Synovec Escobara nalezl část pohádkového majetku. Miliony dolarů i zlaté pero ukryl narkobaron do zdi |
Vážné obavy o dopadu přemnožených hrochů na životní prostředí a bezpečnost lidí, vyjádřila nová studie vědců z mexických a kolumbijských univerzit, píše server CNN. Studie cituje výzkum ukazující negativní účinky látek vylučovaných hrochy na hladinu kyslíku ve vodě, což může ovlivnit ryby a v konečném důsledku i člověka. Voda znečištěná hrošími exkrementy také vyvolává obavy z možného přenosu nemocí ze zvířete na člověka.
Hroši konzumují či poškozují úrodu a provádějí agresivní interakce s lidmi, čímž představují hrozbu pro živobytí a bezpečnost lidí v dotčených oblastech, uvádí studie. Vědci jmenují jako příklad útok hrocha v květnu 2020, při kterém byl 45letý muž vážně poraněn.
Pablo Emilio Escobar Gaviria:
|
V 80. letech přivezl Escobar do své soukromé zoologické zahrady fungující v rámci zábavního komplexu „Hacienda Neapoles“ - tedy v češtině „Neapolská usedlost“ - jednoho hrocha a tři samice. Po narkobaronově smrti byla všechna exotická zvířata přemístěna pryč, ale hroši zde byli ponecháni svému osudu, protože pro místní obyvatele bylo příliš obtížné je chytit a transportovat.
Několikatunoví giganti se brzy začali rozšiřovat po okolí, přičemž vládní snahy o jejich likvidaci skončily poté, co veřejnost projevila nad rozhodnutím pobouření. Místo toho tedy přišla vláda s nápadem alespoň zabránit hrochům v reprodukci. V letech 2011 až 2019 proběhla kastrace u čtyř samců a sterilizace u dvou samic, ale podle studie zveřejněné v lednu to „nemělo významný dopad na reprodukci“.
Vědci tvrdí, že v současnosti obývá oblast pravděpodobně více než 80 hrochů, oproti 35 jedincům v roce 2012. Experti varují, že pokud nebudou přijata žádná opatření, hroši se budou i nadále rozmnožovat a šířit po celé Kolumbii. Zatím se oblast výskytu hrochů rozšířila z jejich „domova“ na Escobarově zábavním ranči, který leží v departementu Antioquia - zhruba 150 kilometrů východně od města Medellín - až k řece Marie Magdaleny, která je vzdálená zhruba 15 km a s růstem jejich populace se hroši šíří dále v rámci povodí řeky.
Staronovým řešením, které nabízejí autoři studie, je porážka zvířat. Tento krok má ale i dnes svou opozici. Například Enrique Zerda Ordóñez, biolog z Kolumbijské národní univerzity, věří, že kastrační programy jsou tou správnou cestou. Zabití hrochů by bylo snadným řešením, řekl Zerda, ale mohlo by to negativně ovlivnit přežití druhu, který je v Africe ohrožen.
Ačkoli odstranění pohlavních žláz hrochů není snadným úkolem, Zerda věří, že to je možné a že je nutné akci provést co nejdříve, než počet hrochů dále poroste. „V tuto chvíli úřady nepovažují hrochy za problém, ale v budoucnu, když zde bude nějakých 400-500 hrochů, by to mohlo představovat hrozbu pro přežití jiných druhů, které se živí stejné oblasti,“ uzavřel Zerda.
Po Escobarově smrti se jeho pozůstalí soudili o pozemek „Haciendy Napoles“ s vládou. V listopadu 2006 vlastnictví pozemku přešlo na kolumbijskou vládu a jeho hodnota byla stanovena na zhruba 5 miliard kolumbijských pesos (přibližně 31,5 milionu korun). Od února 2019 se zde v rámci znovuobnovené zoo nacházejí bizoni, kozy, pštrosové a zebry.