Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

V Turecku nakupuju s překladačem. Kovářová vypráví o životě mezi muslimy i nadějích na Euru

Sára Kovářová, odchovankyně písecké házené, nastupuje na klubové úrovni v tureckém Kastamonu. foto: Archiv Sáry Kovářové

Rozhovor
Herning/Praha - Od útlého věku platí za velký házenkářský talent. V sedmnácti letech získala ocenění pro nejlepší hráčku česko-slovenské interligy, později sbírala tituly v mosteckém Baníku.
  5:00

Letos Sára Kovářová, odchovankyně písecké házené, nasměrovala svou kariéru do exotického Turecka. „V obchodě mi tam nikdo nerozumí,“ směje se jednadvacetiletá reprezentační spojka, která v rozhovoru pro Lidovky.cz přibližuje život mezi muslimy i vyhlídky českého výběru na dánském mistrovství Evropy, jehož pořádání podobně jako většinu sportovních akcí v této době ovlivňuje koronavirus.

Lidovky.cz: Jaký byl let do Dánska a opatření s ním spojená?
Letěli jsme soukromým letadlem z Karlových Varů a musím říct, že to bylo úplně v pohodě. Na letišti jsme se s nikým nepotkali, protože tam de facto nikdo nebyl. Po dvouhodinovém letu jsme podstoupili v Dánsku test a dneska zase. Do té doby, než dostaneme výsledky, budeme muset vyčkat na hotelu v karanténě, to znamená, že třeba jídlo dostaneme přímo na pokoj. Ale pak už se bude testovat snad jen obden.

Lidovky.cz: A ubytování? Bude platit stejný režim, na který jste si zvykly na přípravném kempu v Chebu, tedy z hotelu na trénink či zápas a zase zpět?
Ano, můžeme se potkat jen s lidmi z tzv. červené zóny, tedy s těmi, kteří mají na kartičce červenou tečku, což je třeba náš řidič. Ale s ostatními, například z oranžové zóny, se potkávat nesmíme. Jinak musíme mít samozřejmě na sobě neustále roušku, každé dva dny budeme testované a třeba rekondiční trénink podstoupíme na chodbě hotelu. K dispozici je nám také dánská průvodkyně, která by nám měla zajistit vše, co potřebujeme. Přes ni můžeme řešit potřebu fitness centra či nákupy mimo hotel, které by ona měla zařídit.

V jednadvaceti letech odcestovala Sára Kovářová už na své druhé házenkářské Euro.

Lidovky.cz: Má i za těchto specifických podmínek Euro smysl? Vezmeme-li v potaz, že se hraje bez diváků…
Co jsme se tu bavili, tak to vypadá, že se povolí pět set diváků. I tak je to v obří hale skoro nic, jako kdyby tam nikdo nebyl. Ale určitě bych neřekla, že to nemá smysl. Jsem moc ráda, že Euro bude. Jde o kvalitní zápasy s výjimečnými hráčkami, takže to pořád budou super zážitky. Mě osobně třeba atmosféra velmi motivuje, ale na druhou stranu mě požene i to, že na nás všichni, včetně rodiny koukají v televizi. A je samozřejmé, že ta opatření, která jsou, být musí. Už to, že si Dánové vzali na starost celý šampionát a převzali tak skupiny, které mělo pořádat Norsko, je vůči aktuální situaci ve světě velká zodpovědnost. Toho si moc vážíme.

Lidovky.cz: Co by následovalo, kdyby jedna z hráček byla pozitivní na covid-19?
Ono už se to dokonce stalo. Jedna z Rumunek měla pozitivní test hned po příletu do Dánska. Okamžitě ji odstěhovali do úplně jiného hotelu, aby nemohla přijít do styku se zbytkem týmu. Tam bude muset vyčkat na další test a doufat v to, že bude negativní, aby si na Euru vůbec zahrála. Stejně jako s pozitivním testem je to i s horečkou. Když někomu doktor během dne naměří 37,5 stupně a více, musí dotyčný do izolace. Velkým problémem může být zranění, které si vyžádá lékařskou pomoc v nemocnici. Jakmile opustíme červenou zónu, mění se pro nás podmínky a je možné, že se také nebudeme moci okamžitě vrátit k týmu. To vše by se ale mělo během turnaje probírat na technických mítincích.

České házenkářky budou na Euru postrádat oporu Ivetu Luzumovou

Lidovky.cz: Ve velmi těžké skupině máte Švédky, Rusky a Španělky. Jak to vidíte s nadějemi na postup?
Máte pravdu, že je skupina opravdu těžká. Ale osobně si myslím, že Švédky jsou k poražení. A ostatní stejně tak, protože mají všichni, stejně jako my, nějaké ztráty. Většině týmů chybí kvůli nejrůznějším problémům důležité hráčky, na které byli zvyklí. Nám jich také chybí celá řada: brankářka Lucie Satrapová, pivotka Petra Adámková, Michaela Hrbková nebo Iveta Luzumová, která je na mateřské. 

Na druhou stranu je tu hodně mladých hráček, příprava na turnaj byla dlouhá, mohly jsme si vyzkoušet hodně herních variant. Sledovaly jsme soupeře, jejich utkání. Třeba Švédky hrály dvakrát s Maďarkami. My jsme mohly hrát jen modelové zápasy proti sobě, které však vedli delegovaní rozhodčí. Ale právě Maďarky nám ukázaly, že to jde. Musíme do toho prvního utkání dát vše, protože s Ruskami a Španělkami, které minule bojovaly o medaile, to bude velmi těžké. Ale možné je vše i díky tomu, že ze skupiny postupují tři. Z naší pozice můžeme překvapit, a to nám jde.

Lidovky.cz: V čem vidíte sílu českého týmu? Přeci jen už je to kvůli vynucené pauze rok, co jste spolu naposledy nastoupily k utkání…
Jednak máme mladý tým. A pak si myslím, že české holky se vždycky dokážou semknout a bojovat srdcem. Makat jako jedna parta, jako jeden tým. Nikdo pak nevyčnívá, všechny odvedeme maximum a pomůžeme si. V tom je naše síla. Jedna dokážeme udělat něco pro druhou. Je pravda, že jsme dlouho spolu nehrály, ale o to víc budeme bojovat.

Jak se připravujeme na mistrovství Evropy žen 2020? Na to se podívejte ve fotografiích.
Zuzana Sedláčková
#czechhandballteam #CeskaHazena @czechhandballteam

25. listopadu 2020 v 17:23, příspěvek archivován: 2. prosince 2020 v 19:46

Lidovky.cz: Takže věříte, že šampionát dopadne lépe, než před dvěma lety? Tehdy jste se s Francií loučili už po základní skupině.
Určitě ano. Musíme se nahecovat na první zápas se Švédkami. Pak se může stát cokoliv. Když se nám povede vstup, můžeme toho dokázat hodně.

Lidovky.cz: Pro vás to ale byla v osmnácti letech velmi cenná zkušenost. Teď, v jednadvaceti, absolvujete už druhý velký šampionát. Cítíte se jako zkušená hráčka?
Jako zkušená hráčka se určitě necítím (směje se). Když rozdělujeme tým na dvě party, tak stále patřím mezi ty mladé. Třeba v Turecku, kde teď hraji, jsem nejmladší z týmu. Takže jsem zvyklá být mezi mladými. Ale na druhou stranu jsou tu teď holky z Mostu, které jsou mladší než já, takže konečně nedělám takové ty věci, které padnou vždycky na toho nejmladšího (směje se). Po mojí roční pauze, kterou zapříčinilo z velké části zranění, jsem ráda, že jsem se mohla zase rozehrát v Turecku a že jsem tu. Mohu zase nastupovat proti velkým hráčkám, třeba ve Francii to byla Rumunka Neaguová. Takové duely mě posouvají, i když z nich mám předem nahnáno.

Lidovky.cz: Už v sedmnácti letech jste obdržela ocenění pro nejlepší hráčku česko-slovenské interligy, poté získala tři mistrovské tituly s Mostem. Jakou roli máte v reprezentaci?
Samozřejmě se to poslouchá krásně, že jsem získala nějaké ocenění nebo tolik titulů s Mostem. Ale za každým tím úspěchem se skrývá mnoho dřiny, tréninků a podobně. Osobně si myslím, že jako spojka, která musí nahradit Hrbinu (Michaela Hrbková) a Helču (Helena Ryšánková), bych to měla brát na sebe a pálit z dálky, přestože jsem jedna z těch mladších. Spolu s Markétou Hurychovou to od nás očekává i trenér. Ale je nás na to víc, mám kolem sebe zkušené hráčky, které toho hodně dokázaly. Velmi je respektuji a chci se od nich stále učit. Na hřišti bychom měly táhnout všechny za jeden provaz a ta odpovědnost za úspěch by se měla rozvrhnout na celý tým. Když každá přidáme kus, uspějeme.

Hlavně vždy s úsměvem.
#CzechHandballTeam #CeskaHazena
Zuzana Sedláčková

27. listopadu 2020 v 13:04, příspěvek archivován: 2. prosince 2020 v 19:46

Lidovky.cz: Nezměnila se vaše pozice v repre poté, co jste rok stála kvůli zranění? Navíc se vám nevydařil přestup do slavného slovinského klubu Krim Mercator a dlouho to vypadalo, že sezonu odstartujete v Hodoníně.
S holkama jsem právě kvůli tomu docela dlouho nebyla. Ale neřekla bych, že se moje role změnila. Navíc přišel covid, takže jsem toho tolik neztratila. Když člověk tři roky něco dělá, a pak má dlouhou pauzu, tak se zpátky těžko vrací a posouvá dál. Bylo to těžké, rozehrát se a cítit se dobře. Pomohli mi i těžké tréninky v Turecku, kam jsem se přesunula po krátké zastávce v Hodoníně, kterému vděčím, že mi umožnil tuhle hurá akci.

Lidovky.cz: Vy od září hrajete za turecký Kastamonu, což je pro házenkářku exotické angažmá. Proč jste se pro něj rozhodla?
Řešili jsme i nabídky z Maďarska, ale nakonec jsem se rozhodla pro Turecko. Věděla jsem, že tam přestupují také ruské a slovinské hráčky. Ale hlavním důvodem byl příchod dánské trenérky Helle Thomsenové, která je podle mého názoru jedna z nejlepších na světě. Věděla jsem, že díky ní budu mít kvalitní tréninky. Také mě přesvědčilo to, že klub má vizi vystavět tým, který bude bojovat o Ligu mistryň. To je pro mě výzva, protože si takovou soutěž chci zahrát. Zároveň se mi Turecko jako země vždycky líbilo. Kdybych nakonec skončila v Maďarsku, mohla bych jezdit autem domů, takhle lítám. Ale život je jedna velká výzva, takže proč to nezkusit.

Lidovky.cz: Jakožto obhájkyně tureckého titulu jistě máte velké ambice.
Od klubu se očekávají ty největší cíle. V lize jsou soupeři, které musíme jednoznačně porazit, ale také kluby jako Ankara, Izmir, Bodmur, které mají svou kvalitu. Právě s Ankarou jsme nedávno prohrály, což se tady nenosí. Jsme jednička, musíme vyhrávat a získat titul. V hlavě ale všichni myslíme na Evropu. V pohárech chceme uspět. Liga je tvrdší, agresivnější než ta česká, jinak jsou si ale dost podobné.

Benim bebek kizim ‍❤️‍çiçegim my soulmate ❤️

27. října 2020 v 17:57, příspěvek archivován: 2. prosince 2020 v 19:42

Lidovky.cz: Jak je pro mladou ženu složité žít o samotě v asijské části Turecka?
Občas je to těžké, takové osamocené. Na druhou stranu mi dny v Turecku utíkají strašně rychle. Máme neustále nějaký program. Nejtěžší je ta vzdálenost od rodiny. Ještě že žiju v této době a můžu se s nimi den co den vidět přes kameru, hrát různé hry a prožívat ty chvilky společně. Třeba na Vánoce nebudu doma, což je pro mě nejtěžší. Nikdy jsem na Štědrý den nebyla bez rodiny, v Turecku to muslimové neslaví a Rusky slaví až 6. ledna. Máme tam nějaký turnaj, takže se domů nedostanu. Stejně to bude s Novým rokem.

Lidovky.cz: Jinak jste v Kastamonu spokojená? Jak se tamní podmínky odlišují od českých?
Jsem tam moc spokojená. Je to malé městečko, kde nejsou skoro vůbec zvyklí na turisty. To je občas docela problém, protože tu lidé moc nemluví anglicky. Občas je vtipné, když zavítám do obchodu a v masně si chci vybrat maso. Oni mi nerozumí, já zase nerozumím jim (směje se). Všude s sebou nosím překladač a ukazuji jim to na mobilu. Ale jinak jsem tu moc spokojená. Turkyně jsou hlučné, mají rady hudbu a jsou velmi emotivní. To je něco, co je mi blízké a pomohlo mi to v rychlé aklimatizaci.

Taky vzpomínám, jak jsem měla na začátku touhu vzít si do Turecka auto. Teď jsem ráda, že se to nepovedlo (směje se). Tam zřejmě neexistují žádná pravidla. Člověk stojí na přechodu dvě hodiny, než mu nějaké auto zastaví, přitom má strach, že ho mezitím někdo přejede. A pak ta jejich pravidla spjatá s náboženstvím. Jak už jsem říkala, nejsou tam zvyklí na turisty, takže dovolit si procházet se v kraťasech a tílku, zatímco tamní ženy chodí zahalené, je výstřední. Lidé divně koukají, takže jsem se naučila tomuhle vyhýbat a přizpůsobit se. Chybí mi také české jídlo, třeba takové vepřové maso, to tu vůbec není.

Jinak jsou tu ale neskutečně milí lidé. Třeba když nechám koš na chodbě, že jej vynesu, až půjdu ven, odnesou ho za mě sousedi. To by se v Česku nikdy nestalo (směje se). A sousedka, taková stará babička, mi neustále vaří turecká jídla… Zkrátka super milí lidé.

This feeling ❤️european league ‍♀️ @kastamonubldgsk

21. listopadu 2020 v 16:00, příspěvek archivován: 2. prosince 2020 v 19:41

Lidovky.cz: A co jazyk? V týmu nejste jediná cizinka, domluvíte se anglicky? A pochytila jste už nějaká turecká slovíčka?
Všechno probíráme díky tomu, že máme dánskou trenérku, v angličtině. Tu já měla naučenou jen ze školy. Ze začátku jsem se toho bála, ale je to úplně v pohodě. Na většině věcí se s holkama domluvím. S trenérkou je to úplně ok. Jen některé Turkyně anglicky neumí, ale učí se to. Co se týče turečtiny, tak už jsem pochytila základy. Jako cizinky máme povinné hodiny s kapitánkou, která nám právě základní fráze vysvětluje. Mě to zajímá, baví mě to, takže se vždy ptám, jak se řekne tohle a jak zase támhleto…

Lidovky.cz: Právě Turecko na evropském šampionátu chybí, ale účast si zajistili Slovinky či Rusky, které má národní tým ve skupině. Bylo Euro v kabině Kastamonu tématem?
Určitě bylo tématem. V kabině se mezi spoluhráčkami z Turecka řešilo hlavně to, jak dlouhé budou mít volno (směje se). Všechny se těšili, že pojedou domu a užijí si volného času. A moc mě potěšilo, že nám všechny přejí hodně úspěchů. Ale třeba Rusky, ač jsou velmi kvalitní hráčky, jedna z nich dokonce vyhrála Ligu mistryň, mají do reprezentace daleko, protože nehrají v domácí lize. Svaz zkrátka nechce, aby hrály za Rusko, pokud hrají zahraniční ligu. Takže ty letí na týden domů. Ale trenérka, protože je Dánka, bude na mistroství možná osobně. S ní jsem to velmi probírala, dokonce se sama bála, že se Euro zruší. Co se týče Slovinek, tak ty v nominaci jsou, a dokonce jsou ve stejném městě jako my. Těším se, že se možná potkáme a popovídáme si.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...