Neděle 10. listopadu 2024, svátek má Evžen
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Sport

Jsme v tom společně. Ujíždí mi nervy, když dcera zakašlala, tak jsem se naštvala, přiznává Williamsová

Serena Williamsová ve 3. kole Australian Open. foto: Reuters

New York - Ze všech vzkazů, které sportovní esa poslední dobou sdílela, patří tento k nejvýstižnějším. Ukazuje, že jsme v tom všichni společně. I se Serenou Williamsovou. Izolace se jistě lépe přečkává v rozměrné vile než v garsonce. Ale na její podstatě se mnoho nemění. Je úmorná.
  9:47

„A ujíždějí mi nervy,“ vypsala se nejslavnější tenistka planety z pocitů, které s ní patrně sdílejí desítky až stovky milionů dalších.

Také na ni dopadl Wildeův aforismus o tom, že když nás chtějí bohové potrestat, vyslyší naše modlitby.

„Nejdřív jsem si myslela, že mě koronavirus nijak neovlivní. Když se zrušil turnaj v Indian Wells, říkala jsem si: O. K., O. K., budu mít trochu volného času a užiju si to,“ napsala třiadvacetinásobná grandslamová šampionka na sociální síť TikTok.

Klasicky si už plánovala volnější turnajový režim. Těšila se na americké obří akce v Indian Wells a Miami, a pak by jistě přiletěla na grandslam do Paříže.

Slastné plány. Mrzutá realita.

A pokud jste poslední dobou také zvýšili hlas na svoje ratolesti a pak toho litovali, vězte, že nejste sami.

„Když dcera zakašlala, naštvala jsem se a hodila po ní zlý pohled. Ten výraz naštvané Sereny,“ pokračuje. „Pak mi bylo smutně. Je malá v pořádku? Je jí něco? Můžu jí pomoci? Prostě nevím, co dělat. Takže místo toho, abych byla uvolněná, mě tíží stres. Když někdo kýchne nebo zakašle, šílím z toho. Nevídám se s nikým kromě dcery. Už dva týdny. Je to k zbláznění.“

I pro sportovce platí, že najednou kormidlují skrz nepoznané vody. Že vymýšlejí věci, které by normálně zavdávaly k úvahám o jejich narušené psychice, ale oni si jimi paradoxně mysl čistí.

Jako když australský kriketista Matthew Renshaw svůj zaprášený dvorek přebarvil na zeleno a proměnil ho vizuálně v prvotřídní golfový pažit.

Klasikou je vaření, cvičení, sledování filmů a seriálů.

Fotbalisté žonglují s ruličkami toaletního papíru.

Francouz Elisha Nochomovitz se rozhodl, že uběhne maraton na balkoně - dlouhém sedm metrů (stihl to pod sedm hodin).

 A lze v tom slyšet ozvěnu nedávných týdnů a měsíců, neboť přesně tak nedávno bojovali s nečinností sportuchtiví lidé v Číně. Pandemie COVID-19 ovšem už přeskočila jinam, hlavně do Evropy a USA.  

„Pro každého z nás je izolace těžká. Proto se ostatně užívá jako trest i ve vězení,“ vysvětlil sportovní psycholog Michal Noetel z Australské katolické univerzity. „Ale pro sportovce může být obzvlášť mimořádná a devastující. Jsou zvyklí na přesně stanovený režim, na život ve větším kolektivu. Také se připravují směrem k jednoznačným cílům - a tyto opěrné body se jim najednou vypařují před očima.“

Na sto roků samoty to snad ještě pořád nevypadá, každým týdnem se však věci táhnou čím dál víc. A globální ikona Williamsová je hořkým důkazem koronavirové demokracie: prakticky všechny to štve (čest výjimkám).

Co s tím? „Takhle to teď prostě je. Ale překonáme to. Musíme,“ napsala Serena.

Čím dřív, tím lépe.