úřednický zákon
1. Platný zákon o státní službě předkládal a prosadil tehdejší ministr práce a sociálních věcí Špidla, nikoli ministr vnitra Gross.2. Kvantitativní analýza je vzhledem ke vzdělání autorky pochopitelný přístup, takto se lze snáze vyjádřit ke složitému problému, o kterém víme jen málo.V daném případě to nesedí. Platný zákon řešil právní postavení úředníků v podstatě v plném rozsahu, navrhovaný zákon naopak ponechává pracovní poměr (tedy režim zákoníku práce) a řeší vlastně jen odchylky pro tuto zaměstnaneckou skupinu.3. Zúčastnění pisatelé zatemňují věc tím, že se vyjadřují zkresleně k pojmu vrchnostenská správa. Zjednodušeně pro laiky:Termín je nadále používán v české a např. německé teorii správního práva (u nás v návaznosti na starší terminologii, včetně prvorepublikové). ((u Vrchnostenská správa znamená v podstatě jednostranné rozhodování veřejné moci o právních poměrech adresátů. Tato úloha exekutivy v moderním státě přetrvává, ale je výrazně doplňována druhou podobou veřejné správy. Ta zajišťuje (zprostředkovává) službu společnosti i jinými než nařizovacími (jednostranně rozhodovacími) formami a metodami. S dělením působnosti obcí a krajů, které vykonávají vlastní (samosprávnou) působnost a u nás vedle toho i tzv. přenesenou působnost ( tj. státní správu), to nemá nic společného.Obecná tendence (nejen u nás) v posledních dekádách je omezit počet úředníků ve zvláštním režimu (oproti zákoníku práce), hlavně kvůli úsporám. Tedy zvýšené povinnosti i motivace jen těm, kteří se podílejí na rozhodovací pravomoci, nikoli všem, kdo sedí v budově úřadu.