Afghánští Romeo a Julie. Kvůli lásce k šíitovi ji chtěla vlastní rodina zabít

Ač by se mohlo zdát, že Zakía a Alí nemají mnoho důvodů k radosti, to, že se ocitli v New Yorku, je jejich velkým vítězstvím. Konečně v bezpečí - a hlavně spolu.

Vydávala se za chlapce, aby mohla sportovat. Z Pákistánu ji nakonec vyhnal Taliban

Jak pečlivě zmapoval server The New York Times, ještě před pár lety přitom nic nenasvědčovalo tomu, že budou společně unikat jisté smrti, od svých znepřátelených rodin.

Sunnitka Zakía a Alí z šíitské rodiny, jejichž osud je přirovnáván k romantickému a zároveň tragickému příběhu Romea a Julie, totiž vyrůstali vedle sebe. Děti z farmářských rodin ale v pubertě byly, jak praví tradice této muslimské země, rozděleny a nemohly se dále stýkat. Stalo se ale, že Alí na Zakíu nezapomněl a ona na něj také ne. Propašovaný mobil a dlouhé telefonické rozhovory jejich vztah zpečetily.

Ač oba negramotní, byla to poezie, co je přimělo ve vztahu pokračovat. Ať bylo teplo nebo chladno, Alí se tajně vydával k Zakíině domu a recitoval jí milostné verše. Kolikrát mu říkala, aby nechodil. Ale Alí se nenechal odradit.

Dívka si totiž moc dobře uvědomovala rizika počínajícího vztahu. Sunnitka a šíit, muslimové ze dvou rozdílných větví islámu, to nešlo dohromady. Odhalená vzájemná náklonnost by v jejich případě znamenala smrt. Když pak Alí Zakíu požádal o ruku, věděla, že přijetí změní její život navždy. Že bude muset utéct před vlastní rodinou a možná navždy opustit Afghánistán.

Přijala.

Dramatický útěk

Ačkoliv práva žen se v Afghánistánu během posledních let lepší, stále zde platí, že ženy jsou v této patriarchální společnosti častým předmětem násilí. Žena je rovněž podřízena svému manželu nebo otci. K těmto mužským polovičkám jsou pak ženy dokonce z tradice tak připoutány, že objevit se ve společnosti s jakýmkoliv jiným mužem může být i rozsudkem smrti.

Zakíin a Alího případ je ale výjimečný ještě tím, že jsou oba z rozdílných etnik (on je Tádžik, ona z etnika Hazárů) a že jejich vztah jde proti náboženským a kulturním tradicím. Ostatně manželství či jen vztah lidí z těchto dvou náboženských skupin je bráno jako zneuctění rodiny. A takové zneuctění bývá tvrdě trestáno.

„Je zde dokonce zákon, že pokud jste muž a zabijete ženu ve své rodině, protože poškodila její čest, maximální trest jsou dva roky,“ cituje server CNN Roda Nordlanda z New York Times, který příběh páru před dvěma lety zviditelnil a napsal o něm do konce i knihu.

Právě této vraždy se obávala i Zakía. Ostatně poté, co se o zakázané lásce dozvěděla, jí rodina také vyhrožovala. Nechtěla ale zabít jen ji, ale i Alího. Výhrůžky a zamítnutí vztahu donutilo Zakíu utéct z domova a poté, co byla odmítnuta u Alího doma, se uchýlila do útulku pro ženy. Příbuzní se ale dožadovali jejího návratu domů, o věci dokonce rozhodoval soud. Ten rovněž odsoudil plánovaný sňatek a nařídil Zakíe se vrátit domů.

Jenže příbuzní jí i poté vyhrožovali, sprostě jí nadávali a přísahali, že ji zabijí. Zakíi se tak nakonec zastala Fatima Kazimiová, vedoucí ženského útulku, a díky ní se Zakía znovu uchýlila do jeho bezpečných zdí, odkud ale nesměla dobrovolně odejít a připojit se k Alímu. Strávila zde tedy několik následujících měsíců.

S Alím komunikovala jen skrze tajné telefonní hovory, tak jako kdysi, a sbírala odvahu pro útěk. S pomocí dalších žen se jí to nakonec podařilo.

Z okna svého pokoje vyhodila matraci, vyskočila ven a dostala se přes zeď. Zkontaktovala Alího a jejich známý je odvezl do bezpečí. Po útěku se narychlo vzali, aby Zakíina rodina nemohla dívku přislíbit někomu jinému, a vydali se do Kábulu.

Marně se zde snažili žádat o ochranu, jejich snažení uprchnout před pomstychtivými příbuznými je přivedla i do Tádžikistánu. Zde byli okradeni a deportováni zpátky do Afghánistánu, kde navíc Alího zatkli za to, že Zakíu údajně unesl. Z vězení se ale dostal a manželům se po dvou letech splnilo přání opustit Afghánistán a vydat se na Západ.

Do New Yorku dorazili minulý týden i se svou nyní již 17měsíční dcerou Ruqíou. Jejich vízum jim prozatím dovoluje zůstat jen 90 dní, manželé ale věří, že jejich žádost o azyl bude úspěšná.

Přesto je nečekají lehké časy - kromě negramotnosti a jazykové bariéry je totiž před nimi ještě jedna překážka - a tou je přivyknutí životu ve velkoměstě a v jiné kultuře. „Tady ale aspoň budeme v bezpečí,“ řekl Alí serveru The New York Times. A Manizha Nadeirová, ředitelka organizace Women for Afghan Women, která jim s útěkem do Ameriky pomohla, to potvrzuje: „V Afghánistánu by nikde nemohli žít v míru. Zakíina rodina by je nakonec dostihla.“