Navíc ještě krátce před volbami tvrdil, že by Američané „neměli důvěřovat korespondenčnímu hlasování“. Obě tyto teorie razil v posledních měsících i samotný prezident.
Komu Trump stihne udělit milost? Před koncem mandátu se spekuluje i o ‚preventivním omilostnění‘ jeho dětí |
Přitom když v únoru loňského roku tento vášnivý hráč na dudy střídal ve funkci ministra Matthewa Whitakera, nahlížela na něj i liberální média jako na „nekontroverzní osobnost“, „stabilní establishmentovou postavu“ či „dospělého člověka v místnosti“. Ostatně nebylo divu. Bill Barr sloužil jako ministr spravedlnosti ve vládě George Bushe staršího, což mu dávalo punc zkušeného hráče. Na stranu druhou si možná komentátoři neuvědomovali, jaké názory Barr zastával již v mládí a co všechno již jeho ministerské angažmá v devadesátých letech obnášelo.
Například už jako vysokoškolský student měl Barr velmi vyhraněné názory na dělbu moci a byl i velice nakloněn policejním zásahům na konci šedesátých let. A to natolik, že dokonce podle zjištění agentury AP „nosil policistům na demonstrace kávu“.
Ministr zakrývání
Po nástupu do funkce šéfa resortu spravedlnosti v roce 1990 Barr své teorie rád měnil v realitu. Pomohl tehdejšímu prezidentovi sestavit drastická opatření omezující imigraci a jeho reforma kriminální justice dostala oficiální název „Argumenty pro více zatýkání“. Jinak řečeno: Barr byl silným zástupcem politiky „zákona a pořádku“. Jeho tvrdé postoje k dodržování zákonů ale měly vždy jednu výjimku – jeho vedení.
Již v devadesátých letech získal Barr přezdívku „ministr zakrývání“. Podle médií se mu totiž podařilo zakrýt roli prezidenta Bushe staršího v aféře Iraqgate, která se týkala údajného amerického financování výzbroje armády Saddáma Husajna před invazí do Kuvajtu.
V USA vykonali spornou federální popravu. Trumpova administrativa má v plánu ještě čtyři |
Barr tehdy zabránil Kongresu ve vytvoření speciálního vyšetřovacího týmu. Zároveň se snažil prezidenta přesvědčit, že má mnohem větší pravomoci, a razil teorii, že pouze prezident může rozhodovat o vládě. Kongres ani soudy podle Barra nemají právo do směřování země zasahovat. Jedinou cestou, jak prezidenta kontrolovat, jsou podle něj volby a proces odvolání známý jako impeachment.
Poté, co se v roce 2017 do Bílého domu dostal prezident Trump, Barr opět zatoužil po starém místě. Když v červnu roku 2018 probíhalo rozsáhlé vyšetřování týmu Roberta Muellera o ovlivňování prezidentských voleb, Barr například zaslal ministerstvu nevyžádaný znalecký posudek, který kritizoval postup vyšetřovatelů. Po samotném nástupu do funkce ministra tak nikoho nemohlo překvapit, když „ministr zakrývání“ snížil výši trestu pro prezidentova přítele Rogera Stona, pokusil se zasáhnout do soudního sporu bývalého poradce prezidenta Michaela Flynna (nakonec dostal minulý týden prezidentskou milost), a odvolal i prokurátora z případu Trumpových spolupracovníků. Prezidentovi byl také velmi nápomocen v průběhu loňského impeachmentu, když například zabránil vydání některých dokumentů kongresové vyšetřovací komisi.
Rozpad aliance?
Vzhledem ke všem těmto událostem bylo překvapivé, když se minulý týden ministr spravedlnosti vyjádřil, že vyšetřování ministerstva „nenalezlo žádné důkazy“ o masivních podvodech při volbách, o kterých prezident Trump již přes měsíc hovoří. „Neudělal nic,“ reagoval minulý čtvrtek prezident a nazval prohlášení Barra „zklamáním“. Někteří představitelé Republikánské strany dokonce uvedli, že Barr „podkopává pozici prezidenta“.
V pondělí pak deník The Washington Post přišel s informací ze zdrojů z Bílého domu, že Barr by mohl být ještě před koncem Trumpova mandátu propuštěn. Agentura Reuters dodala, že o odchodu uvažuje i samotný šéf resortu spravedlnosti. Podle The New York Times ale Barr o rezignaci uvažuje již několik týdnů.
