Kyjev to označuje za provokaci a referuje o zesílené aktivitě proruských separatistických sil, které de facto ovládají hustě osídlené a ekonomicky významné regiony na Donbase na východě země. Podle ukrajinských úřadů zemřelo v posledních dnech v přestřelkách několik ukrajinských vojáků.
Kyjev na východě Ukrajiny provokuje, řekl Putin při telefonátu s kancléřkou Merkelovou |
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov však tvrdí, že „Rusko nikoho neohrožuje a nepředstavuje hrozbu“ s tím, že vojenské manévry slouží pouze k zabezpečení ruských hranic. „Naše ozbrojené síly se budou nacházet na té či oné části Ruské federace tak dlouho, jak to vojenské velení uzná za vhodné a účelné,“ dodal mluvčí.
  |
Novou dynamiku nabrala situace ve čtvrtek. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštívil oblast blízkou styku znepřátelených stran s tím, že „jako vrchní velitel chce být v těžkých časech s vojáky na Donbasu“. Nezávisle na tom oznámilo ruské armádní velení, že nezůstane u přesunu pozemních vojsk, proto ruské námořnictvo vysílá více než deset vojenských plavidel do Černého moře, aby se tam zúčastnila cvičení.
Německá kancléřka Angela Merkelová o eskalující situaci ve čtvrtek telefonicky hovořila s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a požádala jej, aby Rusové snížili koncentraci vojsk u rusko-ukrajinské hranice. To Putin podle všeho neslíbil a místo toho si postěžoval na „provokační akce Kyjeva, který poslední dobou záměrně zhoršuje situaci“.
Sedmiletý konflikt bez řešení
Krize na východě Ukrajiny začala v březnu 2014, kdy skupiny ozbrojenců v Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny (v oblastech osídlených převážně ruskojazyčným obyvatelstvem) začaly obsazovat policejní stanice, armádní posty a nakonec celá města. Existuje mnoho důkazů o tom, že separatisté byli od začátku materiálně i personálně podporovaní Ruskem – Moskva však přímé zapojení do konfliktu vytrvale popírá.
U hranic s Ukrajinou bude mít Rusko armádu tak dlouho, jak uzná za vhodné, oznámil Kreml |
Situace brzy eskalovala do otevřené války mezi separatisty a ukrajinskou armádou a frontová linie se nakonec ustálila tak, že proruské síly nyní ovládají území, kde žijí asi 4 miliony lidí. Boje dosud připravily o život nejméně 14 000 lidí a stovky tisíc obyvatel z krizové oblasti uprchly.
Ukrajinské úřady nemají sice na dění v separatistických regionech již sedm let reálně žádný vliv, z pohledu mezinárodního práva však tyto oblasti nadále zůstávají součástí Ukrajiny – povstalci vyhlášené „lidové republiky“ Doněckou a Luhanskou žádný stát světa neuznal. Situace se tak vyvinula do podoby tzv. zamrzlého konfliktu podobného situaci v Podněstří (Moldavsku), Abcházii či Jižní Osetii (Gruzii). Také tyto oblasti efektivně ovládají proruští ozbrojenci; v případě separatistických území na východní Ukrajině se ale jedná o mnohem větší a ekonomicky i strategicky významnější oblast.
Test Bidena nebo ruské volby?
Analytici a vojenští experti zatím nad důvodem aktuální eskalace napětí nenacházejí shodu. Jisté je jen to, že současné přesuny ruských vojsk se vymykají ze schématu běžných vojenských cvičení a jsou neobvykle masivní – vojenská technika se k ukrajinské hranici přesouvá i z tak vzdálených oblastí jako je Sibiř.
Podle Michaela Kofmana, šéfa ruských studií v americkém Středisku námořních analýz CNA, se Rusové mohou snažit vyvinout tlak na Západ, aby byl vstřícnější k aplikaci tzv. Minských dohod. Ty tvoří rámec, na jehož základě by měla situace na východní Ukrajině postupně deeskalovat – mnozí politici v Kyjevě je však považují za příliš výhodné pro Rusko.
John Herbst z washingtonského think-tanku Atlantic Council nevylučuje temnější scénář. „Je klidně možné, že se Rusové chystají na vojenskou ofenzívu, napovídaly by tomu lži, které v posledních dnech Moskva šíří o údajně zesílené aktivitě ukrajinských vojsk na východě země,“ míní expert s tím, že Rusko má dlouhodobě zájem na ovládnutí ukrajinského přístavu Mariupol, který leží blízko frontové linie na Ukrajinou kontrolovaném území. V takovém případě by podle experta byla ruská intervence provedená pod pláštíkem „mírových sil udržujících pořádek“.
MACHÁČEK: Chystá Putin další konflikt s Ukrajinou? |
V pozadí mohou být i blížící se volby v Rusku. Hlasování, které rozhodne o rozložení sil ve Státní dumě (dolní komoře ruského parlamentu), se má konat již v září a nacionalistická propaganda doprovázející případnou válku na Ukrajině by mohla pomoci straně Jednotné Rusko prezidenta Putina – nebylo by to poprvé, kdy by zahraniční vojenská intervence pomohla odvrátit pozornost od domácích problémů.
Podle dalších analytiků možná Rusové „pouze“ testují ochotu nového amerického prezidenta Joea Bidena angažovat se v Evropě. „Ukrajina je aktuálně hlavní frontovou linií ruské studené války se Západem,“ upozorňuje Bill Taylor, bývalý americký velvyslanec na Ukrajině.
Americká administrativa již na dění u ukrajinských hranic zareagovala, a to poměrně rázně. Koncem minulého týdne věnoval Biden čas téměř hodinovému telefonátu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a ujistil jej o „bezvýhradné podpoře ukrajinské suverenity a územní integrity“ ze strany USA. Podobná slova zazněla i z řad čelných armádních představitelů Spojených států a velitelství amerických vojsk v Evropě uvedlo jednotky do stavu nejvyšší pohotovosti.
Ukrajina hledí na Západ
Krize na ukrajinsko-ruském pomezí opět dostala do popředí tužby Kyjeva stát se jednou členem západních politických a vojenských struktur a zajistit si tak větší bezpečnost před Ruskem. „Jediným způsobem, jak ukončit válku na Donbase, je vstup Ukrajiny do NATO,“ řekl ve středečním telefonátu se šéfem Severoatlantické aliance Jensem Stoltenbergem Zelenskyj a vyzval NATO k posílení vojenské přítomnosti v Černém moři jako „odstrašujícího faktoru“.
Ke členství Ukrajiny v západních aliancích je ovšem daleko a v současnosti je jen těžko představitelné, že by se Američané, NATO či Evropská unie v případě ruské intervence na Ukrajinu v konfliktu přímo vojensky angažovali. Nestalo se tak ani v případě ruské anexe Krymu (také ten zůstává mezinárodněprávně součástí Ukrajiny, ovládá jej však Rusko) v roce 2014 – západní země nešly dál než do uvalení hospodářských a osobních sankcí. Ty sice Rusy ekonomicky poškozují, nový status quo však nezměnily.
A tak je docela dobře možné, že Vladimir Putin „jen“ znovu zkouší slabost či sílu Západu. A vyčkává, kam jej Amerika a spol. beztrestně pustí.
