Papež František zahajuje historickou cestu do Iráku. Zemi navštíví jako první hlava katolické církve |
„Je to symbolická cesta, povinnost vůči zemi, která tolik let trpěla,“ prohlásil papež František při pátečním letu z Říma do Iráku. Už dříve podotkl, že se nelze „podruhé otočit zády k iráckým křesťanům“, což byla narážka na zrušenou misi jeho předchůdce Jana Pavla II., jehož cestu do země – tehdy ještě ovládané režimem diktátora Saddáma Husajna – se nakonec nepodařilo před dvaceti lety vyjednat.
  |
František se tak ve čtvrtek stal vůbec prvním papežem, který kdy do Iráku zavítal. Nebylo přitom úplně jisté, zda se oběma stranami dlouho chystaná a vyzdvihovaná cesta nakonec uskuteční. Nejenže příjezd takto významného hodnostáře představuje velký test pro irácký bezpečnostní aparát, ale návštěvu komplikuje i koronavirová pandemie. Papež kvůli ní rok nikam necestoval a pár dní před jeho příletem do Bagdádu se nakazil i papežský nuncius v Iráku, jenž celou misi chystal.
Teror a migrace oslabily křesťany
Postavení iráckých křesťanů se výrazně zhoršilo s krizí, již spustila americká invaze do země na jaře 2003. Za Saddáma Husajna žilo v Iráku asi 1,5 milionu křesťanů, dnes se jejich počet odhaduje na 300 tisíc. K dramatickému oslabení jedné z nejstarších křesťanských komunit vedl teror a útlak ze strany sunnitských extremistických skupin, jako byla al-Káida a později Islámský stát. K masové emigraci a oslabení společenství paradoxně přispěly i kampaně na přednostní přijímání křesťanských uprchlíků a migrantů na Západě, včetně Česka.
Iráčtí křesťané, zejména z chaldejské církve podléhající Vatikánu, proto už před papežovým příjezdem apelovali, aby se pontif u místních politiků zasazoval o vylepšení podmínek jejich komunity, včetně např. návratu do oblastí, z nichž byli před šesti lety vyhnáni teroristy.
„Doufáme, že papežova návštěva přitáhne pozornost k tragédii křesťanů na východě a přesvědčí je, aby tu zůstali,“ prohlásil ve středu patriarcha babylónský kardinál Louis Raphaël Sako.
Potravinové banky budou rozdělovat respirátory, papež zahájí návštěvu Iráku |
„Pomůže také šířit poselství bratrství s Iráčany jiných náboženství, protože ta by neměla rozdělovat, ale spojovat,“ dodal.
Kardinál Sako prohlásil, že „důležitý pro křesťany i muslimy“ bude dnešní hlavní bod papežova programu – jeho setkání s ajatolláhem Alím Husajním Sístáním v jihoiráckém Nadžafu. Šíitský klerik i přes svůj značný vliv a miliony stoupenců napříč Blízkým východem přijímá zahraniční, ale i domácí představitele jen velmi zřídka. I jeho schůzka s papežem, pro niž je v itineráři vyhrazeno 40 minut, je označována za „soukromou“. Má však značný přesah i do politiky.
Kontakty mezi Vatikánem a představiteli sunnitského směru islámu jsou poměrně časté, ostatně sám papež navštívil v roce 2019 Spojené arabské emiráty a podepsal tam spolu s velkým muftím káhirské mešity al-Azhar ekumenický „Dokument o lidském bratrství“. Sunnitské arabské země jsou dnes také na Západě často charakterizovány jako „umírněné“, zatímco rostoucí vliv šíitského Íránu je popisován jako hrozba a jordánský král Abdalláh II. už před 16 lety mluvil varovně o „šíitském půlměsíci“. Tento aspekt také zmínila íránská státní agentura IRNA: „Papežova cesta přispěje k umírnění světových postojů vůči šíitským muslimům a posílí také pozice Vatikánu díky jeho kontaktům se šíitskými duchovními.“
Ajatolláh se zákulisním vlivem
Íránský politický systém postavený po revoluci z roku 1979 na prolínání šíitského duchovenstva a státní moci je však velmi odlišný od postojů ajatolláha Sístáního. Ten totiž patří k šíitským klerikům, kteří naopak prosazují svého druhu „odluku církve a státu“. I to přispívá k rivalitě mezi Nadžafem a íránským náboženským centrem Kommem, potažmo celou íránskou teokracií postavenou na revolučním pojetí islámu.
‚Smrti se nebojím.‘ Papež František se unikátně svěřil se zdravotními potížemi i životem za diktatury |
Ačkoli instituce podléhající Sístánímu mají enormní vliv a majetek v hodnotě několika miliard dolarů, do politiky tento 90letý asketický klerik zasahuje jen zřídka a zpravidla v zákulisí.
Po svržení Saddáma se jeho apely k veřejnosti zpravidla shodovaly se zájmy Západu, včetně USA. Nejprve apeloval na šíitské souvěrce, aby nevystupovali proti americkým a britským invazním jednotkám, takže okupační síly byly dlouho terčem pouze sunnitských povstalců a teroristů. Následně zasáhl do procesu demokratizace Iráku, když svou autoritou prosadil model jeden volič – jeden hlas, čímž zmařil americký plán zavést v Iráku systém delegovaných volitelů.
V roce 2014 zase Sístáního apel vedl k celoirácké mobilizaci a vytvoření milicí, jež výrazně přispěly k porážce Islámského státu. Ze statisíců křesťanů, kteří tehdy na severu země prchali před masakry sunnitských džihádistů, jich přitom tisíce našly azyl i na jihu země – v šíitských náboženských institucích.
