Separatistická strana Republikánská levice Katalánska opustila s 21procentní voličskou podporou první místo, kde jí nahradila promadridská strana Cuidadanos, která by získala zhruba 24 procent hlasů.
Další separatistická strana expremiéra Carlese Puigdemonta, který zůstává v belgickém exilu, má dostat 18 procent hlasů.
Takže: potřebnou absolutní většinu 68 křesel v regionálním parlamentu nemá podle dosavadního rozložení sil zaručenu nikdo ze soupeřů. Výsledkem hlasování může být pat.
Zákopy neporozumění
Osud Katalánska tak bud viset na vůli menších stran, jako je koalice En Comú-Podem (Společně můžeme), v jejíchž řadách působí i populární barcelonská starostka Ada Colauová.
Nesouhlasí sice s jednostranným vyhlášením katalánské samostatnosti, stejně tak ale kritizuje i Madrid za převzetí přímé správy nad odštěpeneckým regionem.
  |
Bezmála osmimilionové Katalánsko se tak možná bude o volbách dál utápět v nesmiřitelných sporech o své budoucnosti. Odlišné názory tam hloubí zákopy neporozumění mezi blízkými přáteli či mezi příbuznými.
„Můj bratr je stoupencem nezávislosti, zbytek rodiny je však proti,“ říká třiadvacetiletý Cesar Sierra, který žije na jižním předměstí Barcelony. „Raději jsme si u nás zakázali politické debaty, abychom se vyhnuli případným problémům,“ vykládá Sierra.
„Tohle je loupež“
Vyhraněnou předolební atmosféru nyní ještě víc rozjitřilo stěhování uměleckých děl ve městě Lleida na západě Katalánska. Stovky lidí tam tento týden bouřlivě protestovaly proti převozu čtyř desítek sbírkových předmětů do sousední Aragonie, na základě dva roky starého rozhodnutí španělských úřadů.
Převoz se uskutečnil brzy zrána za masivní asistence policejních složek. Akce poskytla vítanou munici katalánským autonomistům. Mluvili o „drancování Katalánska.“ Dokonce i k Madridu loajální šéf katalánských socialistů Miquel Iceta označil stěhování uměleckých děl za velkou chybu. Podle něj se mělo alespoň vyčkat na skončení soudního řízení.
‚Evropo, probuď se.‘ Katalánští separatisté svolali ‚masovou‘ demonstraci do Bruselu |
Jenže sesazená katalánská vláda nemůže oficiálně podat odvolání. A španělský ministr kultury Íňigo Méndez de Vigo, který převzal agendu katalánského ministerstva umění, převoz předmětů schvaluje – odvolávat se nehodlá.
Není to jediný příklad problematického rozhodnutí z poslední doby, které jitří v regionu vášně. Katalánce rovněž popudilo rozhodnutí španělského nejvyššího kontrolního úřadu, který včera nařídil obstavit dům bývalého katalánského premiéra Artura Mase, stejně jako nemovitosti několika jeho spolupracovníků.
Verdikt pro tyto politiky znamená, že nemohou ve svých domech nadále bydlet, nesmějí je ani prodat či převádět na jiné osoby. Předběžné opatření má platiti až do uzavření případu, ve kterém jsou katalánští představitelé obviněni ze zneužití veřejných prostředků, jež použili k zorganizování referenda o nezávislosti.
Na řadě bude Korsika?
Příklad neklidného Katalánska vyvolává odstředivé tendence i jinde v Evropě. Naposledy se to ukázalo na francouzské Korsice. V druhém kole regionálních voleb tam v neděli posílili nacionalisté, kteří se netají sympatiemi k podobně smýšlejícím katalánským politikům.
Paříž zatím veškeré hlasy, volající po větší míře autonomie „Ostrova krásy“ odmítá. Postupuje stejně neústupně jako vláda v Madridu vůči Kataláncům. To může posílit tvrdé jádro separatistů. Mohou nabýt dojmu, že Paříž je brala vážně jen tehdy, když v minulosti otřásaly ostrovem bombové útoky.
Politolog Thierry Dominici z Univerzity v Bordeaux ale soudí, že situace se změnila. Podobně jako v Katalánsku se dostalo téma do širšího povědomí, už není jen záležitostí hrstky radikálů. „Nacionalismus v umírněné podobě se stává masovou záležitostí, každý se s ním může identifikovat,“ soudí Dominici.
