Odkup dluhu
Situace Řecka je dávno za hranicí, kdy se může samo z dluhů vyhrabat jen svou ekonomickou aktivitou. To je jasné i Troice, proto ta angažovanost. Při vší úctě, snížení úrokové sazby o jeden procentní bod nebo rozložení splatnosti dluhu ze stávajících 15 let na 30 let je v řecké situaci jen kosmetickou změnou. Tady může pomoci jen radikální umazání/zrušení významné části řeckého dluhu. Občas se v té souvislosti objevují paralely s Německem pojeho porážce r.1945, kterému byly odpuštěny poválečné reparace, aby zde byla vůbec nějaká šance na prosperitu. A vida, tento krok spolu s Marshallovým plánem zafungoval. U Řecka je tento problém o to složitější, že 3/4 současného dluhu drží instituce jako MMF, ECB, atd. a tedy odpis dluhů by musel jít přímo z peněz daňových poplatníků se všemi politickými důsledky. Současná legislativa to navíc ani neumožňuje. Tady se navrhuje např. že se ECB vzdá výnosu na řeckých státních dluhopisech, tedy v podstatě odprodá je Řecku zpět za cenu, za níž sama nakoupila (pod nominálem). Tady jde ale "jen" o nějakých 7 miliard euro. Zbývá tedy čtvrtina dluhu v držení "soukromých" rukou při návrhu zpětného odkupu z trhu. Cena aktuálně skutečně na úrovni 20-30% nominálu, tedy teoreticky 70-80% dluhu by mohla být touto cestou "smazána". Problémem může být skutečnost, o které mluvil tuším David Marek z Patrie. Že totiž emise v posledních letech bylo Řecko nuceno vydávat oproti dřívějším zvyklostem pod britským právem, aby vůbec vzbudilo zájem investorů a dluh upsalo. A pod britským právem je mnohem komplikovanější vyhlásit úpadek (default) a dluhopis nesplatit. A že právě tuto kategorii dluhopisů drží hedgeové fondy a na aktuální ceně 20-30% nominálu pomalu a jistě z trhu skupují, protože je hodlají držet do splatnosti a pak právě pomocí legislativy donutit řecký stát splatit celou jistinu.