Přiznávám se , že nejsem tak dobrý v logice jako pan Brabec

a Schneider, abych plně pochopil jejich úvahy. Souhlasím se slovy pana Brabce, cituji : "Celý příběh má totiž daleko větší přesah, než by se možná po takové době zdálo, a na naši současnost vrhá nepříliš dobré světlo – ve smyslu vůle napravovat spáchané křivdy a nekompromisně, a to i směrem do vzdálené minulosti, vyžadovat spravedlnost. Pokud to totiž nedokážeme či se to nenaučíme, nikdy se ze svěrací kazajky komunistické totality nevymaníme." Co je poprava vím:http://www.ustrcr.cz/cs/vladimir-cerman Zločiny komunismu mají výhodu nepromlčitelnosti. Nemožnost dojít spravedlnosti i v relativně demokratickém režimu má pro lidi silně demoralizující účinek. S relikty totality se soudní moc chtěla vypořádat institutem promlčení. Jak, ale oba pánové na demokratickou společnost , která není schopna dojít spravedlnosti, působí institut presidentské anmestie? A zde souhlasím s panem Brabcem podruhé cituji : " Je evidentní, že se pohybujeme v jakémsi zacykleném světě zločinů a křivd, které pravděpodobně příliš velkou satisfakci či katarzi v podobě nějakého soudního výroku nenacházejí, a možná ve své podstatě nikdy ani nenajdou." Jak dlouho se pane Brabče a Schneidře budeme vyrovnávat s křivdami divoké demokracie, co myslíte? A jak na nás působí?