Zpráva se šířila čtvrtí Rafaela Paradase s horečnou intenzitou. Nesla v sobě totiž skrytou hrozbu. Obyvatelé Los Teques, hlavního města státu Miranda, měli za to, že vláda měla od určitého dne prodávat benzín za mezinárodní ceny, tedy v dolarech. Pokud si ale daný občan nechal včas udělat takzvaný vlastenecký průkaz, měl získat jistotu, že bude nadále tankovat v lokální měně, tedy téměř zadarmo.
Guaidó přistál ve Venezuele, riskuje zatčení. Vyburcoval lidi k demonstracím proti Madurovi |
Zaručená zpráva se nakonec ukázala být pouhou fámou, přesto tato epizoda ilustruje křehkost zdejšího života a podle odpůrců Nicoláse Madura poukazuje na sociální kontrolu, kterou socialistický vůdce uplatňuje nad stále větší části venezuelské společnosti.
„Byl to pro mě okamžik totální potupy. Nikdy jsem socialisty nevolil, ale ze strachu, že bych si nemohl ani natankovat, jsem se zapsal a nechal si vlasteneckou občanku udělat,“ říká 35 letý Rafael, který pracuje v gastronomii. Vydělává ale pouze v lokální, znehodnocené měně.
Podle vlády nyní vlasteneckou kartu vedle tradiční národní občanky používá na 18 milionů Venezuelanů, tedy více jak polovina celkové populace země. Maduro tvrdí, že tento systém odstartovaný teprve loni, umožňuje lepší přehled o sociální situaci občanů a jejich potřeb. Vláda tak podle něj může účině a rychle přispěchat s pomocí. Jinými slovy, majitel vlastnecké karty má šanci - s ohledem na svou sociální situaci - získat nejrůznější vládní dotace a úlevy.
  |
S touto občankou může například daný Venezuelan žádat o finanční bonusy, které vláda občas poskytuje. Pro mnohé jsou tyto extra peníze zasadní pro přežití v současné ekonomické krizi.
Chybějící zuby
Každý uchazeč o vlasteneckou kartu si musí projít oficiálním rozhovorem a odpovědět na desítky otázek. Cílem tohoto „vyšetřování“ je podle vlády snaha získat celistvý obrázek o sociální situaci daného člověka.
Kritici systému v tomto procesu vidí radikální zásah do soukromí a sociální kontrolu založenou na strachu a nedůvěře.
„Mají (vláda, pozn. redakce) o nás všechny možné informace a moje blízké okolí má za to, že tato databáze je propojena s volebním systémem,“ říká Rafael, který mimojiné musel nechat úředníkovi i svůj otisk palce podobně jako při volbách.
Venezuelský prezident Nicolás Maduro během svého projevu.
Pro své tvrzení nemá důkaz, poukazuje ale na paranoidní představy řady Venezuelanů.
“Pokud je vláda skrze tyto dva systémy schopna zjistit, že jsem nevolil socialisty, mohu přijít o všechny sociální benefity. Pro jistotu to tak řada lidí Madurovi háže,” vysvětluje Rafael a naráží tak na politickou podporu Madura a jeho Jednotné Socialistické Strany Venezuela (PSUV).
Ve chvíli kdy se k němu dostala pověst o údajném zdražení benzínu, rozhodl se si tento, jak říká, “komunistický průkaz” také pořídit. Úředník mu vedle očekávaných dotazů o socio-ekonomickém statutu, rovněž položil otázky typu: Kolik ti chybí zubů? Máš domácího mazlíčka? Kolikrát denně jíš? Máš své vlastní auto a k čemu ho používáš?
Vládní přívrženci nevidí na tomto procesu nic špatného. Naopak. Podle mnohých Chávistas, jak si říkají stoupenci revoluce založené zesnulým Hugo Chávezem, vláda tímto způsobem „pečuje o svůj lid“.
„Nikdo by neměl být o hladu. A Nicolás se snaží k této metě přiblížit,“ říká mi Mariela Torrealba, stoupenkyně vlády v jedné z chudinských čtvrtí známé jako El Torro, jež tvoří caracaskou dělnickou čtvrt Petare.
Během právě skončeného karnevalu si pochvalovala tzv. karnevalové bonusy. Maduro poslal těm, kteří si zažádali o platbu skrze systém vlasteneckých průkazů, 18 tisíc bolívarů. Částka, jež odpovídá měsíční minimální mzdě. V přepočtu se jedná o šest dolarů (cirka 140 českých korun).
Podle Mariely před nástupem Cháveze vládní garnitury o chudé Venezuelany nestály.
„Žádná dostupná zdravotní péče, žádné dostupné bydlení, žádné oficiální dokumenty. My jsme pro pravicovou oligarchii nikdy neexistovaly,“ říká vášnivě Mariela, kterou zde lidé označují za „šéfku ulice“, stará se totiž v této zóně o distribuci vládou dotovaných potravin známých jako CLAP.
Čínští mentoři
Byl to Hugo Chávez, ktery položil základy pro vytvoření elektronické databáze Venezuelanů. Podle agentury Reuters Chávez v roce 2008 vyslal na zkušenou delegaci svých ministrů a expertů zběhlých ve špičkových technologiích do čínského Shenzenu s cílem studovat „čínský systém identifikačních karet“.
Čínský systém přivedl jednoho z členů delegace, Anthonyho Daquina, který tehdy působil na ministerstvu spravedlnosti jako informační expert, k naprostému úžasu. Brzy se ale do jeho mysli začaly vkrádat pochybnosti a obavy.
„Oni (čínští programátoři, pozn. redakce) hledali způsoby jako dosáhnout kontroly občanů,” řekl Daquin pro Reuters. Expert byl rok poté za svou kritiku systému zbit a následně uvězněn. Nyní žije v exilu. Přidali se i další kritici z řad chávismu. „Je to vydírání. Venezuelané, kteří dnes tuto kartu vlastní, mají více práv než ti, kteří ji nemají,“ nechal se slyšet Héctor Navarro, jeden ze zakladatelů PSUV.
Stejně jako Daquin Navarro dnes žije v zahraničí. Jeho slova poukazují na další, podle opozičníků, vládní záměr. Maduro může vypozorovat, která oblast má velký počet držitelů těchto karet a zaslat těmto “sektorům” extra dodávky jídla, peněz či léků a kupovat si tak loajalitu.
Rafael se nadále považuje za odpůrce Madura. “Potřeboval jsem jen jistotu levného benzínu, nikdy mu ale nedám svůj hlas,” prohlašuje.
