Zverev popřel, že by ubližoval bývalé přítelkyní. Ta ho obvinila z dušení polštářem |
„Podle mého je právě Sinner tím, kdo v současnosti vede nastupující generaci. Mnohem více než Zverev a Tsitsipas, o kterých si spousta odborníků myslí, že jednou budou na samotném vrcholu,“ vysekla před týdnem aktuální světová jednička pochvalu kometě mužského tenisu.
Už od dětství vedli Jannika Sinnera rodiče ke sportu: především se věnoval lyžování, k tomu hrál rekreačně fotbal a občas také tenis. „Jako mladý jsem byl na kurtu maximálně dvakrát do týdne, ale tenis mě opravdu bavil. Užíval jsem si ho, ale cíle jsem žádné neměl,“ vzpomíná na své začátky Sinner.
Ve třinácti ale rodáka z Innichenu láska k fotbalu opustila a lyžování pro něj bylo málo. Prim u něj začal hrát tenis, a tak mu rodiče nadělili vskutku štědrý dar – vstupenku do akademie renomovaného trenéra Riccarda Piattiho, jenž spolupracoval například s Novakem Djokovičem, Ivanem Ljubičičem, Richardem Gasquetem či Bornou Čoričem.
A vyplatilo se. Po pár trénincích si ho Piatti pozval na pohovor a doporučil mu, aby se tenisu věnoval naplno. Sinner si tak mohl stanovit nový cíl – stát se tenisovou star. „Vzhlížel jsem k Federerovi, Nadalovi i Djokovičovi, jsou to velké hvězdy. Vzpomínám si, jak si mě Riccardo zavolal a řekl, že ve mně vidí nadějného hráče. Donutil mě skončit s lyžováním a dnes jsem mu za to velice vděčný,“ usmívá se v současnosti devatenáctiletý benjamínek.
  |
Ve spolupráci s trenérem Piattim se Sinner vydal velmi neortodoxní cestou. Místo mládežnických turnajů byl 188 cm vysoký Ital vpuštěn mezi dospělé na challengerové turnaje tak, aby čelil od začátku rychlejšímu tenisu a co nejdříve se agresivnímu tempu hry přizpůsobil.
Tento přístup se osvědčil, vášnivý fanoušek AC Milán se totiž díky výsledkům především na antukových turnajích hned v polovině druhé sezony prodral na 130. místo světového žebříčku ATP. Aby se stal komplexnějším tenistou, začal se Sinner vydávat také do USA, kde trénoval a hrál na rychlejších tvrdých površích, k tomu se poprvé setkával s publikem, jež nefandilo jemu, ale místním hráčům. „Byl to pro mě hrozně důležitý krok, vykročení z komfortního prostoru. Když na mě poprvé zabučel fanoušek ve chvíli, kdy jsem nadhazoval podání, úplně mě rozhodil. Moc mě to zocelilo a posunulo i jako osobnost,“ říká autor aktuálně pátého nejrychlejšího bekhendu na mužském okruhu, který trefil rychlostí 111,2 km/h.
Tyto zkušenosti mu zjevně přišly vhod, protože jeho kariéra pokračuje vzestupnou tendencí. Minulý rok vyhrál Turnaj mistrů do 21 let v Miláně, připsal si tři tituly na challengerech a posunul se do první stovky mužského žebříčku. Letos italský střelec dosáhl čtvrtfinále v Rotterdamu, po koronavirové pauze se dokonce senzačně dostal až mezi nejlepších osm na Roland Garros, kde na své oblíbené antuce statečně vzdoroval jejímu králi – Rafaelovi Nadalovi podlehl po zprvu velmi zarputilém boji 7:6, 6:4, 6:1. „Hraje tenis, který je nejen kvalitní, ale také hodně silový,“ vyzdvihuje Sinnerovu přednost Djokovič.
Po druhé semifinálové účasti na okruhu ATP v Kolíně nad Rýnem předminulý týden se Sinner v žebříčku prodral už na 43. místo. A v příští sezoně se může pokusit naplnit Djokovičova slova o novém vůdci nastupující generace.
