Věrohodnost na nule

O tom ruském magorovi jsem neslyšel, nemohu tedy posoudit, nakolik jeho názory pan Joch vystihl správně. Rovněž neumím posoudit, zda jsou ony bláboly oficiálním výukovým materiálem na Akademii generálního štábu. O jiných věcech ale docela dost vím a pan Joch se v mnoha směrech mýlí tak vydatně, že se divím, že se při svých velice chabých znalostech vůbec pouští do úvah, místo aby si studoval k doplnění základních znalostí. Jen namátkou, Německo se v první světové válce rozhodně nepokoušelo podmanit si Evropu. Dokonce i do války samotné vstupovalo rozpačitě, jak dokládají záznamy z jednání císařské rady (překvapivě zejména armádě se do toho moc nechtělo). Ani Japonsko chybu zavržením severního postupu neudělalo ani náhodou. V době rozhodování totiž mělo suroviny tak na půl roku a pak utrum, to by jim případné dobytí Sibiře s prakticky neexistující infrastrukturou a neexistujícím dopravním spojením směrem na Japonsko byla na velké kulové. Takže ten Rus je možná blábolil, ale pan Joch mu zdatně sekunduje. Občas se trefí do rozumné myšlenky, ale neuvěřitelný koktejl, který tu předvádí, nevzbuzuje přílišnou důvěru v informace, které podává. Jaký má pak smysl článek vůbec psát, když mu neumí dodat hodnověrnost? Nebezpečím pro nás není, že nečteme fousatého Rusa, ale právě záplava blouznivců, kteří místo racionální analýzy faktů spřádají všelijaké teorie založené na vlastních přáních a fóbiích. Dostávají pak zajímavé nápady typu že by Ukrajina mohla vstoupit do NATO a diví se, že Putin reaguje naprosto standardním velmocenským způsobem. Ne že by bylo pro nás, kteří jsme od Rusku na doplivnutí, nějak příjemné mít takového skorosouseda, ale tím spíš bychom své jednání měli zakládat na faktech a rozumu, ne na pohádkách.