Když v roce 2001 Němec Erik Zabel vybojoval na Tour pošesté v řadě zelený dres, mnozí tvrdili, že ho už nikdo nepřekoná.
Jenže o jedenáct let později se na start postavil Sagan.
Slovenský fenomén pokaždé, když francouzskou Grand Tour dokončil, ovládl bodovací žebříček a v loňském roce si připsal sedmý triumf. „A bylo by překvapením, kdyby nevyhrál i letos,“ myslí si Ján Svorada, vítěz dojezdu na Champs-Elysées.
Tour de France 2020.
Sagan má pro letošní sezonu jeden velký cíl – poprvé v kariéře ukázat své umění i na italském Giru. Ovšem že by to znamenalo vypuštění Tour?
Kdepak.
I proto ho tým Bora-hansgrohe nepustil na společné mistrovství Česka a Slovenska, které se konalo v Mladé Boleslavi. Byl by to moc velký risk, rozhodla stáj.
„Skloubení rychlosti a vytrvalosti, kterým disponuje, nemá žádný z jeho soupeřů,“ popisuje Svorada. „Pokud bude mít rozumnou kondici, je určitě největším favoritem.“
Vyzyvatel Van Aert?
V minulosti už měl Sagan mnoho vyzyvatelů, leč žádný (pokud nepočítáme rok 2017, kdy byl Slovák diskvalifikovaný) dosud neuspěl. Tím letošním by mohl být Wout van Aert.
„Proč ne?“ ptá se Svorada. „Když se podíváme na poslední závody, mohl by to být zajímavý kandidát. Je rychlý, technicky je na tom z cyklokrosu skvěle, a navíc už na Tour etapu vyhrál.“
V minulém roce Belgičan triumfoval v bodovací soutěži na Dauphiné, přesto když potom na Tour vyhrál hromadný dojezd desáté etapy, mnohé překvapil. „Pardon, nemůžu tomu uvěřit,“ nechápal v cíli druhý Ital Elia Viviani.
  |
Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu prokázal, že není jen výtečným klasikářem, ale že v těžších sprintech může porazit i takové hvězdy, jakými jsou právě Viviani nebo Australané Caleb Ewan a Michael Matthews.
„Samozřejmě je však otázkou, jakou taktiku bude mít Jumbo-Visma. Jestli bude v týmové strategii i prostor na boj o zelený dres,“ podotýká Svorada.
Nizozemská stáj vyhlásila útok na celkové vítězství. Všechno by se mělo točit kolem Slovince Primože Rogliče, případně Nizozemce Toma Dumoulina.
„Když jsem dostal šanci na nějaký útok během pětidenního Dauphiné, bezpochyby se objeví i během třítýdenní Tour,“ věřil Van Aert po Dauphiné, kde vyhrál úvodní etapu a po triumfech na klasikách Strade Bianche a Milán – San Remo si připsal třetí vítězství po srpnovém restartu letošní sezony.
Dva dny před startem Tour však prohlásil: „Jet na zelený dres není něco, co byste mohli dělat jen tak mezi dalšími úkoly, se kterými na Tour míříte. Jako tým chceme určitě cílit na žlutý dres, takže chodit do každého bodovacího sprintu by bylo složité.“
Teprve až závod ukáže, jaká bude skutečná situace.
Roviny moc nebude
U Van Aerta, ale i Sagana platí, že jsou schopni zvládat také kopcovitější profily. Čistokrevní sprinteři to letos budou mít složité a šancí tolik nedostanou.
V loňském roce první třetinu závodu tvořily až na výjimky spíše rovinatější etapy. Zato letos?
Už druhý den jezdce čeká horská etapa, během níž na 186 kilometrech nastoupají přes 3000 výškových metrů. „A co nějaké sprinterské etapy?“ žertoval po odtajnění tratě německý rychlík John Degenkolb.
John Degenkolb se raduje z premiérového vítězství na Tour.
Načež Američan Kiel Reijnen reagoval na slova ředitele závodu Christiana Prudhomma o velkých sprinterských bitvách: „To říkali i o loňské Vueltě a kolik jich nakonec bylo?“
Podle oficiálního itineráře letošní Tour nabídne devět rovinatých etap, mezi nimi je ale třeba uváděna i ta čtrnáctá, během níž závodníci absolvují pět kategorizovaných stoupání včetně vrcholu Cól du Beál (10,2 km; 5,6 %), který je označený jako prémie druhé kategorie.
Vysloveně rovinaté etapy s minimem převýšení budou tři – desátá s cílem u pevnosti Saint-Martin-de-Ré, jedenáctá do Poitiers a poslední jedenadvacátá se slavným dojezdem na pařížském Champs-Elysées.
„Bude to odlišná Tour,“ tuší Degenkolb. „Samozřejmě se bude sprintovat, ale rozhodně to nebude jako v minulých letech, kdy jste před prvním volným dnem měli takovýchto příležitostí třeba šest.“
Podle kurzů by dalším kandidátem na zelený dres mohl být Sam Bennett. Devětadvacetiletý Ir ještě v loňské sezoně jezdil v Boře společně se Saganem a jen za minulou sezonu si připsal třináct etapových triumfů.
Nyní doufá, že slovenskou hvězdu bude porážet v barvách Deceuninck–Quick-stepu.
„Podle mě Sam není jen sprinter. Dokáže vyjet slušně kopec, má skvělý motor,“ popisoval Brian Holm, sportovní ředitel belgické stáje.
Právě to bude při letošním náročném ročníku klíčové.
Bezpečnost je hlavní
„Sagan sice může být největším favoritem, Tour ale trvá tři týdny, stát se může všechno a zranění, nemoci a pády se nevyhýbají ani těm nejlepším,“ upozorňuje Svorada. „Ne že bych to někomu přál, ale když vám někdo spadne pod kolo, tak s tím už nikdo nic neudělá.“
Právě pády byly v uplynulém měsíci před Tour velké téma.
Na zemi se nepříjemně ocitli třeba Roglič, Belgičan Remco Evenepoel, ale i Jan Hirt, vedle Romana Kreuzigera jeden ze dvou Čechů, kteří se na start v Nice postaví.
Tím, co však vyvolalo největší rozruch, byl bezpochyby střet dvou Nizozemců Dylana Groenewegena a Fabia Jakobsena při dojezdu úvodní etapy závodu Kolem Polska, po němž druhý jmenovaný bojoval o život.
Cyklisté po srážce v závěru závodu Kolem Polska
Organizátoři Tour slibují: Bezpečnost je na prvním místě.
A Svorada míní: „Myslím, že takový typ pádu na závodech, jakým je Tour de France, neuvidíme, přece jen takovéto podniky jsou sofistikovanější a zabezpečení je v dojezdech lepší.“
V Polsku se cyklisté řítili do cíle téměř 80kilometrovou rychlostí, když se Jakobsen chtěl kolem bariéry prosmýknout kolem Groenewegena. Jezdec Jumbo- -Visma ale udělal myšku, načež třiadvacetiletý Jakobsen ztratil rovnováhu a nekontrolovatelně vletěl do hrazení. To se rozlétlo všude kolem.
Podle Svorady za pád mohla řada okolností. „Groenewegen svou jízdou bezpochyby jednal proti pravidlům,“ zhodnotil na úvod. „Nicméně jeho počínání bylo od začátku evidentní a Jakobsen mohl vytušit, že ho tam nepustí. Měl použít zdravý rozum, a když byl průjezd tak úzký, že už neměl šanci, měl zpomalit a zvednout ruku na protest. Groenewegen by byl nejspíše diskvalifikován a on by vyhrál etapu.“
V pořádku podle něj nebylo ani zabezpečení dojezdu. „Druhá věc je, že k výsledku přispěly i použité zábrany, které byly podle mě velmi nízké. Nehledě na to, že reklamní bannery začaly létat vzduchem a mohly způsobit další zranění,“ dodal.
I kvůli této nedávné zkušenosti proto cyklisté doufají: nejen koronavirus, ale snad i podobně drsné pády se letošní Tour vyhnou.
