Zatím nic nepřináší důvody k optimismu. Bohužel.
S ohledem na to, že volby už byly, je měsíc po dvanácté na to říci, v čem by se stát měl řídit jako firma a kde to naopak vůbec nejde. Stát by se měl jako firma řídit: 1. V jasném rozdělení odpovědnosti za úkoly a jejich splnění, a to v celém řetězci podřízenosti a nadřízenosti a dotahování odpovědnosti do konkrétních sankcí. 2. Ve lpění na vysoké profesionalitě a kvalifikaci pro všechny posty. 3. V produktivitě, efektivnosti a rychlosti, v systematickém měření a sledování výsledků a spravedlivém odměňování podle těchto měřitelných a transparentních výsledků. 3. V disciplíně na pracovišti. 5. Ve vystupování vůči zákazníkům (v tomto případě je jimi veřejnost) a vlastníkům (v tomto případě jsou jimi občané státu). V těchto pěti oblastech. V ostatním se demokratický stát a jeho instituce jako firma řídit nedají. Je škoda, že lidé na volebních kandidátkách ANO si to nezjistili předem, např. od takových demokratických států, jako je Nový Zéland, které jsou v příblížení řízení státu firmě asi tak nejdále, jak to jde ... a přesto to rozhodně není řízení jako u firmy. Řídit jako firmu lze jen stát totalitní. Každý bod by se slušelo vysvětlit, ale to je na článek, ne na příspěvek v diskuzi. Český stát má ve svém řízení OBROVSKÉ rezervy - žádný použitelný font není tak velký, aby dobře vizualizoval, jak velké. Řízení státu je podle mě zdaleka největší - mnohonásobně největší - současná brzda české ekonomiky a české společnosti. Dnešní řízení veřejných služeb na úrovni centrální i regionální už dospělo do fáze plné institucionalizace (!) klientelismu: kdo bezprostředně nehraje na ruku momentálě vlivným chobotnicím v pozadí politiky, většinou širší veřejnosti neviditelným, nesmí být na pozicích rozhodujících o významných tocích peněz a o významných personálních otázkách. Na řadových referentských pozicích takoví lidé být smí, ale i kdyby jejich výsledky práce byly sebelepší a sebeprofesionálnější, vyšší úrovně je stačí zhatit. Diskuze o daních a ústřední role, které jí vyjednávající týmy dávají, je až absurdní. (O restitucích ani nemluvím, ač k nim mám mnoho výhrad. Ovšem je to problém čtvrtého řádu.) Zásadní problém české ekonomiky a rozpočtu není výše daňových sazeb. Výběr daní je důležitý, to ano, daňové sazby ne. Dokonce to není ani problém druhého řádu, možná ani třetího. Problém prvního řádu je od koho a jak stát inkaso daní opravdu vynutí a od koho je naopak nikdy neuvidí, ani mu to nevadí ... a především kam, komu, na co, jakými cestami, a v jaké proporci k tomu, co za srovnatelnou hodnotu lze pořídit v efektivním státě, plynou peníze vybrané na daních. A jaká sekyra vzniká, protože se takto vybraných peněz nedostává. Problém je, že takový systém nelze napravit za rok, ale to neznamená, že lze odkládat začátek. A velký problém je, že skutečná náprava takového systému začíná důsledným soudním postihem všech překročení zákona - spravedlivě, ale RYCHLE (viz Švýcaři v případě praní špinavých peněz a okrádání státu v kauze MUS), důsledně a přísně. Včetně odpovědnosti za činy, ke kterým došlo vinou přijímání pokynů od zákulisních Housků, Rittigů, Janoušků atd. (Včetně vyšetření podezřelých podvodů typu tituly pánů haška a Onderky - zase kandidátem na primátora Brna? Vážně? To je ta ukázka funkčního státu podle ČSSD?) Jenže my se zatím dozvídáme, že i přímé uplácení poslanců je v České republice plně v mezích zákona. Ano, institucionalizace klientelistického systému, umožňující a ochraňující dokonce i jeho případné ovládnutí zločinnými spolčeními, je u nás úplná. Dokonaná. A náš problém č. 1 není "řídit stát jako firmu", ale rozbourat tuto institucionalizaci ovládnutí státu. (Jsou i jiné podmínky prvního řádu, které s tím souvisí, nejen důsledné trestání. Např. úplný zákaz účasti firem, které úplně a jmenovitě neodkryjí svou strukturu financování, vč. toho, od koho mají úvěry, ve veřejných zakázkách.Už sama vyjednávání o koalici nejdou tímto směrem. Ani jednání a chování četných zvolených za obě nejsilnější strany nejde tímto směrem. (Velká čest výjimkám, není to však případ všech zvolených a všech členů vedení obou stran.) Zejména nikdo z uvedených nepojmenovává klíčové problémy české ekonomiky a společnosti, slyšíme úplně jiná slova. ČSSD, která dostala od souhry okolností příležitost, ukázat občanům, že se očišťuje od kmotrů a že odstřihne všechny, kdo se se zavražděným Houskou paktovali, měla největší starost, aby si média kauzy rychle přestala všímat. Lidé, kteří se nově dostali do parlamentu, opakují slova o řízení státu jako firmy, ač nikdy neřídili ani firmu, natož aby měli představu o charakteru, setrvačnosti a úpornosti státního aparátu, který si hravě poradí s každým nováčkem, který se ovládajícímu zákulisí znelíbí. Část nováčků se ovšem neznelíbí - chytí se do sítí dříve. než se rozkoukají.