Víte, kdo ze sportovců má v současnosti nejvyšší smlouvu ze všech týmových sportů v USA? Vlastně je to dokonce historicky nejvyšší sportovní kontrakt v Severní Americe.
Odhady nejspíše míří k hráči amerického fotbalu Tomovi Bradymu, charismatickému quaterbackovi New England Patriots, který vyhrál už šestkrát slavný Super Bowl. Fanoušci basketbalu by možná tipovali LeBrona Jamese či Stephena Curryho. Všechny tyto tipy jsou však špatné.
Pokud jste větší znalci, víte, že NFL a NBA mají platové stropy a omezenou délku kontraktů, takže musí své výdělky „dohánět“ sponzorskými smlouvami. Zamíříme tedy k baseballu a MLB, která podobné omezení nemá.
Pořád by ale znalci jméno netrefili. Nejde o hvězdu nejslavnějších klubů New York Yankees, Boston Red Sox a Chicago Cubs.
Ne, jde o Mikea Trouta, středopolaře nepříliš známého týmu Los Angeles Angels.
Ten v dubnu podepsal onu zmiňovanou smlouvu. „Andělé“ mu v dalších dvanácti letech zaplatí celkem 426,5 milionu dolarů, což je téměř 10 miliard korun.
Někteří basketbalisté sice ročně dostanou více než Trout (35 milionů), právě platové stropy a omezené délky smluv maximálně na pět let jim ale nedovolují mít tolik peněz jistých předem. Například James má ale doživotní kontrakt s oděvní společností Nike, která mu má podle spekulací zajistit až miliardu dolarů.
Mezi baseballisty je ale Trout velmi dobře známý. Za devět let své profesionální kariéry ukázal, že patří k nejlepším hráčům 150leté historie tohoto sportu, a už teď se řadí k legendám jako Babe Ruth, Willie Mays nebo Ty Cobb. Na ulici v centru LA by se vám ale ztratil v davu a na rozdíl od LeBrona a spol. ho zřejmě nepoznáte. Tak to ale přesně on chce.
Nedává často rozhovory, a když už dá, nedělá velkohubá prohlášení. Máte pocit, že je pohodový sedmadvacetiletý chlap v těle hvězdného sportovce.
Trout vyrostl v malém městečku Millville ve státě New Jersey, daleko od slunné Kalifornie, kde se může baseball hrát každý den po celý rok. Vyzkoušel snad všechny míčové sporty včetně basketbalu, fotbalu, golfu a mnoha dalších. Uchvátil ho ale baseball, ve kterém byl od začátku skvělý, přesto si ho v draftu 2009 vybrali Angels přímo ze střední školy až jako pětadvacátého. To zklamání si dodnes pamatuje.
Mike Trout.
„Hodně týmů mě nechtělo vybrat, protože jsem byl z východního pobřeží a tolik jsem prý nehrál. Jedenadvacet týmů si mě mohlo vybrat, a neudělaly to. Já se jim od té doby snažím ukázat, že udělali chybu,“ říká Trout, který byl před prvním profesionálním zápasem strašně nervózní.
„Na hřišti jsem si připadal jako ve videohře. Nemohlo to být reálné,“ vzpomíná. Tehdy se mu ještě tolik nedařilo a krátkou dobu strávil v nižší soutěži, pak se ale do Angels vrátil a už nikdy neodešel. „Říkali mi, že nad hrou moc přemýšlím. Na to se snažím soustředit, abych neřešil hlavu a jen hrál,“ odhaluje kouzlo svých skvělých výkonů.
Dle expertů je dokonalým hráčem. Snoubí se v něm pět základních dovedností baseballisty, které ovládá dokonale. Má rychlé nohy, silné ruce, dokáže odpalovat silově i technicky a slabiny nemá ani v obraně. Má na svém kontě přes 260 nechytatelných odpalů (homerunů) a trefuje více než čtyři z deseti nadhozů, což je parádní číslo.
V obraně hraje těžkou pozici středopolaře, která vyžaduje rychlé nohy a dobíhání odpalů do středu pole, akrobatické skoky a přesné příhozy na mety ve snaze chytit běžce snažící se získat metu navíc. Každopádně je na něj opravdu radost pohledět.
„Je to nejlepší hráč své generace a na podobného budeme zase čekat hodně dlouho. Nevím, jak jinak to říct,“ chválí svou hvězdu manažer Angels Brad Ausmus, který odehrál v lize 18 sezon.
Mike Trout.
Proč tedy není známý? Podle průzkumu agentury Q Scores pozná Trouta podle fotky jen 20% Američanů, zatímco Toma Bradyho, LeBrona Jamese nebo Stephena Curryho přes 80% lidí.
V MLB se podle kritiků totiž hraje příliš mnoho zápasů, a Trout navíc nebyl schopen svůj tým dotáhnout k úspěchu v play off a jeho Angels jsou v LA něco jako fotbalový Manchester City pro Manchester United ještě před pár lety, tedy takový „malý bráška do počtu“.
Ani v letošní sezoně se zatím Angels nedaří tak, jak by si představovali, ještě ale mají čas v čele s Troutem vše změnit. „Chci, aby mě hodnotili na konci kariéry jako jednoho z nejlepších hráčů v historii, a k tomu potřebuji klubový úspěch. Udělám pro to maximum a věřím, že to vyjde,“ doufá Trout.
