Čtvrtek 9. května 2024, svátek má Ctibor
130 let

Lidovky.cz

V Japonsku popravili duchovního vůdce sekty Óm šinrikjó za útok sarinem v metru

Svět

  7:44
TOKIO - V Japonsku v pátek popravili zakladatele a duchovního vůdce sekty Óm šinrikjó Šókó Asaharu a šest jeho stoupenců, kteří jsou zodpovědní za plynový útok v tokijském metru z roku 1995. Nervový plyn sarin tehdy zabil 13 lidí a zhruba pět a půl tisíce dalších přiotrávil. S odvoláním na japonské ministerstvo spravedlnosti o tom informovala agentura AP.

Shoko Asahara. foto: APČTK

Belgické firmy vyvážely do Sýrie látku používanou k výrobě sarinu. Jdou před soud

K absolutnímu trestu za teroristický čin odsoudily japonské soudy celkem 13 členů sekty. Zavalitého, částečně slepého cvičitele jógy, Asaharu, soud v roce 2004 odsoudil k trestu smrti oběšením na základě 13 obvinění; mimo jiné i za přípravu a provedení nejméně 15 vražd, dalších teroristických útoků, únosů nepohodlných osob a jiných zločinů. Vůdce sekty svou vinu popíral a proti rozsudku se odvolal. To však v roce 2006 japonský nejvyšší soud zamítl.

Duchovní vůdce Óm šinrikjó Šókó Asahara s poradcem.

Mezi popravenými jsou kromě vůdce skupiny i vědec, který jedovatou látku pro útok připravil a muž, jenž atentát provedl. Jako první byl podle japonských médií oběšen Asahara.

Podle zpravodajského portálu BBC se provedení poprav odkládalo, dokud soudy neprošetřily poslední odvolání proti nejvyšším rozsudkům. To se stalo letos v lednu.

Ve víře sekty, kterou Asahara založil v roce 1987, se prolínalo učení buddhismu a hinduismu s apokalyptickými předpověďmi. Óm šinrikjó hlásala, že v roce 1997 nastane konec světa a ten nový vytvoří skupina vyvolenců náležejících k sektě. K dosažení tohoto cíle bylo nutné zajistit dostatek zbraní a vyrobit účinný plyn, který měl být použit k útoku na nejvyšší instituce, včetně císařského paláce. Sekta údajně připravovala i použití biologických zbraní se smrtícím virem Ebola.

Útok plynem v roce 1995.
Shoko Asahara (uprostřed).

Tokijský atentát byl nejhorší teroristický čin v Japonsku od druhé světové války a vůbec první útok svého druhu na světě provedený chemickou zbraní.

Teroristický útok v Japonsku

Základní údaje o teroristickém činu náboženské sekty Óm šinrikjó, která 20. března 1995 zaútočila jedovatým plynem sarin v tokijském metru. Při tragédii zahynulo 13 lidí a u dalších několika tisíc se projevily různě vážné problémy:

- Samotný útok byl přesně načasován: dopravní špička kolem osmé hodiny ranní a tři frekventované linky metra v blízkosti důležitých vládních budov slibovaly velké množství obětí. Pět nejspolehlivějších členů sekty, kteří byli chráněni protilátkou, vypustilo během tří až pěti minut kapalný sarin z jedenácti igelitových sáčků obalených novinami, které položili na podlahy vagonů metra v pěti stanicích.

- Útok byl nejhorším masovým teroristickým činem provedeným na území Japonska od druhé světové války a v dějinách terorismu drží ještě jeden neblahý primát - poprvé byla místo výbušnin použita chemická zbraň.

- Sarin objevili nacisté v roce 1938 jako vedlejší produkt v chemickém podniku IG Farben a experti ho považují za druhou nejnebezpečnější známou chemickou látku po plynu soman. I když je jeho použití v bojových akcích zakázáno mezinárodními dohodami, nasadila sarin například irácká armáda v roce 1988 při vyhlazovací akci proti Kurdům na severu Iráku. Tento nervový plyn byl použit také při chemickém útoku u syrského Damašku v roce 2013, při kterém zahynulo přes tisíc lidí, režim Bašára Asada je podezřelý i z dalších útoků tímto plynem.

- V případě tokijského metra se naštěstí jednalo o méně účinný, asi třicetiprocentní sarin, který velmi zapáchal (v čisté podobě je plyn smysly nerozpoznatelný). To cestující v podzemní dráze varovalo a zřejmě zabránilo větším ztrátám na životech.

- Výpary nervového plynu vyvolaly u zhruba 5500 lidí ztížené dýchání, pálení očí, horečku, mdloby a zvracení. Třináct osob otravě podlehlo. Stovky lidí navíc lékaři klasifikovali jako "psychologické oběti", což byly osoby bez reálných symptomů zasažení. Výpovědi očitých svědků a vlastní vzpomínky na teroristický čin později popsal ve své knize nazvané Underground (1997) i slavný japonský spisovatel Haruki Murakami.

- Incident vyslal do celého světa varovné signály, že něco podobného se může stát kdekoli. Kromě toho vyšla najevo nepřipravenost japonských orgánů na podobnou chemickou katastrofu i selhání místních tajných služeb, které nezachytily varovné signály o přípravách činu.

- I když se k činu nikdo nepřihlásil, stopy směřovaly k náboženské sektě Óm šinrikjó (Učení Nejvyšší pravdy Óm). Policie v následujících týdnech prohledala její sídla, kde našla tuny chemikálií potřebných k výrobě sarinu, části střelných zbraní a důkazy o vývoji biologických zbraní. V přímém přenosu byl 16. května 1995 zatčen i poloslepý guru sekty Šókó Asahara (narozený 2. března 1955), který byl obviněn z teroristických útoků, vražd a dalších zločinů.

- Až po deseti letech si 13 hlavních organizátorů včetně Asahary vyslechlo trest smrti, všichni se ale odvolali. Japonská justice proces s pachateli útoku definitivně uzavřela v listopadu 2011. Provedení poprav se odkládalo, dokud soudy neprošetřily poslední odvolání proti rozsudkům, to se stalo letos v lednu. Dnes Asaharu a šest jeho stoupenců oběsili.

- Sektu, která měla v době největšího rozmachu až 40 tisíc členů, z toho velkou část v Rusku, založil Asahara v polovině 80. let. V jejím učení se prolínaly prvky buddhismu a hinduismu s apokalyptickými předpověďmi. Hnutí například hlásalo, že v roce 1997 nastane konec světa a nový svět vytvoří jen skupina vyvolenců. K dosažení tohoto cíle bylo nutné zajistit dostatek zbraní a vyrobit účinný plyn, který měl být použit k útoku na nejvyšší instituce, včetně císařského paláce.

- V prosinci 1999 se sekta za útok v tokijském metru omluvila. O rok později změnila název na Alef (podle prvního písmene hebrejské abecedy), vzdala se minulosti spojené s násilím a prohlašuje se za umírněné náboženské hnutí. Japonské úřady nicméně jejích asi 1400 členů nadále považují za hrozbu pro společnost a drží je pod přísným dohledem.

Autor: