Lidovky.cz: Jak se nyní, více než tři měsíce po zranění cítíte?
Noha je na tom lépe. Minulý týden jsem začala jezdit i skákat. V úplně kondici jako minulý rok nebudu, se zlomenou nohou jsem ještě nikdy neskákala, ale uvidíme, jak trénink půjde. Momentálně se vše vyvíjí dobře. Mám naplánované závody, chtěla bych být připravená na listopadové Prague Playoffs 2019. To je můj největší cíl.
Kellnerové přilehla klisna za čtvrt miliardy korun nohu, jezdkyně se bude zotavovat několik měsíců |
Lidovky.cz: Co se tehdy v Madridu, kdy jste ke zranění přišla, stalo?
Tehdy jsme se přibližovaly s kobylkou ke skoku a nevycházelo nám to úplně přesně, jak jsem chtěla. Rozhodla jsem se cvalový krok prodloužit, abychom měly ideální odskokovou vzdálenost. Jenže kobylka nezareagovala tak, jak jsem byla zvyklá. Nedohnaly jsme to. Ještě jsem se mohla rozhodnout, že bych jeden cvalový krok přidala, ale to jsem neudělala, tudíž jsme přešly na špatnou vzdálenost. Kobylka zastavila, v tu chvíli ztratila rovnováhu a spadla se mnou do skoku.
  |
Lidovky.cz: Byla to chyba vaše, nebo klisny?
Přibližování byla určitě chyba moje. Kobylka spadnout nemusela, ale je to jak u lidí. Když jste rozeběhnutí a náhle se rychle zastavíte, tak také nemáte ideální rovnováhu. Stát se to může vždy.
Anna Kellnerová (22)Dcera nejbohatšího Čecha Petra Kellnera posbírala v parkuru již čtyři tituly mistra České republiky – dva mezi juniory, dva v kategorii mladých jezdců. Zároveň je považována za jednu z největších českých skokových nadějí. Loni jí otec od vyhlášeného německého chovatele pořídil klisnu Catch Me If You Can, údajně za cenu okolo čtvrt miliardy korun. Kůň, jenž měl Kellnerové pomoci na vysněné olympijské hry, však jezdkyni v květnu při pádu přilehl nohu, čím se olympijské plány rozplynuly. |
Lidovky.cz: Do jaké míry hrálo roli to, že jste po pár měsících společného ježdění ještě nemusely být dostatečně sžité, což je pro parkur důležité?
Určitě jsme postupovaly do vyšších soutěží rychleji, než by bylo ideální. Bylo to ale kvůli olympijské kvalifikaci, abych s kobylkou mohla sbírat body. Za normálních okolností bychom si daly více času. Ale takto jsme se rozhodly. Znaly jsme se, i když ne dostatečně, abychom obě byly schopné odhadnout, co udělá druhá.
Lidovky.cz: Pád přišel zhruba rok před vysněnými olympijskými hrami v Tokiu. Co jste si v tu chvíli pomyslela?
Jelikož jsem měla nohu ohnutou na druhou stranu, věděla jsem, že to je zlomené. Také to hrozně bolelo. Bylo mi jasné, že olympijská kvalifikace pro mě skončila a do Tokia bohužel nepojedu. Tedy pokud nevyloučí tým, co vyhrál v Budapešti, pro což ale nevidím žádný důvod.
Lidovky.cz: Jak velké to je zklamání?
Je mi to líto, ale jsem ráda, že jsem zdravá. Zase chodím a jezdím. Mohlo to být rozhodně horší. Musím říct, že po zranění vnímám věci trochu jinak. Jsem ráda, že tu mohu být.
Česká parkurová jezdkyně Anna Kellnerová.
Lidovky.cz: Byla šance na účast s novou klisnou vysoká?
Nebylo to o nové klisně. „Catchí“ hrála velkou roli, proto byla také pořizována. Měla posílit tým koní, které jsem do té doby měla (Classic a Silverstone G, pozn. red.), aby nemuseli jezdit na tolik závodů, protože to je fyzicky nesmírně náročné. Vím, že se o klisně hodně píše, ale výkonnostně je stejná jako Silverstone G a Classic. I tito dva koně jsou naprosto úžasní, ohromní srdcaři a zaslouží si více uznání, protože měli úžasné výsledky.
Lidovky.cz: Jak jste do té doby byla spokojená s výkony kobylky Catch Me If You Can?
Zase tolik jsme toho neodběhaly. Porovnávat ji tak s ostatními koňmi, co mám, není úplně správné. Výsledky přijdou, až když se jezdec a kůň opravdu znají. Byla jsem ráda, že nám to fungovalo. Občas jsme chodily čistě, občas s chybami, a různě jsme si zvykaly. Bylo to tak, jak mělo být.
Lidovky.cz: Už jste se dostatečně navzájem poznaly?
Známe se, jsme na sebe zvyklé, máme se rádi. Ale jde také o sžití v sedle a v reakcích, které kobylka a já máme. Obě dvě musíme být na reakce druhé zvyklé a navzájem si rozumět. A to teprve přijde, protože mi spolu závodily pouze zhruba čtyři měsíce, pak jsem se zranila.
Anna Kellnerová s valachem Silverstone G během Prague Playoffs 2018.
Lidovky.cz: Co je pro ni charakteristické?
Má ráda svůj klid. Ráno je lepší ji nechat, protože se dlouho probouzí, potřebuje čas. Odpoledne se ale ráda mazlí. Zároveň ráda jako první ze stáje chodí jezdit, nelíbí se jí, když je poslední. Jinak má čtyři nohy, ocas a hřívu jako všichni ostatní.
Lidovky.cz: Loni se kolem jejího nákupu hodně napsalo, zejména kvůli tomu, že ji váš otec měl údajně pořídit za 250 milionů korun. Jak jste to vnímala?
Bylo to složité. O jiných jezdcích, kteří také nakoupili takto kvalitní koně, se tolik nepsalo. Navíc ne všechny informace, které se publikovaly, byly pravdivé. Nechci se k tomu ale moc vracet, to je život. Jsem ráda, že ji můžu jezdit a že jsme ji s vizí olympijské kvalifikace pořizovali. Jsem vděčná, že jsem tu možnost vůbec měla.
Lidovky.cz: Podle informací v médiích jste klisnu měla přebrat Jennifer Gatesové, která si na ni dělala zálusk. Mluvily jste o tom spolu?
Vůbec nevím, kde se tato informace vzala. My se známe, bavíme se, ale na toto nikdy řeč nepřišla. Ani jsem nevěděla, že se jí líbila.
Lidovky.cz: Je to svazující pečovat a jezdit na takto hodnotném zvířeti?
I když závodíte na koni, za kterého jste nic neplatili, ale vychovali jste si ho odmalička, bylo to vaše hříbě, tak zodpovědnost je strašně velká. Kdykoliv se pak něco stane, je to složité, protože člověk si začne klást otázky, zda nepodcenil přípravu a za nějaké zranění nemůže. Pracujeme s živými tvory, kteří mají také emoce, vyžadují pozornost a zvláštní přípravu.
Lidovky.cz: Co váš partner Daniel Křetínský (spoluvlastník fotbalové Sparty Praha, pozn. red.)? Jezdí s vámi na závody a podporuje vás z tribuny?
Určitě. Fandí mi, mám štěstí. Závody prožívá. Stejně jako já Spartu.
Parkurová jezdkyně Anna Kellnerová se svým partnerem Danielem Křetínským v hledišti při exhibici tenisty Radka Štěpánka.
Lidovky.cz: Už jste zmínila, že byste se v listopadu ráda účastnila Prague Playoffs 2019. Jak vzpomínáte na loňský premiérový ročník?
Vzpomínky na Prague Playoffs 2018 jsou neuvěřitelné. Na žádných jiných závodech jsem něco tak úžasného, co se vytvořilo v Praze, nikdy nezažila. Atmosféra, kterou nejen čeští fanoušci byli schopní vytvořit, byla neuvěřitelná. Doufám, že se i tento rok máme na co těšit.
Lidovky.cz: Pokud vše vyjde, tušíte, s jakým koněm se v O2 areně představíte?
To se uvidí. Bude záležet, jakému koni to půjde, jak mně to na nich půjde. Rozhodnutí padne až těsně před závody.
Lidovky.cz: Olympiáda v Tokiu pro příští rok tak nevyšla. Jaký další cíl si kladete?
Momentální cíl je listopadové Prague Playoffs. Jak už jsem zmínila, dělám vše pro to, abych byla připravená. Když budu mít v budoucnu koně v dobré formě a možnost zkusit olympijskou kvalifikaci do Paříže 2024, tak bych se o to ráda pokusila. Pět let je ale dlouhá doba.
Parkurový tým Prague Lions. Zleva Gerco Schröder, Niels Bruynseels, Anna Kellnerová, Jessica Kürtenová (trenérka), Marc Houtzager, Marco Kutscher, Wilm Vermeir.
