Rozumím vám
Rozumím vám, pak si ale řekněme 2 věci:A. Co rozumíme pod tou "vědou" a "kvalitním výzkumem" a jestli je realistické je od ÚSTR očekávat. V Československu dostaly společenské vědy za předchozího režimu na frak takovým způsobem, že ve většině oborů se z toho dodnes nevzpamatovaly, protože především byla vymýcena (v některých oborech ani nebyla založena) metodologická kultura moderní vědy a ve velké většině společensko-vědních oborů se ji dosud nepodařilo etablovat. Viz letité diskuze o kvalitě výzkumu v různých oborech u nás v mezinárodním srovnání, nemá smysl opakovat zde.B. Že v případě dat z ABS ve velkém rozsahu může jít o data osobní a zneužitelná, která by podle principů nakládání s osobními informacemi obvyklých ve vyspělých zemích* měla být chráněna. Má reakce na A. je: kvalitní vědu produkovanou interně od ÚSTR očekávat nelze, to si na něco hrajeme. Možná kvalitnější než je český průměr (i to je s ohledem na Zákon 181 a statut ústavu málo realistické), ale ne opravdu kvalitní v mezinárodním smyslu toho slova. ÚSTR, a jen ÚSTR, ovšem může ke kvalitnímu výzkumu a vědě přispět jedinečným způsobem, když umožní přístup ke svým datům kvalitním vědeckým pracovištím, která o ně budou mít zájem. Předchozí připomínka Hella, že dnes každý vědec může přijet, zapsat se a přebírat se v materiálech ústavu, mi přijde symptomatická pro celý ten ušmudlaný, zaprášený přístup k problematice ústavu. NEŽIJEME V 80. LETECH! Takto se dnes výzkum nedělá a opravdu kvalitní vědecká pracoviště nebudou o výzkum s relativně úzkým zaměřením, který zároveň vyžaduje, aby vědec vypadl ze svých každodenních povinností a interakcí s kolegy a studenty, odletěl do středu Evropy, vynakládal peníze na letenku a hotel, aby si časově velmi náročnou formou mohl pořídit vstupní data ke svému výzkumu, mít valný zájem. Možná to pomůže pár českým studentům a mladým vědcům dělajícím výzkum se zahraničními kolegy z kvalitních pracovišť, ale jak diskuzi okrajově sleduji, i o tom pochybuji. (Podíl externistů na výzkumu je ústavu počítán jako mínus, ne plus.) Bod B. je pádný a závažný. Lze s ním naložit např. takto: 1. Ústav před zpřístupněním databází kterémukoliv vědci archiválie od takových dat vyčistí.Všechny primární zdroje dat svá data čistí a popisují. To je normální a nutné, protože jinak hrozí, že ti, kdo s nimi budou pracovat, je budou interpretovat (pochopí je, vysvětlí si je) jinak, než je opodstatněné. V datech je vždy řada šumů a musí se kontrolovat např. pro konzistenci. V případě ABS ovšem s ohledem na povahu dat hrozí, že čištěním nebude odstraňování šumů, ale odstraňování dat, která jsou někomu nepohodlná.2. Na veřejný přístup k datům se uvalí časové embargo. Našich 30 let nebo amerických 50 let.Přístup ověřený i z jiných zemí. I ten ale vyžaduje důkladné ochránění archivu, nejlépe převedením do digitální podoby v úplnosti, aby se po datech zachovala digitální stopa, kdyby chtěl někdo při každé politické změně přijít a mazat.3. Data mohou být na internetu, tj. přístupná z kteréhokoliv místa, ale přístup k nim jasně identifikovaný.S ohledem na to, že zákon i politická sféra požaduje některé výsledky hned, ne za dalších 7-27 let, je to asi nejrozumnější kompromis. Přístup k elektronickým datům může být jen na žádost vědcovy instituce (a ne kteréhokoliv digitálně zakódovaného jednotlivce), sdělení konkrétního účelu použití dat a souhlasu s podmínkami využití/zneužití dat, a databáze by musela být kontruována tak, že přístup ke každému datu bude identifikovatelný. Takto funguje mnoho databází v soukromém sektoru, problém v tom nevidím. Rozdíl oproti fyzickému příchodu do archivu a zapsání se je rozdíl 21. oproti 20. století. Nejlepší vědce, kteřé by mohli mít zájem o zpracování naší nedávné historie (bez vedlejších záměrů) do ÚSTRu těžko dostanete, nanejvýš na stáž. A když už je tam dostanete, nebudou tam s nimi jejich kolegové (školitelé, anebo naopak doktorandi a asistenti, s nimiž na výzkumu pracují) a metodologické zázemí a kultura, která špičková vědecká pracoviště poskytují. Ta v ÚSTRu nejsou a dost pravděpodobně nikdy nebudou, protože vybudovat je by nutně vyžadovalo vytáhnout ÚSTR z politiky (zcela změnit zákon 181/2007Sb., zcela změnit způsob jmenování orgánů ústavu a částečně změnit poslání), nalít do ústavu hodně peněz (veřejných nebo soukromých) a zapojit ho do společných projektů s předními světovými pracovišti v oblasti historie, politologie, sociologie. Z vnějšího pohledu se zdá, že o to poslední se odvolaný ředitel snažil - aspoň tak, že do vědecké rady jmenoval několik renomovaných osobností z renomovaných zahraničních institucí, jejichž PhD studenti se ve svých budoucích dizertacích mohli do takových projektů zapojit. Všichni tito pánové už ovšem z rady rezignovali._____* Platí to dnes. Generace pod 25 let už o sobě do plenéru dává tak detailní osobní informace a spolu s Markem Zuckerbergem pléduje pro "společnost bez soukromí", že není vyloučeno, že až za 15-20 let převládne u kormidla, pravidla ochrany osobních informací změní. (Myslím, že ne, spíš zjistí, že právo na soukromí je základním lidským právem, ale to je odbočka.)