8. srpna 2018 5:02 Lidovky.cz > Zprávy > Video

Otec byl vizionář, po okupaci propojil lidi tajným vysíláním, vzpomíná tehdy osmnáctiletý Rada

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse

PRAHA Dvacátého srpna roku 1968 odjel z chalupy na Sázavě do bytu v pražských Kobylisích, kde bydlel s rodiči. Zalil kytky a šel spát. V noci slyšel jedno, jak léta jedno letadlo za druhým, ale nevěnoval tomu příliš velkou pozornost. Ráno už hučely tanky. “Zajímavé je, že přijely přesně z té strany, odkud se v roce 1945 osvobozovala Praha,” líčí Pavel Rada ve vzpomínce na den, který už nikdy nevymaže z paměti. Server Lidovky.cz přináší již třetí díl seriálu Bylo jim osmnáct o dosud nikdy nezveřejněných příbězích z invaze.

Jeho tatínek den nato přijel hned do Prahy a odvezl ho zpět na Sázavu. Sám se o politiku moc nezajímal. „Pak přišla změna, nikdo nevěděl, co bude dál. Dozvídali jsme se jen kusé informace z rádia,” vzpomíná milovník koní. 

Stranou na Sázavě

Jeho otec přejížděl mezi Prahou a Sázavou, Pavel se až s odstupem času dozvěděl pravé důvody jeho přejíždění mezi rodinou a jeho kolegy. “On o tom nechtěl moc hovořit. I pro něj to asi bylo těžké. On tehdy stál dost otevřeně na Dubčekově straně a když se to začalo vyhrocovat, tak mi řekl, že mu došlo, že musí něco začít organizovat,” vypráví Pavel.

Jeho kolegové z výzkumného ústavu navrhovali rušit letadla, protože přistávala další a další, jeho otec se ovšem rozhodl k jinému kroku. “Nakonec to sklouzlo k tomu, že celý výzkumák spustil náhradní vysílací zařízení,” říká dnes již osmašedesetiletý Pavel s tím, že se jim ilegální vysílání podařilo utajit. “To bylo to nejvýraznější, co jsem v té době zažil.” 

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

Otce považoval za jakéhosi vizionáře. Dnes si jeho rozhodnutí nesmírně váží, o to více, že jej za to režim krutě potrestal. “Z ředitele výzkumného ústavu se stala uklízečka,” smutní ve vzpomínce na minulý režim.

I Pavlovi se celý život převrátil naruby. “Byl jsem osmnáctiletej kluk, kterej měl sice spoustu elánu, ale nechápal, jak se to může stát. Byl to náhlý nával nedůvěry. Velký nedůvěry,” říká. “Najednou se ukázalo, že je potřeba počítat s násilím.” Cítíl, že se Čechoslováci stali obětí intrik.

“Měla jsem dva sourozence. Jednou polovinou jsme si užívali léta a prožívali taková ta klukovská léta, na druhou stranu jsme přemýšleli, co všechno můžeme udělat,” vzpomíná na to, jak mu invaze změnila způsob myšlení.

JAKÝ JE VZTAH ČECHŮ A RUSŮ? DEBATA S PETROU PROCHÁZKOVOU

Kvůli okupaci Čechům a Slovákům před očima zrudl okolní svět. Pod vlivem událostí takzvaného Pražského jara si přitom svou budoucnost představovali v poněkud jiných barvách. Jednadvacátého srpna roku 1968 se nesmazatelně zapsal do historie našeho území. 

Server Lidovky.cz u příležitosti 50. výročí události pořádá diskusi pro veřejnost o tom, jak se proměnil vztah Čechů a Rusů. 

Diskusi zahájí novinářka LN a humanitární pracovnice Petra Procházková, která proslula nejen zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Je držitelkou medaile prezidenta České republiky Za zásluhy či novinářské Cena Ferdinanda Peroutky. 

Během večera bude též promítán osmidílný videoseriál "Bylo jim osmnáct" autorské dvojice serveru Lidovky.cz Šárky Kabátové a Ondřeje Boja. 

Termín: úterý 14. srpna od 19:00 v Café Jedna v pražském Veletržním paláci

  • 3Diskuse


Šárka Kabátová

Autor

Šárka Kabátovásarka.kabatova@lidovky.czČlánky