Španělská chřipka v českých zemích:
|
Ačkoliv Vánoce roku 1918 byly protiepidemickými restrikcemi do značné míry ovlivněny, díky konci první světové války dopadaly důsledky restrikcí na obyvatelstvo zřejmě méně než dnes.
Stejně jako současný koronavirus SARS-CoV-2 přicházel chřipkový virus A H1N1 ve vlnách. Druhá vlna nemoci, která jako první masivně zasáhla Evropu i Ameriku, přišla v listopadu 1918 a natáhla se i do tehdejšího období adventu. Podle britského deníku The Guardian infikoval virus celou čtvrtinu obyvatel Británie, z čehož 225 tisíc osob zabil. Většinu právě v měsících a týdnech vedoucích k Vánocům.
Nejednotná opatření
Sir Arthur Newsholme, přední britský expert v oblasti veřejného zdraví, vydal první oficiální memorandum s pokyny, jak zpomalit a zabránit šíření chřipky ve Spojeném království, v červenci 1918. Navrhoval mimo jiné izolaci nemocných od zdravých, uzavření škol a kin, dezinfekci úst pomocí kloktání a také varoval před velkými seskupeními lidí. Žádné z opatření však nebylo přijato jako povinné a odpovědnost za jejich provádění připadla na místní orgány, které se k nim stavěly různě a opatření zaváděly jen postupně a ne kompletně.
Katastrofa začala nenápadně. Nakonec španělská chřipka před sto lety zabila až 50 milionů lidí |
Existuje mnoho možných vysvětlení, proč opatření nebyla zaváděna systematicky. Uveďme tedy alespoň hlavní.
Zaprvé: lékařští odborníci si nebyli jisti základními informacemi o nemoci, tedy kdo onemocnění vlastně způsobuje, jaká je povaha a závažnost příznaků, koho nejvíce pandemie zasáhla a kdo ji nejvíce přenáší.
Většina tehdejších autorit si myslela, že chřipku způsobuje bacil, tedy prokaryotní bakterie, namísto nebuněčného viru. Systematické testování nebylo možné, protože bylo pro tehdejší vědu obtížné izolovat původce onemocnění a vypěstovat buněčné struktury uměle, tedy in vitro. Navíc způsob, jakým chřipka zabíjela, neodpovídal tomu, co bylo o chřipce doposud známo.
Karikatura z roku 1918 zobrazující masu nakupujících v městských ulicích s maskami během pandemie španělské chřipky.
Pro srovnání: virus SARS-CoV-2 byl pojmenován a jeho genetický kód prozkoumán již během jarních měsíců, tedy pouhé týdny a měsíce po globálním rozšíření viru. Číňané, tedy obyvatelé země, odkud vir pochází, pracovali s hrubým náčrtem genetické informace viru již někdy v lednu. A to zcela pomíjíme aspekty moderního zdravotnictví, které alespoň ví, jak obecně bojovat s respiračními onemocněními, i když nezná dopodrobna konkrétní parametry choroby.
Rozdíl je taktéž v tom, že restrikce jsou nyní v roce 2020 ve většině západních států, pokud nezabírá apel na osobní zodpovědnost, nařízeny povinně a nedodržování je trestáno represí. Modernější technologie také umožňují větší státní kontrolu a vymáhání pravidel, nežli tomu bylo v roce 1918. Navíc 3R, tedy nošení roušek, mytí rukou a rozestupy, se staly pravidly zcela univerzálními.
Vánoce stále ještě v zákopech
Vraťme se ještě ale zpět v čase do roku 1918 a k důvodům, proč byla britská - což lze ovšem vztáhnout na celý svět - reakce na pandemii tak nejistá a nijaká.
Zadruhé: Končící první světová válka, tehdy zvaná Velká válka, byla po uplynulé čtyři roky mnohem palčivějším problémem.
Britští obyvatelé, kteří právě prožili čtyři roky válečného strádání, nebyli ideálními adepty na omezování se ve snaze dostát přísným protiepidemickým omezením. Chřipka byla ve veřejném diskurzu považována za o něco víc zatěžující - ale stále mírnou - chorobu. Není náhoda, že druhá vlna španělské chřipky vyvrcholila po uzavření příměří, kdy tisíce lidí vzdorovaly doporučením v oblasti veřejného zdraví, shromáždily se a oslavovaly konec války na náměstích, ulicích, hospodách, domech a kostelech po celé zemi.
  |
Vojáci toužící navrátit si zpět domů přinesli chřipku do Indie, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady, USA a mnoha dalších zemí. Na Štědrý den rok 1918 popsal americký deník The New York Times v článku „Armádní Vánoce na Rýnu“, jak američtí vojáci oslavili první svátky po uzavření příměří, ačkoliv stále v cizí zemi.
Vánoční zásilky byly dopraveny v bednách přes moře o týdny dřív a po evropském kontinentu byly distribuovány pomocí železnice, nicméně NYT připisuje obdarování Santu Clausovi. K slavnostní večeři byly vojákům zajištěny ryby, kachny, dále kuřecí či vepřové maso. V každé společné ubikaci měl stát ozdobený stromek. Ty vojáci většinou získali tak, že je sami pokáceli. Nechybí zmínka ani o německé straně, která se taktéž , i přes prohru ve válce, chystala oslavit narození Krista a skupovala vícero potravin než obvykle.
Na Vánoce se stačilo vrátit domů jen menší část vojáků. Časem se postupně rozmohly příběhy mladých mužů, kteří sice přežili západní frontu, jen aby při svém návratu zahynuli z rukou španělské chřipky. V dnešním globalizovaném a propojeném světě nicméně nebylo pro rapidní rozšíření nákazy potřeba ani navracejících se vojáků.
Radost převážila
Navzdory britským nemocnicím, které bojovaly o volná lůžka, popsaly různé místní noviny té doby šílený spěch při nakupování, píše britský bulvární deník The Daily Mail. Poprvé po téměř čtyřech letech byly z výloh obchodů odstraněny zatemňovací záclony, které sloužily k tomu, aby se krámky nestaly terčem německých bomb. Místo toho byly výlohy plné vánočních ozdob a dekorací. Prožité nebezpečí a hrůzy právě skončené války převážily svou důležitostí pandemii.
Navzdory pokusu sira Arthura varovat veřejnost před shromažďováním se proběhlo za účelem oslav Vánoc mnoho akcí. Dobové fotografie například ukazují jednu takovou událost v hotelu Palace v Londýně, během níž děti z dětského domova předvedly baletní tanec pro důstojníky americké armády pobývající v hotelu. Svou roli sehrál i fakt, že okolo Vánoc již šíření nákazy razantně zesláblo, ve srovnání například se začátkem prosince či koncem listopadu.
Situace za Atlantikem byla v lecčem podobná, ztížená ovšem faktem, že koncem listopadu se v Severní Americe odehrává další důležitý náboženský svátek: Díkůvzdání. Podniky, které utrpěly značné ekonomické ztráty během války, přímo toužily po shonu vánočních nákupů, ačkoli míra omezení těchto činností se lišila - podobně jako v Británii - od místa k místu, uvádí americký server Fox News. V USA během řádění španělské chřipky zemřelo celkem zhruba 675 tisíc osob.
„Stovky tisíc lidí ztratily své blízké,“ sdělil pro The New York Times J. Alexander Navarro, historik lékařství z Michiganské univerzity a redaktor encyklopedie věnující se právě španělské chřipce. „Ale v době díkůvzdání se nevedla žádná skutečná debata o tom, zda by se měli lidé sejít dohromady, či ne. Prostě se sešli, často třeba s prázdnou židlí u stolu.“
Poučení pro Česko? Odmítači roušek brojili už při španělské chřipce v San Franciscu, druhá vlna byla zničující |
I zde panovalo všeobecné veselí směrem k přeživším hrdinům z evropských zákopů. „Na Štědrý den roku 1918,“ napsal deník NYT, „budou tisíce vojáků přivítány v domech v po celém New Yorku a pozvány na tance a hostiny. Kromě zábavy a tance bude připraveno 300 liber čokoládového fondánu vyrobeného hezkými dívkami a obdobně tolik liber ledového dortu, vytvořeného většinou jejich matkami.“ Dokonce i v San Francisku, které bylo jedním z nejhorších ohnisek nemoci s nejpřísnějšími omezeními, zaplavili lidé 11. listopadu ulice, aby oslavili dojednané příměří.
Oslavy konce první světové války v USA v Chicagu.
Jestliže některé americké státy či jednotlivé okrsky přijaly uzavírky klíčových míst, jako byly například kostely, se slábnoucí epidemií v prosinci jim bylo umožněno fungovat alespoň na Štědrý den. „Předpokládám, že jste viděli, že město je v karanténě,“ napsala Caroline Schumacherová z města Carroll v Iowě v dopise ze dne 29. prosince 1918 adresovaného své rodině. „Nevím, jak dlouho bude ještě uzavřeno. Je to strašné, když zde není kostel. Vůbec mi to nepřipadalo jako Vánoce.“
Ačkoliv záznamy v denících ukazují, píše Fox News, že lidé stále truchlili nad ztrátou tradičních oslav, pravděpodobně jim tolik jako nám nechyběli příbuzní, protože tehdy - ve srovnání s dneškem - bylo mnohem častější bydlet ve stejné domácnosti či alespoň v blízkosti celé širší rodiny. Podle časopisu Smithsonian si někteří lidé také stěžovali, že kostely byly uzavřeny, zatímco salóny zůstaly otevřené, což až moc dobře připomíná jarní situaci z Česka, kdy kostely zůstaly na Velikonoce, nejdůležitější křesťanské svátky, silně omezeny, zatímco hobbymarkety fungovaly.
Nelze nezmínit, že svět v roce 2020 je na mnohem lepší pozici pro řešení pandemie, než byl kdykoliv dříve. Ale jak ukazuje příklad roku 1918, i přes nejlepší dostupnou politiku, medicínu a vědu se lidé musejí naučit žít se vzduchem přenosnými chorobami. Úkolem ovšem je naučit se s nimi žít tak, aby se toto žití dalo považovat za plnohodnotné a nešlo jen o pouhé přežívání. Pokud jste zvládli oslavit Vánoce, jste nejspíše na dobré cestě.
Poslední opravdu velká pandemie, španělská chřipka, v Evropě a v Americe naplno propukla na podzim roku 1918 a trvala do jara 1920. Počet obětí se odhaduje mezi 17 a 50 miliony lidí. Některé prameny dokonce mluví až o 100 milionech. Úmrtnost je tedy odhadována na 1 až 5 procent celkové tehdejší populace. Z nakažených zemřelo 3 až 10 procent lidí (smrtnost). Pozoruhodné přitom bylo, že převážná část nemocných i obětí španělské chřipky byli mladí lidé.
Španělská chřipka i covid jsou vysoce infekční respirační choroby, což je činí do jisté míry srovnatelnými, proto se s články o všech možných podobnostech obou pandemií letos roztrhl pytel. Zkušenost našich praprarodičů ale opravdu byla v lecčem podobná. Nosily se roušky – ačkoli často byly z nevhodného materiálu, který propouštěl. Děti také po různě dlouhá období nechodily do školy, což bylo - podobně jako nyní - vnímáno jako nezbytné, ale kontroverzní opatření . A proti nařízením rovněž brojili odmítači.
