Fantastický Koudelka skončil na Turné celkově pátý. Kobajaši ovládl všechny čtyři závody |
Jak na loňský povedený ročník vzpomínáte? Skončil jste na skvělém pátém místě.
Vzpomínám na něj docela často, protože mi to letos úplně nejde. Bylo to obrovské překvapení, cítil jsem, jak jsem se skoky bavil. A to je i můj cíl pro letošek, abych byl více uvolněný a byla tam větší chuť do závodění.
Nějaký konkrétní cíl si nedáváte?
Přesný cíl si úplně nedávám. Jak jsem říkal, letošní sezona není rozjetá úplně ideálně. Loni jsem měl jediný cíl, a to bodovat ve všech závodech. Myslím si, že kdyby se mi to povedlo i letos, tak bych z Turné odjížděl spokojený.
Bude pro vás klíčový první závod v Oberstdorfu? Loni jste v něm skončil na 11. místě a následně jste si pochvaloval, jak vám to dodalo sebevědomí.
Nechci říct klíčový, ale určitě to bude jeden z těch nejtěžších. Je to, jako když začíná sezona. Ale zase na druhou stranu, kdyby se mi nepovedl, tak se také vůbec nic neděje. Musím to brát tak, že to je závod jako každý jiný. Musím jít postupně, na konci se to sečte a uvidíme, co z toho bude.
Budete patřit mezi nejzkušenější…
…tak neřekl bych nejzkušenější, ale nejstarší (smích). Koukal jsem na to už loni. Pamatuju si, když ještě skákal Jakub Janda, že jsem byl takový mladý benjamínek. Teď když se koukám na startovní pole, tak tam moc starších lidí nenajdu.
V tomhle ohledu jste se mohl spolehnout na sedmačtyřicetiletého Noriakiho Kasaie, jenže ten se letos nevešel do japonské nominace.
Kasai je něco neuvěřitelného, ve čtyřiceti sedmi letech takhle závodit. Hlavně to, že dokáže být celou zimu mimo rodinu. Má malou holčičku, tráví většinu času v Evropě... Musí to být pro něj obrovsky těžké. To si já nedokážu představit. Klobouk dolů před ním, co dokázal a na jaké úrovni se stále drží.
Může vás ještě na Turné něco překvapit? Budete vůbec nervózní?
Nervózní určitě budu. Čím jsem starší, tak místo toho, aby se to zlepšovalo, tak se to spíš zhoršuje. Ale zase jsem se přesvědčil o tom, že když nejsem nervózní, tak výsledek nikdy nepřijde. Nervozitu v nějakém rozumném množství potřebuju.
Který ze závodů máte nejraději?
Nejraději mám druhý závod na Nový rok v Garmisch-Partenkirchenu. Tam mám můstek opravdu rád. Je trochu starší, má prudší rádius a je na něm prudší nájezd. Je to můstek, který dokáže být těžký, když to skokanovi nejde, ale i přesto je to jeden z mých nejoblíbenějších.
A kde se vám naopak skáče nejhůře?
Jednoznačně Bischofshofen, poslední závod. Tam je to takový opak, rovný nájezd, strašně dlouho na něm jedete. Člověk pomalu nabírá rychlost a je těžké se prosadit. Ale na druhou stranu se mi už tam párkrát povedlo zazávodit dobře, takže to nějak neřeším.
O víkendu před vánočními svátky jste poprvé v sezoně bodoval. Je to pro vás velká úleva?
Nejenom pro mě, oddychl si i Viktor Polášek, kterému se to také povedlo. Pět závodů nikdo z týmu nebodoval, to byl velký průšvih. Teď nám to trochu zvedlo sebevědomí, ale určitě stojíme nohama pevně na zemi a každý, kdo v týmu je, tak chce co nejvíc bodovat.
Jaká je nálada v českém týmu?
Není úplně ideální. Není to nic příjemného, nikdo nic neodflákl, snažíme se připravit co nejlépe. Celé léto trénujete a pak, když to máte využít, tak to najednou nejde.
Musí to být stresující.
Trenér David Jiroutek se snaží, abychom mysleli pozitivně. Abychom nic nevzdávali, neházeli flintu do žita a bojovali o každý bod. Ale jsem přesvědčený o tom, že se to zlomí během zimy zlomí a výsledky přijdou.
Napadá vás, čím to může být?
Hodně jsme nad tím přemýšleli. Myslím si, že to je o podmínkách, které máme. Nemyslím teď finance nebo přípravu, tu nám třeba Dukla Liberec udělala úplně výbornou. Ale chybí nám můstek na trénování.
  |
Bez něj to nejde.
Když si vzpomenu na loňský rok, jak jsem hned první závod ve Wisle postoupil do druhého kola a zvednul jsem si tím sebevědomí… Teď, když se nám nepovedl začátek, tak si potřebujeme sebevědomí zvednout v tréninku. Potřebujeme si vyzkoušet různé věci, nájezdové postavení a tak.
To je problém.
Ale zase se na to nechci vymlouvat, nemáme sice podmínky, které mají ostatní, ale nesmíme na to tolik koukat. Musíme pracovat s tím, co máme. Když jsou třeba při závodech dvě tréninková kola, tak se snažit během nich něco změnit, aby se závody povedly líp.
Nemůže v tom hrát roli i vybavení?
Když to řeknu na rovinu, tak nikdy nebudeme mít takové vybavení, jako mají nejlepší státy, ať to jsou Norové, Poláci, Němci… Letos jsem ale přesvědčený, že vybavení máme na naše možnosti to nejlepší, jaké můžeme mít. Takže o něm to rozhodně není. Je to o nás, abychom si začali věřit.
