Kvílení sanitky bylo ještě nedávno v Bogotě spojováno s neblahou představou, že kdesi explodovala bomba nastražená narkobaronem Pablem Escobarem či levicovými partyzány. Od podepsání mírové dohody vládou s šéfy marxistické guerilly FARC z léta 2016 je ohlušující siréna sanitky v myslích obyvatel Bogoty vnímána jako běžná první pomoc komusi v nesnázích.
Strach, že se pumové útoky vrátí, nicméně opět nahlodávají psychiku řady Bogoteňos. Exploze, jež nedávno v městečku Santander de Quilichao zabila tři policisty, jejich obavy jen přiživuje. Bogotou mezitím otřásají pouliční krvavé protesty. „Snad se zase nevracíme do temných časů války,“ řekl mi novinář Nelson Bocanegra, jehož dědu popravili výše uvedení členové FARC.
  |
Válka mezi kartely, partyzány, armádou a polovojenskými jednotkami si během půlstoletí konfliktu vyžádala na 260 tisíc mrtvých, přes 7 milionů lidí muselo opustit své domovy.
Tragická chyba
Nepopulární konzervativní prezident Iván Duque, který je u moci teprve rok, nyní čelí vlně nespokojenosti vycházející z ekonomické situace země a rovněž strachu z násilí. Guerilly opět vyzývají k ozbrojenému odporu vůči vládě, která nehodlá něco takového tolerovat. Veřejností nedávno otřásl armádní letecký úder namířený proti guerillovým bojovníkům. Došlo ale k tragické chybě a bomby namísto partyzánů zabily osm nevinných dětí. I proto desítky tisíc Kolumbijců dnes pochodují ulicemi Bogoty.
Duque, s jehož prezidentstvím je nespokojeno 69 procent Kolumbijců, do ulic kolumbijské metropole vyslal na 170 tisíc vojáků a na jeden den uzavřel všechny hranice. Bogota dokonce zažila zákaz nočního vycházení. Protesty si zatím vyžádaly čtyři oběti včetně hrůzné smrti teprve 18letého Dilana Cruze, kterého policisté trefili projektilem do hlavy a na místě tohoto studenta zabili.
Lidé v Bogotě protestují.
Demonstranti pocházejí ze všech sociálních sfér, od studentů přes odboráře, důchodce, domorodé obyvatele až po ochránce lidských práv. Jejich odpor se podobá tomu, který na jižním cípu kontinentu vyjadřují Chilané, kteří již přes měsíc brojí proti dalšímu konzervativnímu prezidentovi, Sebastiánu Piňerovi.
Latinská Amerika letos zažila sociální otřesy i v dalších zemích, například v Ekvádoru, Peru, Bolívii a ve Venezuele, kde se opoziční lídr Juan Guaidó již téměř rok snaží sesadit socialistického vůdce Nicoláse Madura. Ten přišel o jednoho ze svých největších ideologických spojenců v Bolívii, kde armáda před pár týdny svrhla Eva Moralese.
Kolumbie je novou kapitolou těchto protestů, od nichž se ale liší daleko pestřejší škálou rozhořčení. Lidé zde protestují proti rostoucí sociální nerovnosti, nízkým důchodům, vysokým daním, špatným službách, ale rovněž také rostoucímu násilí a pocitu ohrožení.
Země nerovností
Pro většinu Kolumbijců nynější masové protesty nespadly z čistého nebe. Je to země, kde 20 procent lidí kontroluje až 85 procent bohatství, upozornil zdejší časopis La Semana. A tak jako v minulosti, i teď mnozí chudí lidé prahnou po jakémkoli výdělku, a to třeba i nelegálního či přímo kriminálního rázu. „Partyzáni a drogové kartely v Bogotě opět získávají mladé chudé kluky,“ řekl mi Victus Ferney, který kdysi léta bojoval proti FARC jako člen pravicových polovojenských jednotek známých jako AUC.
Teprve 27letý Victus se dnes snaží žít jako spořádaný občan, ví ale, že sliby partyzánů a drogových mafií jsou pro mnohé Kolumbijce velkým lákadlem. Zmíněné městečko Santander de Quilichao v jihozápadní provincii Cauca je častým cílem těchto nově získaných Kolumbijců. Oblast, kde narkoskupiny a guerilly vyrábějí kokain a pěstují marihuanu, nese název Zlatý trojúhelník.
Operují zde partyzáni z organizace ELN a rovněž takzvaní disidentes, kteří bojovali právě ve FARC. Tato guerillová marxistická skupina, jež kdysi čítala desítky tisíc členů a vedla po půlstoletí brutální válku proti kolumbijské armádě a polovojenským jednotkám AUC, byla po podepsání mírové dohody rozpuštěna.
Disidentes ale rychle zaujali její místo a opět rozjeli vojenskou kampaň proti komukoliv, kdo by chtěl zamezit jejich lukrativnímu drogovému byznysu. Podle Asociace domorodé rady severní Caucy (ACIN) partyzáni letos zabili již 54 lokálních aktivistů a komunálních lídrů. Mnohé oběti počítají i domorodci z této oblasti, kteří se snaží rovněž partyzány vypudit. Místní média poukázala na fakt, že indiáni chycené drogové překupníky tvrdě trestají například bičováním.
Domorodí bojovníci nicméně používají často jen primitivní zbraně, a nemohou tak čelit samopalům partyzánů a členů kartelů. I proto indiánští obyvatelé Kolumbie dnes pochodují ulicemi Bogoty a žádají administrativu Ivána Duqueho o reformy a rovněž o dodržování mírové dohody z roku 2016. Tu Duque osekal s tím, že byla příliš mírná vůči bývalým členům FARC. Indiánům každopádně nejvíc leží v žaludku fakt, že prezident neprosazuje takzvanou etickou kapitolu, jež počítala s nahrazením marihuany a koky jinými plodinami. Tento program měla organizovat a financovat vláda.
Kolumbijská společnost si uvědomuje, že kořenem problému je obrovská sociální propast mezi hrstkou bohatých – často se jedná o rodinné klany napojené na mezinárodní obchod s velkými konexemi – a chudinou. „Rodina jako ta moje má určitě svůj podíl na současné situaci, jež se opět může zvrtnout v násilí,“ říká mi člen jednoho takového klanu, který si ale vzhledem k citlivosti tématu přál zůstat v anonymitě.
„Já jsem prakticky vyrůstal jen na našem rodinném pozemku, obehnaném vysokou zdí a ostnatým drátem. Nikdy jsem si nehrál na ulici. Podle mých rodičů to bylo nebezpečné a pod moji důstojnost,“ pokračoval tento mladý muž, který vystudoval v USA. Dnes ve svých 35 letech dávno ví, že tento svět blahobytu a privilegií byl jen malým ostrůvkem v oceánu bídy, bezmoci a utrpení.
