Psal se rok 1983, v Paříži právě probíhaly komunální volby a předseda strany Národní fronta (NF) Jean-Marie Le Pen se ucházel o místo na radnici ve 20. obvodu. Tehdy se po jeho boku poprvé objevila jeho dcera Marine. Sama tuto zkušenost v rozhovoru pro média v roce 2006 popsala jako „naprostý šok“. Již o tři roky později jako osmnáctiletá vstoupila do řad NF a přestože se po velice krátké době stala radní jedné z pařížských čtvrtí, zůstávala v otcově stínu.
Útoky na Židy ve Francii jsou projevem návyku a tolerance, říká předseda židovské konzistoře |
NF byla stranou s xenofóbním a rasistickým elektorátem, i přesto se v roce 1986 stala čtvrtým nejsilnějším subjektem v rámci Národního shromáždění s 35 mandáty. Následná reforma volebního zákona za vlády Francoise Mitteranda však Národní frontu vypudila z parlamentu a přestože v roce 1988 získala stejný počet hlasů, obdržela jen jedno křeslo. I tak byli již Le Penovi pevně zapsáni v myslích Francouzů.
Jean-Marie Le Pen.
Politický vrchol Jean-Marie Le Pena však přišel až v roce 2002, kdy se dostal do druhého kola prezidentských voleb. Francouze tehdy výsledek zaskočil a raději svorně hlasovali pro nepříliš chtěného Jacquese Chiraca, než aby dali hlas kandidátovi spojovanému s rasismem a antisemitismem. Již tehdy začala stoupat do povědomí veřejnosti nová hvězda hnutí – Marine.
Aktivně se účastnila debat s občany, byla součástí volebního týmu a přemýšlela nad tím, jak dostat k Národní frontě větší část populace. Dokonce navrhovala změnu názvu strany, aby se odtrhla od rasistické minulosti, což vedlo k velkým sporům v rámci strany. Na špičku popularity ji pak vystřelily evropské volby v roce 2009, kdy získala jeden ze 4 mandátů NF, a od roku 2011 vedla samotnou stranu.
Přeměna strany
Le Penová otěže vedení převzala s vervou a do stranických záležitostí si téměř nenechala mluvit. Rozhodla se od minulosti odříznout a rozšířit voličskou základnu. Vybírala důvěryhodné kandidáty i s etnickým pozadím, zdůrazňovala ekonomická témata a kritizovala vládu. Přesto však ponechala straně jméno dlouhodobě spojené s otcem zakladatelem a akcentovala ochranu francouzských hodnot proti migrantům. A její taktika se vyplatila. V roce 2014 získala NF kontrolu nad 11 radnicemi ve Francii, což byl nový rekord strany.
  |
Její úspěch ostatně silně podpořila nechuť Francouzů k tehdejšímu prezidentovi Françoisu Hollandovi, jehož vláda nebyla schopná bojovat s vysokou nezaměstnaností a zadlužením - NF měla největší úspěch právě v oblastech s vysokou nezaměstnaností. Podle odborníků měli totiž voliči pocit, že tradiční strany selhaly a je čas dát příležitost hnutí Le Penové.
Boj proti imigraci a establishmentu, kterého NF fakticky nikdy nebyla součástí, pokračoval v eurovolbách 2014. NF tehdy naprosto převálcovala rozložené tradiční strany a získala největší počet mandátů.
Le Penové pak následně pomohly i teroristické útoky v Paříži v roce 2015 a ona zintenzivnila protimigrantskou rétoriku. Stále však byla o poznání umírněnější než její otec, kterého ten samý rok nechala ze strany vyloučit, aby se od radikální rasistické minulosti odřízla naplno.
Následovalo období rozbrojů. Marine o otci v médiích říkala, že má „předimenzované ego“, zatímco Jean-Marie veřejně pronášel, že se za svou dceru stydí. Trvalo několik let, než se spolu Le Penovi opět začali bavit. O stranických záležitostech už ale nehovoří.
Odříznutí od minulosti
I přes odchod Le Pena však v NF zůstalo i radikální křídlo. To představovala především neteř Le Penové Marion Maréchal. Stejně jako Marine se Marion do povědomí široké veřejnosti dostala při prezidentských volbách. Objevovala se na kampaních, promlouvala k davům a podporovala tetu v boji o Elysejský palác. Marine však nakonec proti Emmanuelu Macronovi neuspěla, podle analytiků z podobných důvodů jako její otec v roce 2002 proti Chiracovi.
Marion Marechal-Le Penová během vyhlášení volebních výsledků v Marseille.
Strana opět potřebovala změnu a dostalo se tak nakonec i ke změně jména. Nové Rassemblement national (Národní sdružení) se svým názvem ve francouzském povědomí odkazuje na první stranu milovaného generála de Gaulla a Marine Le Penové poskytlo nový start a novou sílu k odvetě „žlutými vestami“ oslabenému Macronovi v nadcházejících eurovolbách.
Podle posledních průzkumů se zdá, že by strana Le Penové mohla opět v eurovolbách zvítězit. V polovině května totiž předběhla prezidentem podporované hnutí Republiko vpřed! a ve spolupráci s krajně pravicovými stranami napříč EU míří za úspěchem.
S novým směřováním strany však již po prezidentských volbách nesouhlasila Marion Maréchal a stranu nakonec opustila. Svůj návrat do politiky nevyloučila a podle četných názorů předních komentátorů jen čeká na správnou chvíli, až pozice tety v rámci hnutí oslabí.
