Napadlo mě, že jsem něco musela přehlídnout, a schválně jsem si další díl toho televizního pořadu pustila s tím, že budu dávat větší pozor než jindy. Ve skutečnosti se na tu show alespoň po očku dívám docela často, ne snad proto, že by mě nějak zvlášť bavil tanec, ale že mě baví Marek Eben.
Oceňuju, jak zvládá tolik vstupů na ne zrovna vydatné téma, aniž by si dovolil jedinou jalovost. Vždycky je tam něco, co mě zaujme. Malá zajímavost, neobvyklý pohled, jemný vtip, často všechno dohromady, přitom nikdy urážka. Být porotcem v této disciplíně, dala bych mu devítku nebo jen osmičku naprosto výjimečně. Spíš by padaly desítky.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Pan Jindřich |
Připouštím ovšem, že mi chybí kurz kritického myšlení. Proto mi asi nedošlo, že jde o sexistickou hanebnost, když moderátor zmíní, že jméno Natálie Otáhalové plné dlouhých samohlásek vystihuje, jak tanečnice vypadá. Naivně jsem se domnívala, že u tance jsou dlouhé nohy přednost a není špatně všimnout si něčeho, co má deklarovat samo minimalistické oblečení.
Když se před lety začalo říkat, že musíme mladé lidi naučit kriticky myslet už ve škole, měla jsem dojem, že půjde hlavně o to, aby se učili pochybovat a ptát. Doufala jsem, že se začnou zajímat, proč tvrdíme, že tohle je dobře a tamto špatně, když by to taky mohlo být úplně naopak, pokud bychom se na věc podívali z jiného úhlu. A že budou říkat, co si o tom či onom myslí oni sami. Jenomže to vypadá, že oni, když už si mají myslet, tak si radši myslí o někom než o něčem. Většinou, že je debil.
Popravdě nic neobvyklého. Taky se nám za mlada líbilo mluvit o debilech. Akorát jsme s tím nemohli tolik ven, což mělo ale výhodu, že se to nenaředilo. Když vypustíte ostré slovo do velkého prostoru, začne trochu bloudit a někdy se v něm dokonce ztrácí. A to je pak potřeba na razanci přidávat a přidávat, aby si lidi všimli. Přibývá totiž i konkurence, takže obstát v soutěži o nejostřejší pero nebo hlášku nebývá vůbec snadné, byť terčů není taky úplně málo. Jsou to všichni, na které je více či méně vidět, přičemž někteří to ostřelovačům dost ulehčí, protože si, chudáci, naběhnou.
Někdo řekne proč chudáci. Kdo chce být vidět ve veřejném prostoru, musí být vybaven. A myslí se tím zřejmě něco jako neprůstřelná vesta, nebo dokonce brnění. Ale upřímně, dovedete si představit Marka Ebena v brnění?
