Těch podivností na celé kauze MUS je už dost na to, aby
soudný člověk začal pochybovat o tendenčních blábolech o jejím zametání Rampulou a Kalouskem a blábolech o spasiteli Pavlu Zemanovi. Bylo a je veřejným tajemstvím (které se někdo úporně snaží zašlapat do země), že švýcarské straně se poměrně dloho “nedařilo” v souvislosti s jejími požadavky na poskytnutí informací z ČR k MUS popsat jí prošetřovaný skutek tak, aby bylo jasné o podezření z jakého trestného činu vůbec jde. Není tedy divu, že česká strana za takové situace žádnou vstřícnou aktivitu nevyvinula, tím spíše pokud se i opakované požadavky ČR na zpřesnění žádosti švýcarské strany míjely účinkem. Nepochybuji o tom, že současné špičky justice moc dobře vědí, že nejen Švýcarsko, ale i jiné státy, vyžadují velmi podrobné informace o řízení vedeném v ČR, pakliže ČR v rámci právní pomoci od těchto cizích zemí požaduje informace bankovního charakteru, nebo dokonce informace týkající se rozhodování a činnosti státních orgánů, ministrů nebo vlády. Stejně tak tito lidé moc dobře vědí, že přesný popis skutku, který je v ČR vyšetřován, je vůbec podmínkou toho, aby dožádaný stát posoudil zda žádosti vyhoví a pokud ano, v jakém rozsahu. A když už dožádaný stát žádosti ČR vyhoví tak onem popis skutku je zpravidla i nepřekročitelným rámcem pro použití poskytnutých informací. Je tedy něco divného na tom, pokud se stejný princip snažily české orgány uplatnit v minulosti? V té minulosti, která je dnes označována novými “elitami” jako doba “zametání kauz pod koberec”. Bez ohledu na to, že některé z tzv. zametených kauz, byly zatím jen “znovuotevřeny” a je ve hvězdách, zda se vůbec dostanou alespoň k soudu.Pokud ze Švýcarska nebyly poskytnuty relevantní informace, tak česká strana ani nebyla schopna posoudit, zda a vůbec jí nějaká škoda vznikla, potažmo přihlásit se s nárokem na náhradu škody jako poškozený. Snad jen úplný trotl by byl schopen za takové situace, s vidinou snadného získání finančních prostředků, prohlásit se za poškozeného (zkusit to, zda z toho něco “kápne”) a myslet si, že svůj “nárok” nebude muset odůvodnit a neponese žádné následky.Chce-li někdo tvrdit, že to byl Rampula a Kalousek, kteří svým postojem bojkotovali vyšetřování ve Švýcarsku, pak by k tomu museli mít oba nějaký pádný důvod. Ani jeden z nich nevypadá na to, že by se jednalo o prosťáčka, který když něco koná, tak koná “jen tak”. Takže zůstává pouze ničím nepodložená spekulace, že oba tak činili v úmyslu pomoci potenciálním pachatelům vyhnout se trestnímu stíhání, neboť jiné vysvětlení se nenabízí. Vzhledem k tomu, že žádný OČTŘ evidentně v tomto směru nic nekoná, pak je zřejmé, že tato spekulace je nesmyslná. Jedinou aktivitou vůči oběma jmenovaným je mediální okopávání kotníků s cílem masírovat veřejnost, jak to ta nová “garda” vede lépe.Díky sdílnosti pana státního zástupce vyšla najevo šokující skutečnost – česká strana nemá k dispozici ani oficiální text obžaloby! Nad hloupostí zdůvodnění této skutečnosti nemá smysl se ani pozastavovat. Jinými slovy justiční orgány ČR, jako suverenního státu, oficiálně neví(!) doposud z čeho jsou občané ČR v zahraničí obviněni, ale “Češi si spolupráci se Švýcarskem v posledních dnech velmi chválí”. A další, vskutku perla - není ani jasné, zda ČR získá oficiální cestou rozsudek ze Švýcarska! Takže česká strana je odkázána na milost či nemilost Švýcarska, byť poskytovala informace, bez kterých by se řízení ve Švýcarsku nehnulo z místa. Trestní řízení v ČR bude intenzivně pokračovat dál, aby se možná v budoucnu pánové Koláček a spol., až nastane vhodný okamžik, vytasili s rozsudkem ze Švýcarska, z jehož obsahu může vyplynout, že v obou zemích probíhalo řízení v téže věci, a tedy v ČR nemohou již být za totéž odsouzeni. A jestli si odvolací soud ve Švýcarsku dá na čas a rozhodne (dle informací ČP) až v roce 2015, tak to je pro obžalované krásné, ne? Na závěr si nelze nepoložit otázky – kolik a jakých informací bylo z české strany poskytnuto do Švýcarska, kdo a podle čeho posuzoval důvodnost žádosti o informace, když česká strana dosud nemá žádný oficiální dokument o tom, co je předmětem řízení ve Švýcarsku?