Finlandizace Ukrajiny? Nezodpovědný Zeman z nás dělá trojského koně Ruska

Lidovky.cz: Proč vyvolal Zemanův výrok o finlandizaci Ukrajiny takové pozdvižení?
Termín finlandizace, který Miloš Zeman použil, je přinejmenším kontroverzní, a to v mnoha ohledech. Především v tom, že prezident ČR se jeho užitím zasazuje za změnu geopolitického statusu jiné země, navíc změnu takovou, kdy vysloveně požaduje, aby se onen cizí stát vzdal části své suverenity.

Finlandizace totiž rozhodně neznamená neutralitu, jak se pokoušel vysvětlovat prezidentův mluvčí Ovčáček a jak si možná myslí i přímo prezident Zeman, který slovo neutralita použil také. Znamená faktické podřízení jednoho státu geopoliticky či geograficky blízké velmoci, což převedeno do praxe vypadá tak, že svému mocnějšímu sousedovi vychází vstříc a svou zahraniční politiku podřizuje jeho zájmům, a to výměnou za to, že se velmoc nebude vměšovat do jeho vnitropolitických záležitostí. Finům zůstal svobodný trh, mohli volně cestovat a v celé řadě ohledů žili v podstatě jako ve standardní západoevropské zemi, ale v zahraničně-politických otázkách se museli víceméně důsledně řídit pokyny Moskvy. To teď navrhuje Zeman pro Ukrajinu: říká, že jí má být odepřena možnost samostatně o sobě rozhodovat. Ale je dost pravděpodobné, že sám prezident Zeman skutečný obsah termínu finlandizace přesně nezná. Nebylo by to v jeho případě ostatně poprvé, kdy se k něčemu suverénně vyjadřuje, aniž by měl v dané oblasti dostatečné kompetence.

Lidovky.cz: Na základě jakého mandátu? Nezasahuje prezidentův, dle jeho vlastních slov „neměnný názor“ na Ukrajinu do vnitřních záležitostí cizí země? 
To je právě velký problém. Zemanův názor může být legitimní, debatě o tom, jaké postavení by Ukrajina měla po skončení konfliktu mít, se pochopitelně nevyhneme, nicméně z pozice nejvyššího představitele státu jsou taková doporučení minimálně velmi nestandardní a já osobně je chápu jako nepřípustná. O tom, co Ukrajině prospěje nebo neprospěje, by si měla v prvé řadě rozhodnout sama Ukrajina a její lid.

Zeman jako by pořád nechtěl pochopit, že není ani soukromá osoba, ani nezávislý analytik. Zastává post prezidenta ČR a ústava jasně stanoví, že náš stát reprezentuje navenek. Z této pozice pak nabádá cizí zemi, aby se vzdala určité části své suverenity, což ČR prospěje jen stěží a na česko-ukrajinské vztahy to může mít dost neblahý dopad. Úplně zbytečně, podotýkám. Navíc nelze opomenout jistou symboliku: výrok o finlandizaci zazněl z úst prezidenta země, jež zažila například mnichovskou dohodu. Paralela, která samozřejmě v mnoha ohledech pokulhává, jak už to s historickými paralelami bývá, ovšem minimálně v emocionální rovině rezonuje a nabízí se.

Lidovky.cz: Nemá na vztahy Prahy a Kyjeva větší vliv oficiální postoj české vlády, který se s tím Zemanovým rozchází?
Za zahraniční politiku samozřejmě zodpovídá vláda, ale prezident je přece také součástí tvorby naší zahraniční politiky! Ukrajina jistě vnímá, že postoj ČR není v tomto ohledu jednotný, ale když se Zeman vyjadřuje tak, že spíše než pozici své vlastní země odráží zájmy Moskvy, může být důvěra v nestrannost ČR otřesena, a to jak v očích západních spojenců, tak samotné Ukrajiny. V druhé rovině to samozřejmě může vést k tomu, že naše země bude víc a víc vnímána jako trojský kůň Ruska.

Ruské velmocenské zájmy v regionu můžeme považovat za vcelku pochopitelné a očekávatelné, Rusko je však prosazuje ozbrojeným násilím a do vnitřních záležitostí Ukrajiny se vměšuje bezprecedentním způsobem, přičemž porušuje dohody, které samo podepsalo, včetně bilaterálních! Často se mluví o podílu Západu na ukrajinské krizi, z jejího rozpoutání ho obviňují mnozí, mimo jiné například náš exprezident (Václav Klaus). 

Ano, Západ není nějakým morálně neposkvrněným vzorem a jeho politika dvojích standardů mu často bere argumentační vítr z plachet, vzpomeňme si třeba na kosovský případ, nicméně v konfliktu na Ukrajině žádnou vojenskou agresi ze strany Západu nevidím. Navíc bych rád připomněl, že vůle zapojit se do euroatlantických struktur byla a je na Ukrajině poměrně velká, nešlo o iniciativu nějaké křiklounské menšiny. 

Miloš Zeman během rozhovoru s českými novináři v Dušanbe.

Lidovky.cz: Ukrajinci prý už v Zemanovi vidí prodlouženou ruku Ruska... (VÍCE ZDE)
Skutečně nejsem schopen rozklíčovat, proč Zeman ukrajinský konflikt stále častěji komentuje tím způsobem, jakým to dělá, proč pořád hlasitěji zastává a vyjadřuje pozice, které jsou velmi blízké postojům oficiálních ruských představitelů. Možných vysvětlení se nabízí celá řada: od čistě osobních - psychologických, přes snahu provokovat, až k pevnějším vazbám na Moskvu. Mohou ho tlačit byznysmeni, kteří mají svoje zájmy na ruském trhu. A můžeme si dokonce myslet, že Miloš Zeman je Moskvě zavázán ze zcela jiných důvodů, o kterých tu můžeme jen spekulovat. Každopádně to pozici ČR vůbec neprospívá a problematizuje to základní zahraničně-politickou orientaci naší vlasti. A opět na závěr podotýkám – samotné názory prezidenta Zemana nejsou nějak scestné, byť není jisté, zda plně rozumí dané terminologii, v pozici prezidenta ČR jsou však podobné knížecí rady diplomaticky nesmírně problematické. Nicméně obávám se, že vzbudit v Miloši Zemanovi podobný pocit odpovědnosti ke svému úřadu a pozici je naprosto marné. 

TOMÁŠ ŠMÍD Politolog a historik Tomáš Šmíd vyučuje bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Soustředí se na výzkum ozbrojených konfliktů a organizovaného zločinu v euroasijském prostoru. Jeho publikační činnost zahrnuje mj. monografie Organizovaný zločin v Ruské federaci či Český organizovaný zločin. Od vyděračů ke korupčním sítím (spoluautorství s Petrem Kupkou). V současnosti se věnuje především problematice povstalectví na severním Kavkaze. (ONLINE ROZHOVOR TOMÁŠE ŠMÍDA SE ČTENÁŘI SERVERU LIDOVKY.CZ O DĚNÍ V RUSKU ČTĚTE ZDE.)