„Za 58 let, v porovnání s daty z roku 1962, jsme přišli o 56,22 procenta ledovcové pokrývky,“ uvedla Mayra Mejíaová z Národního ústavu pro výzkum ledovců a horských ekosystémů (Inaigem).
Největší vliv na ústup ledovců, zejména těch v tropickém pásu, má v latinskoamerické zemi zvyšování průměrné globální teploty, uvedl šéf ledovcového výzkumu při Inaigem Jesús Gómez.
Peru leží mezi rovníkem a obratníkem Kozoroha a nezanedbatelnou část jeho rozlohy zabírá tropický deštný prales. V jeho západní části se ale do výše několika tisíc metrů vypínají sněhem pokryté Andy s nejvyšší horou Huarascán (6768 metrů nad mořem).
Peru má nyní přibližně 1050 kilometrů čtverečních ledovcové pokrývky, což odpovídá zhruba 44 procentům v porovnání s první evidencí ledovců z roku 1962. Mejíaová ale uvedla, že v některých horských masivech ledovce už vymizely téměř úplně – například v pohoří Chila, které od roku 1962 přišlo o 99 procent ledovcové pokrývky.
Chila je klíčovým masivem, protože z tamních ledovců stékají první prameny, které dávají vzniknout nejdelší řece světa, Amazonce.
Program EU pro sledování atmosféry a klimatických změn Copernicus na začátku tohoto měsíce oznámil, že letošek bude téměř jistě nejteplejším rokem v historii měření. V dosavadním letošním kalendářním roce, tedy od ledna do října, už byla průměrná globální teplota nejvyšší v historii měření. Byla o 0,10 stupně vyšší než v prvních deseti měsících roku 2016, který je dosud nejteplejším zaznamenaným kalendářním rokem.
Sucho postihuje i jezero Titicaca na hranici Peru a Bolívie:
Sécheresse historique au lac Titicaca, plus haute étendue d’eau douce au monde, dont dépendent trois millions d’habitants. À certains endroits, le lac a reculé jusqu'à deux kilomètres. Analyse en cartes de cette crise de l'eau sans précédent. @lemondefr
https://t.co/5KT9nRUZNl https://t.co/fEzLwv3Jpm
