Úterý 10. prosince 2024, svátek má Julie
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Ovce bychom museli vybít, říká britský farmář o možnosti tvrdého brexitu

Svět

  5:00
WIKE (od zvláštního zpravodaje LN) - Britští výrobci jehněčího masa se obávají, že v případě tvrdého brexitu by fakticky ztratili přístup na evropský trh. Zároveň by ale doma čelili drtivé konkurenci ze zámoří, například z Nového Zélandu.

Farmář Alastair Trickett se bojí, že Brexit tvrdě dopadne na vývoz jehněčího foto: ŠTĚPÁN HOBZA

Z branky v živém plotu vyskočí černobílá border kolie a rozběhne se do stráně plné ovcí. Farmář Alastair Trickett na ni volá úsečné příkazy v nesrozumitelné ovčácké angličtině. Scout – kolie je ve skutečnosti samec – pružně skáče ze strany na stranu, přikrčí se, zavrčí, rozběhne se, znovu se přikrčí, čeká. Ovce pobíhají sem a tam jako jeden muž.

BRITSKÁ PRODUKCE JEHNĚČÍHO

  • Celkově za rok: 300 tis. tun
  • Podíl na export: 30 %
  • Z toho do EU: 94 %
  • Cla EU pro třetí země (čerstvé maso): 38 % – 48 %
  • Odhadovaný přebytek po tvrdém brexitu: 33–50 tis. tun

zdroje: Agriculture and Horticulture Development Board, WTO (údaje z let 2017–2019)

„Tohle jsou ovce Romney,“ vysvětluje mi Alastair. „Je to tradiční anglické plemeno. Najdete je jenom tady a na Novém Zélandu.“

Není to poprvé ani naposledy, co Alastair bývalé dominium britského impéria zmiňuje. Nový Zéland je na světovém trhu s jehněčím masem velký hráč. V roce 2017 vyvezli Novozélanďané do Evropské unie víc než Spojené království (75 tis., resp. 74 tis. tun). Dováží dokonce i na britský trh.

„Je to dáno tím, že trh s jehněčím masem je velmi komplexní systém,“ vysvětluje mi Alastair. „Ve hře je spousta faktorů – druhy masa, typy národní kuchyně, období roku atd. Například Británie dováží primárně ovčí nohy, a to téměř výlučně na jaře, protože to vykrývá místní poptávku. Vyvážíme naopak celá zvířata, hlavně do Francie.“

Zhruba 30 procent veškerého britského jehněčího jde na vývoz. Směřuje téměř výlučně do EU (v roce 2017 to bylo 94 procent), nejvíce do Francie a Německa. Co když ale dojde na tvrdý brexit a na britskou produkci bude v EU uvaleno více než čtyřicetiprocentní clo?

„Došlo by k obrovskému přebytku na domácím trhu. Farmáři by stáda museli vybít,“ souká ze sebe Alastair. Scout, stulený u jeho nohou, soustředěně pozoruje huňaté „romneys“. „Mě by se to snad přímo netýkalo,“ dodává rychle jeho pán. „Dodávám primárně pro Tesco. To bylo vědomé rozhodnutí už před pár lety. Právě proto, abych se pokud možno odstřihl od brexitu.“

Mezi Spojeným královstvím a EU by po 31. říjnu mohla vyrůst celní bariéra. Na britském trhu by naopak padla cla na mimoevropskou produkci. A tam do hry opět vstupuje Nový Zéland. Mražené jehněčí od protinožců by mohlo zaplavit britský trh a díky nižším cenám místní farmáře v podstatě zlikvidovat.

„To nebezpečí tu určitě je,“ soudí Peter Molyneux, jednatel firmy Armstrong Watson, která se zabývá finančním poradenstvím pro zemědělce.

„My v současnosti nevíme, co přesně svým klientům poradit, poněvadž nevíme, jaká situace nás vlastně čeká. Mění se to ze dne na den.“

Co se týče ekonomického plánování, není brexit zrovna procházkou růžovým sadem. Pro lidi jako Alastair to platí dvojnásob. Sezonní cykly, na nichž je životně závislý, se totiž na politickou situaci neohlíží.

Má smysl krmit další generaci?

„Například zítra mám zasadit na zimní sklizeň,“ vysvětluje. „Ta nebude pro moje ovce, ale pro jehňata z vrchoviny, která tu budou přezimovávat. V současnosti ale nevím, jestli bude mít vůbec smysl je krmit…“

Kdo seje před brexitem, sklidí až po brexitu. Alespoň nějakých záruk se ale britským zemědělcům od jejich politické reprezentace přece jen dostalo. Vláda garantovala výši dotací, které jsou jim v současnosti poskytovány z evropského rozpočtu. O zhruba 3 miliardy liber (87 miliard korun) by tak Alastair a jeho kolegové neměli přijít. Ani tento slib však údajně není bez kazu.

„Ministr Michael Gove slíbil dotace nesnížit jen do dalšího volebního období,“ komentuje vládní kroky mladý farmář. „To znamená do roku 2022. Co bude potom, je ve hvězdách.“

Být farmářem v Anglii či Walesu v současnosti není k závidění. Naštěstí pro Alastairovy kolegy nejsou vyhlídky pro ostatní sektory zemědělství stejně černé jako pro pastevectví. Naopak. Například výnosy pěstitelů ovoce či chovatelů prasat by se mohly dokonce zvýšit. Taková dánská slanina by totiž kvůli clům uvaleným z britské strany výrazně podražila. Krutá logika trhu by velela poradit Alastairovi, aby místo ovcí začal chovat prasata. Při pohledu na jeho ovečky by to ale dokázal jenom člověk bez srdce.

„Hat hat“ nebo tak něco volá Alastair na Scouta. Ten ladně proskočí elektrickým ohradníkem a běží k druhému stádu. Jeho pán ho zvolna následuje.

„Chov ovcí není jenom o zisku,“ nezoufá si ani přes pochmurné vyhlídky. „Kdyby šlo o peníze, asi bych to ani nedělal. V pastevectví je kus anglické kultury, kus anglické historie. Bez pár milionů v rozpočtu se asi obejdeme. Jestli ale přijdeme o svoje národní dědictví, Bůh s námi.“

Autor: