130 let

VELKÝ BLEŠÁK aneb b globální byznys na blátě

Česko

Na místě dávné chlouby našeho průmyslu vyrostla olbřímí tržnice, kde seženete vše od zrezlého dětského xylofonku po fungl novou sedačku. Fotografoval

PÁNOVÉ KOLBEN S DAŇKEM by asi splakali, v co že se to proměnil areál jejich slavné pražské továrny, ale dnešní návštěvníci pravidelných sobotních bleších trhů v bývalém areálu ČKD Kolbenova si pochvalují, že na ploše 50 000 m2 najdou hotové poklady. Na největším blešáku v Česku (a možná i v Evropě) mluví prodejci mnoha východními jazyky a kupující se rekrutují ze všech sociálních vrstev, jakož i z řad cizinců mlsně pokukujících po nějaké pořádné bizarnosti. TÝDEN CO TÝDEN NOVÉ ZÁZRAKY. Od agresivních výpadů k přátelské komunikaci, od obnošených kecek k hi-fivěži, někdo jen popíjí a pokukuje, jiný vyvolává a vychvaluje své zboží jako na starých trzích.

A Romové prodávají věci, jež pořídili na „hromádkách“ v Německu. Naši západní sousedé totiž mají jednu šikovnou tradici: v určené dny v roce vyndají před domy nábytek a ostatní věci, které už nepotřebují.

Na blešáku je přitom stále víc narváno. „Dřív stačilo, abych přišla v deset, dnes musím chodit v sedm ráno, abych našla ty nejlepší kousky,“ říká milovnice starožitností, devětadvacetiletá Kateřina z Prahy, která vyráží zkoumat blešák každou sobotu. Kateřina se krom nostalgických kousků (osmdesátkové placky se Sandokanem, Sandrou a Billy Idolem po pětikoruně) poohlíží i po praktických věcech. „Nový podsedák pro děti do auta jsem tu pořídila za 50 korun, pětkrát levněji než v normálním obchodě.“ Jen potravinám se Kateřina vyhýbá. Stánky s poněkud unavenou zeleninou, pár dní prošlými jogurty a pár měsíců prošlými čokoládami v ní nevzbuzují důvěru.