jsem v šoku. Sledoval jsem sice evropské ligy, ale o české jsem nevěděl nic. Mají tam jeden tým z Nymburku, který to myslí vážně, řekl mi tehdy Muli. Podíval jsem se na stránky a zjistil, že za Nymburk hraje jeden z hráčů, kterého jsem koučoval v Izraeli. Věděl jsem, že Československo mělo dobrý tým, po něm i Česká republika. O žádném týmu jsem neslyšel, ale věřil jsem Mulimu.

Lidovky.cz: Pozorujete od té doby v českém basketu progres?
Nepochybně. Myslím, že Muli byl jedním z prvních, kdo pro něj položili základy. Ještě před ním pracoval v Nymburku dobře také Michal Ježdík. Muli pak přinesl herní kulturu, ve které dominovala obrana, což tu nebylo do té doby až tak oblíbené. Od té doby urazila spousta klubů dlouhou cestu, stačí se podívat třeba na USK Praha, většina hráčů v reprezentaci USK prošla. Zůstává tu ale stále hodně úkolů. Tím největším je přimět více dětí hrát basketbal.

Lidovky.cz: Pomůže tomu váš úspěch z Číny?
Doufám, že ano. Pochopitelně ne z každého může vyrůst nový Tomáš Satoranský, Jan Veselý nebo i Ondřej Balvín. Těm bylo naděleno spousta věcí shůry. Děti ale mohou obdivovat Jakuba Šiřinu, Tomáše Vyorala, Vojtu Hrubana nebo Jardu Bohačíka.

Lidovky.cz: Prostě dříče…
Přesně tak. Z dříčů se mohou stát velmi dobří basketbalisté. Doufám, že si kluci a holky náš sport zamilují, je to totiž krásná hra.

Lidovky.cz: Trenér českých juniorek Ken Scalabroni mi říkal o situaci v Německu, které udělalo za poslední dekádu velký skok především díky dobrému financování. Na německé úrovni zatím nejsme, lepší se to?
Snad ano. Je to vidět na výsledcích i na srdci, které hráči nechávají na palubovkách. Doufám, že to vidí i sponzoři. Vím, že to není vždy a všude ideální, ale hráči přesto neváhají a jsou basketbalu plně oddáni. Je to dominový efekt, který snad přitáhne další sponzory, čímž se zlepší kvalita ligy a to přitáhne další peníze a tak dále. Profitovat z toho budou všichni.

Češi jsou hrdí na Ginzburgovu partu. Ta vrátila národ na basketbalovou mapu světa

Lidovky.cz: Byl jste trenérem týmu, který už šestnáct let naprosto dominuje české soutěži. Je snadné do takové soutěže přilákat sponzory?
Dominuje proto, že dělá chytrá rozhodnutí a stojí za ním schopní lidé jako Mirek Jansta (předseda České basketbalové federace a České unie sportu – pozn. red.). Ale podívejte, já pocházím z Izraele, kde mělo Maccabi Tel Aviv rozpočet dvacet milionů dolarů ročně. Ostatní kluby měly kolem tří milionů, a stejně vyhrají titul. V případě Nymburku to tak masivní není, s výjimkou dvou až tří let nemáme o tolik víc než ostatní kluby. Je to maximálně dvojnásobek. Musíte být ale chytří a vybírat si správné hráče a trenéry. Nymburk na druhé straně nemůžete trestat za to, že je dobrý, pro ostatní týmy je to úkol zlepšit se a přilákat sponzory. Týmy jako USK, Kolín nebo Ústí asi s Nymburkem skutečně soupeřit nemohou. Jsou tu ale jiné kluby, které nebudu jmenovat, jimž chybí jen lepší rozhodování, aby s námi mohly soupeřit.

Trenér české reprezentace Ronen Ginzburg uděluje pokyny svým svěřencům.
Trenér Ronen Ginzburg a Tomáš Satoranský z Česka (vlevo).


Lidovky.cz: Odhaduji, že kvůli předchozím nepřesvědčivým výsledkům jste si během svého působení u národního týmu vyslechl svou porci kritiky. Je pro vás úspěch na MS zadostiučiněním?

Jako kouč basketbalu jsem placený za to, aby mě kritizovali. To je život. V Izraeli jsem nebyl zvyklý číst si komentáře v médiích a nedělám to ani tady. Preferuji prostě dělat svou práci. Kritiku jsem vnímal hlavně po evropském šampionátu v roce 2017 (Češi skončili dvacátí - pozn. red.). Ještě v roce 2015 vypadala naše základní pětka takto: Satoranský – Veselý – Benda – Pumprla – Schilb. A o dva roky později? Hrál už jen Satoranský. Takže svou vinu v tomto případě nevidím. Najednou museli zápasy začínat Bohačík, Peterka nebo Kříž, kteří měli být původně až na konci lavičky, ale rázem nastoupili proti hráčům jako bratři Gasolové a Ricky Rubio. Už tehdy jsem říkal, že ovoce nám to přinese až později. Hodili jsme teď mladé do vody, oni se plavat naučí. Jsem rád, že mi ČBF věřila a já mohl pokračovat ve své práci. Na těch třech hráčích, které jsem zmínil, je dnes zlepšení nepochybně vidět.

Lidovky.cz: Kádr reprezentace je pořád hodně mladý, výkonnostní vrchol vás asi ještě čeká.
Ano, je škoda, že kariéru ukončil Pavel Pumprla, podle mě mohl ještě rok počkat. Blake Schilb už je také na sklonku kariéry. Pokud ale ostatní vydrží zdraví, máme rozhodně s čím pracovat. Samozřejmě je tu vždy možnost využít služeb hráčů, kteří přijmou české občanství. Dnes už není ostuda, když někdo hraje „na pas“, takové hráče mají i basketbalově lepší země než Česká republika. Možná nám něco vyjde.

Přílet českých basketbalistů z mistrovství světa. Šestým místem vyrovnali historické maximum

Lidovky.cz: Působíte jako velký profesionál. Je pro vás angažmá u reprezentace jen dalším „džobem“?
Není. Já tuto zemi miluju, nabídky koučovat mám ostatně i z jiných zemí. Pokaždé když se něco objeví, jdu si o tom popovídat s Mirkem Janstou a vždycky to vyřešíme. Nemohu říct, že je Česko má první země, ale druhá určitě. Od prvního dne, co jsem tu, vidím, že si lidé většinou neuvědomují, v jak krásné zemi mají možnost žít. Lidé tu na mě byli velice milí od prvního dne. Takže už to pro mě určitě není jen práce.

Lidovky.cz: Vím, že to není pro trenéra lehký dotaz, ale dosáhl náš tým šestým místem na světě svého stropu?
Kdybych si to chtěl ulehčit, řeknu, že ano. Když ale něčemu věřím, stojím si za tím. Když jsem v roce 2013 říkal, že můžeme zahrát na Evropě skvěle a dostat se na olympiádu, všichni se nám smáli. Nám se to teď téměř podařilo na světovém šampionátu. Na výkonnostním vrcholu ale budeme okolo roku 2021, tedy pokud nám zůstanou zdraví klíčoví hráči a podaří se nám tým doplnit dalšími mladými, pak můžeme dokázat velké věci. Nejsem si jistý olympijskou kvalifikací, to je velice zrádná disciplína, to říkám rovnou. Ale svého stropu jsme ještě nedosáhli.

Trenér Ronen Ginzburg a Tomáš Satoranský z Česka (vlevo).


Lidovky.cz: V roce 2021 nás ostatně čeká mistrovství Evropy a svou skupinu hrajeme doma…

Když Izrael poprvé hostil v roce 2017 mistrovství Evropy, byl úspěch doslova národní misí. Pro všechny, od vlády přes sponzory po obyčejné lidi. Všichni chtěli uspořádat skvělý šampionát a chtěli úspěch. Izrael hrál upřímně řečeno hrozně, tým podlehl tlaku. Naši hráči tomu ale, věřím, odolají. Chtít ukázat tu nejlepší tvář České republiky by mělo být misí i tady v Česku.

Lidovky.cz: Určitě jste měl ve své hráče důvěru. Čekal jste ale už v roce 2017, že spousta z nich předvede takový výkonnostní skok?
Už tehdy jsem věděl, že hráči jako Kříž, Peterka a Bohačík budou jednou lepší. Bohačíka jsem přivedl do Nymburku a hned jsem viděl, že může hodně vyrůst. Samozřejmě bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem jejich formu na turnaji očekával. Na druhou stranu náš tým hrál fantasticky už v kvalifikaci, za což patří ve velkém dík Satymu, Honzovi Veselému i Ondrovi Balvínovi, kteří to s námi vesměs odjezdili. Vyhráli jsme díky nim ty těžké zápasy s Bosnou a Ruskem. Během tohoto procesu získávali hráči velké dávky sebevědomí. Dokonce i Saty mi říkal, že byl překvapený, jak sebevědomě někteří hrají.

Lidovky.cz: V Nymburku máte několik reprezentantů. Budete po nich po výkonech z MS vyžadovat víc?
Ti kluci mají velmi odolnou mentalitu. Je to ostatně jejich práce, nemám strach, že by se nezvládli po tak velkém turnaji přizpůsobit zpět našim podmínkám.

Jsem rád, že po letech v B skupině jsme dotáhli český basket na Mt. Everest, říká kapitán Pumprla

Lidovky.cz: Zmínil jste mladé hráče. Devatenáctiletého Víta Krejčího jste vyřadil jako třináctého hráče na poslední chvíli…
O Vítkovi vám něco řeknu. Má úžasný potenciál. Já většinou nemám problém hráče z týmu vyřadit, u něj to ale bylo velice těžké. Už teď je velmi kvalitní hráč, jenže na takové úrovni ještě nehrál, mezi muži si zahrál jen třetí španělskou soutěž. Nemohl jsem tedy po přátelských zápasech s čistým svědomím říct, že je na mistrovství světa stoprocentně připraven. Rozhodl jsem se také upřednostnit hráče, se kterými jsme prošli celou kvalifikací. Věděl jsem, že by beztak hrál jen pár minut. Vítkův čas ale přijde velice brzy, už tuto sezonu by měl naskakovat ve španělské nejvyšší soutěži. Teď to možná ještě nechápe, je asi hlavně zklamaný. Ale možnost trénovat s borci jako Satoranský mu ve vývoji velmi pomůže. Rozhodně má talent na to, aby byl velkou součástí národního týmu.

Lidovky.cz: Ještě se musím zeptat na Američany, kteří skončili až sedmí. Co říkáte na jejich výbuch? Už očividně nestačí přijet s jakýmkoliv týmem z hráčů NBA…
To ano, ale už Kobe Bryant na turnaji říkal, že časy se mění. Samozřejmě, pokud by přijeli s dvanácti nejlepšími hráči, celý turnaj ovládnou. Ale už to nebude jako v devadesátých letech. Jejich trenér Gregg Popovich upozorňoval, že na tento druh basketbalu nejsou zvyklí. Evropský basketbal musí hrát velmi chytře, čímž neříkám, že v jejich týmu chytří hráči nebyli. Naopak, jejich hráči umí v podstatě všechno. Jenže v Americe se hraje basketbal trochu jinak. Tam je to pro většinu týmů show, v Eurolize je to válka.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...