Ruské prezidentské volby byly hotová věc ještě před hlasováním. Vladimir Putin bude Rusku vládnout minimálně do roku 2030. Další dva mandáty si zajistil znásilněním ústavy, poslední zbytky skutečné opozice zlikvidoval rok před invazí na Ukrajinu a centrální volební komise před měsícem do voleb nepustila ani Borise Naděždina, který se začal profilovat jako protestní kandidát odpůrců války.
Státní agentura pro výzkum veřejného mínění VCIOM už dříve přišla s průzkumem, že je pro Putina připraveno hlasovat 75 procent Rusů. Takže se dalo soudit, že to bude víc. Jednohlasná podpora veřejnosti by totiž Kremlu poskytla důvod pro nepopulární opatření, jako je například nová vlna mobilizace.
Putin však i po bezmála čtvrtstoletí u moci dbá na zdání legitimity, a tak si k volbám přizval tři sparingpartnery z řad takzvané „systémové opozice“. Jaká je jejich role, naznačila už první televizní debata, kde se moderátor kandidátů ptal především na to, co si myslí o politice Vladimira Putina. Nikdo ze zúčastněných si nedovolil kritizovat.
„Proběhly první debaty kandidátů. Zvítězili ti, kteří se jich nezúčastnili. Především Putin. Základem úspěchu je minimální kampaň. Kandidáti v televizi působili dojmem, jako kdyby chtěli všechny přesvědčit, aby je nevolili. A to se jim podařilo,“ rýpl si koncem února po první televizní diskuzi prominentní komentátor Sergej Markov.
Chlívák
Předseda Liberální demokratické strany a šéf zahraničního výboru Dumy Leonid Sluckij (29. srpna 2023)
Kdo tedy Putinovo volební křoví tvořil? V první řadě nacionalista Leonid Sluckij, který před dvěma lety v čele Liberálně demokratické strany Ruska vystřídal nebožtíka Vladimira Žirinovského. Šestapadesátiletý rodák z Moskvy sedí ve Státní dumě sedí už čtvrt století a aktuálně v ní působí jako předseda jejího zahraničního výboru. V letošních prezidentských volbách skončil čtvrtý se ziskem tří procent hlasů.
Upozornil na sebe upozornil před pěti lety, kdy vyšlo najevo, že na půdě parlamentu obtěžuje novinářky. Jednu z nich osahával v rozkroku a nabízel jí milenecký poměr. V zahraničí se kvůli skandálu se mluvilo o ruském MeToo a dvě desítky ruských médií ohlásily bojkot poslaneckých jednání. Etický výbor dumy však vlivného poslance podpořil a případ odložil.
V zahraniční politice, kterou mimo jiné přednáší na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova, se profiluje jako tvrdý jestřáb a už deset let je na západních sankčních seznamech. Po kauze Vrbětice prohlásil, že Česká republika by se měla Rusku omluvit za zhoršení vztahů, do své strany přijal „obchodníka se smrtí“ Viktora Buta.
Před dvěma lety po ruské invazi zastupoval Moskvu během jednání s Ukrajinou, ta ovšem záhy zkrachovala. „NATO v zásadě nepotřebuje Ukrajinu, je pro něj zajímavá jen jako pěšák v geopolitické zástupné válce proti Rusku, jako nástupiště pro boj vedený do posledního Ukrajince,“ komentoval loni v červenci výsledky aliančního summitu ve Vilniusu.
Komunista
Nikolaj Charitonov (7. března 2024)
Nikolaj Charitonov na prezidenta už jednou kandidoval. Před dvaceti lety získal slušných 13,8 procenta hlasů a umístil se druhý. Stejné pozice dosáhl i v letošních volbách se ziskem 4,6 procenta. Jeho podpora se dlouhodobě pohybovala kolem čtyř procent. Pětasedmdesátiletý rodák z Novosibirské oblasti byl dlouhá léta šéfem sovchozu, ve Státní dumě sedí od roku 1993.
Prosazuje snížení věku odchodu do důchodu, zvýšení penzí a větší podporu vícečetných rodin. Navrhuje také zavedení progresivního daňového systému a ukončení členství ve Světové obchodní organizaci, Mezinárodním měnovém fondu a dalších mezinárodních organizacích, které podle něj „podkopávají ekonomickou suverenitu Ruska“.
Také na něj byly po invazi na Ukrajinu uvaleny západní sankce. Charitonov ihned po zahájení kampaně prohlásil, že se zdrží kritiky Vladimira Putina. Pokud při minulých prezidentských volbách mnoho opozičně naladěných Rusů v gestu protestu odevzdalo hlas komunistickému kandidátovi, dnes je partaj vedená bezmála osmdesátiletým Gennadijem Zjuganovem naprosto loajální Kremlu.
Nový člověk
Vladislav Davankov (15. února 2024)
Třetí místo ve volbách proměnil Vladislav Davankov, poslední průzkumy mu přisuzovaly šest procent. Nakonec získal jen 4,2 procenta. Podle průzkumů Davankov oslovil voliče tím, že po vyloučení Naděždina se prezentoval jako kandidát, který je pro co nejrychlejší ukončení Putinovy „speciální vojenské operace“.
Bývalý podnikatel a místopředseda Státní dumy je podle svých slov zastáncem mírových jednání, svobody tisku a normalizace vztahů se západními zeměmi. Vyzval také k zastavení „pronásledování disentu“ a „ideologické cenzury“. Za podobná slova si vysloužil pochvalu od opozičního blogera Maxima Kace.
„Může se to zdát zvláštní, ale poté, co dvěma protiválečným kandidátům, Duncovové a Naděždinovi, znemožnili sbírat podpisy a účastnit se voleb, stále tu je jeden protiválečný kandidát. Stále máme ve volbách možnost vyjádřit se jednoznačně proti válce. Tímto kandidátem je Vladislav Davankov ze strany Noví lidé,“ uvedl Kac a rozpoutal tak další kolo svárů v řadách opozice.
I Kac totiž přiznává, že Davankov je umělý produkt prezidentské administrativy. Jeho strana Noví lidé vznikla na začátku roku 2021, tedy v době, kdy byl po návratu z německého špitálu zatčen Alexej Navalnyj. A právě na jeho mladé liberálnější voliče měla cílit nová „opoziční“ strana narychlo spíchnutá politickými technology putinovského režimu.
A i když jejích patnáct poslanců před dvěma lety kritizovalo uznání separatistických republik na Donbasu, nakonec sklapli podpatky a invazi podpořili. I to dokazuje, že Davankov je stejně jako další dva kandidáti jen stafáží, která má propagandě pomoci rozptýlit dojem, že Rusko už zcela přešlo k diktatuře.
„Žádné volby se nekonají. Všichni, včetně takzvaných voličů, dobře chápou, že můžeme mít jen jednoho prezidenta. Žádná alternativa se nepředpokládá, žádné volby se nekonají – je to speciální operace k opětovnému jmenování Vladimira Putina,“ okomentoval pro Radio Svoboda víkendové hlasování opoziční politolog Ivan Preobraženskij.
