„Loni po sezoně za mnou Jirka přišel s tímhle návrhem. Kdyby se tahle možnost nenaskytla, už bych nezávodil,“ připomíná nejlepší český rychlostní kanoista, který po letech zavrhl singlkánoi. „Při dřině, kterou tomu dávám, nedostávám zpátky, kolik bych sám chtěl,“ řekl tehdy.
LN Máte za sebou první měsíce přípravy. Jak jste spokojený?
Zatím je to taková jarní forma, někdy mám super pocit, jindy je to utrpení. Jde o souhru, abychom se nepřetahovali. Ale zlepšujeme se. Dobrý pocit mám i z toho, že jsem schopný adaptovat se na pozici zadáka. Paradoxně mi vyhovuje nynější větrné počasí, aspoň se zdokonaluju.
Je to velký rozdíl, než když si loď řídíte sám?
Deblovka je delší a chová se jinak, navíc je tam váha v osobě partnera. Ale zvykám si, uvidíme na prvních závodech. Dost rozhodující budou reprezentační testy koncem dubna v Račicích. Když všechno půjde dobře, chtěli bychom jet závod Světového poháru v Paříži, pak kvalifikaci v Račicích. Když budeme vyhrávat doma, následovalo by mistrovství Evropy i světa.
Kterou trať na oněch testech v Račicích zvolíte?
Pětistovku, a když to půjde, později třeba zkusíme i kilometr a neolympijskou dvoustovku. V Račicích bude i měření na singlech, ale to snad po mně nebudou chtít, když už jsem řekl, že na singla v závodě nekleknu. (úsměv)
Na podzim jste plánoval, že po deseti letech vypustíte zimní přípravu v Jižní Africe, dáte si volno a slevíte z obrovských tréninkových dávek. Pomohlo vám to?
Určitě jsem si odpočinul, fyzicky i psychicky. Původně jsem nechtěl cestovat vůbec, ale nakonec jsme s Jirkou dva týdny trénovali v italské Sabaudii. A rozjeli jsme se celkem solidně. Ubral jsem na objemu, ale nijak se to neprojevilo. Na singlu jsem si v Račicích naměřil pár kontrolních časů a rozdíl oproti dřívějšku je skoro nulový.
Baví vás trénink ve dvou víc?
Určitě. Protože když si vložím jeden trénink na singlu, tak jsem v podstatě naštvaný a moc se mi nechce. V deblu je to lepší i pokud jde o stabilitu, vítr nebo vlny vadí mnohem míň. A když jeden zavrávorá, druhý tu loď drží. Jen nesmíme zavrávorat oba... (smích)
Motivací jsou pro vás olympijské hry v Pekingu, vaše již čtvrté. Kudy tam povede cesta?
Mistrovství světa bude zároveň první kvalifikací na olympiádu, postoupí prvních šest lodí. Lepší by samozřejmě bylo využít hned této možnosti a nečekat na kontinentální kvalifikaci, odkud příští rok na jaře postoupí jen dvě lodě. Nominační kritéria máme dost tvrdá.
Změnila se za ty roky, co jezdíte po šampionátech, konkurence?
Rozhodně to není jako třeba před patnácti lety, kdy se o prvních pěti lodích téměř nediskutovalo a semifinálové jízdy měli favorité na rozjetí. Dostat se do devítičlenného finále je teď dost tvrdá práce.
Při představování zlatých mincí sportovních šampionů jste se setkal s Kateřinou Neumannovou, která odešla na vrcholu. Máte v hloubi duše podobný sen?
Katce jsem to strašně přál. Je to ideální – mít věk, kdy si člověk může dovolit skončit, a k tomu úspěch. Ta touha je ve mně samozřejmě taky. Není to sice můj prvotní motor, ale zase chci být nejlepší. A v souvislosti s Pekingem... Bylo by to hezké, ale vede k tomu ještě hodně schodů. Když nám to půjde, bude to prima, a když ne, budu to holt muset řešit jinak.
Jan Železný řekl, že první měsíce po uzavření kariéry byly těžké, protože pro samé společenské akce nemohl pořádně trénovat své svěřence. Nemáte z toho obavy?
Nemám. Jednak si myslím, že mě nikdo moc tahat po akcích nebude, jednak z vyprávění vím, co mě čeká. Trochu vzduchoprázdno, ale budu se muset zabývat něčím, čím budu živit rodinu.
Žijete v Račicích v blízkosti kanálu. Zůstanete tam i poté, co kariéru uzavřete?
Zatím ano. Trvalé bydliště mám sice v Sezemicích, kde jsem čestným občanem, ale bydlíme v Račicích. Šel jsem tam kvůli kanoistice a teď už tam máme takové zázemí, že by se to těžko opouštělo.
Kanál je v blízkosti, loni jste uzavřel studium FTVS doktorátem... Budete trenérem?
Bylo by to hezké. Jde jen o to, jestli to bude proveditelné.
